Babadook

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)

Jennifer Kent sehnala dostatek drobných a dala svému původně krátkometrážnímu a povedenému bubákovi celovečerní podobu. Výsledek je ale docela rozporuplný, na jedné straně stojí slušné herecké výkony jak unavené matky, tak jejího uvřískaného "Kevina a místy velmi slušná atmosféra, na druhé na několika místech levnými triky zmršený bubák Babadook, který klidně mohl zůstat ve stínech a tragikomický závěr , při němž mi na mysli vytanul Střihoruký Edward a bylo po hororu. (17.03.2015)

Babadook je atmosférická a hlavně psychologická pecka. Nic jsem od tohoto filmu nečekal a nakonec je to luxusní dílo. Hlavně pro diváka je těžké se rozhodnout jestli mít rád matku která byla velký chudák a nebo mít rád děcko které je...chudák taky. Film si s postavama a jejich oblíbeností neuvěřitelně hraje a jednu chvíli chcete zabít syna který je neuvěřitelně otravný a druhou chvíli vám ho je líto. To samé platí pro matku. Davis tu hraje neuvěřitelně dobře. Atmosféra filmu je hodně silná a monstrum které není vidět je naprosto unikátní v dnešní době a převálcuje jakkéhokoliv moderního strašáka. Co mi film trošku kazí je konec který je hodně divný a naprosto stupidní zvuky strašáka. Nemyslím když vyslovuje svoje jméno ale zvuky které vydává jsou samé zvuky které máte zadarmo na freesamples. Nicméně hodně slušný film, který má hodně málo hluchých místo. (04.04.2015)

po zhlédnutí Babadooka mám konečně jasnější představu o tom, jak přesně se může ženský styl (écrire) manifestovat v případě hororového žánru. ačkoliv námět jako takový není nijak originální, jeho výsledné zpracování se velmi liší od dalších hororů, v nichž se rodič pod vlivem nadpřirozených sil pokouší zabít vlastní dítě (Osvícení, Oculus, Amytiville Horror atd.). dílčím tématem rodičovství a mateřské lásky Babadook rovněž připomene letošní velmi nedoceněnou Annabelle. ovšem obzvláště empatické vykreslení úlohy matky, podpořené vynikajícím hereckým výkonem protagonistky, o ženském vkladu nesvědčí ani zdaleka tolik, jako režisérčina neotřelá práce s monstrem. s tím souvisí i nečekané a pro mě velice potěšující rozuzlení. zděšení a hrůza nejsou hlavním cílem a není proto divu, že se nedostavuje ani kýžený účinek. prioritní je psychologie a tomuto záměru se podřizují i žánrové konvence a kde je třeba, ustupují docela. potlačím proto žánrovou frustraci a nebudu bědovat nad absentující atmosférou děsu, neboť vnímám atmosféru daleko vzácnější - rozdmýchanou díky mistrné psychologické kresbě hlavní hrdinky. především v okamžicích listování děsivou dětskou knížkou ve stylu Tima Burtona a sledování nočních televizních pořadů s nádherou reminiscencí Mélièsových raných "hororů" atmosféra houstne nejvíce. (09.11.2014)

Spoilery! Tajomná humanoidná príšera, po nociach v dome chrapčiaca „babá!“ a následne to zakončiaca „dok!“, „dok!“, „dok!“ (a vyrútiaca sa zo skrine) rozhodne má niečo do seba. Dobrá atmosféra. Kým prvú hodinu režisérka "len" buduje atmosféru, je to super. Mrazivé ticho pred búrkou. Paradoxne, akonáhle sa začne finále (= búrka), je to už o poznanie slabšie. Koniec je bizarný (Babadooka chytili, väznili v pivnici a kŕmili dážďovkami?!), občas príliš klišé (neprežitie psa), občas príliš neklišé (prežitie susedy), občas WTF (vykopávanie dvier mamou Terminátorkou) a som značne zmätený z toho, ako v Austrálii svoju prácu vykonávajú sociálne úrady, čo sa týka starostlivosti o deti. Pochybnosti som začal mať aj o austrálskej polícii („Dobrý deň, mňa a môjho neplnoletého syna prenasleduje psychopat, ktorý sa v noci prechádza v našom dome alebo nám telefonuje, určite s tým nejako súvisí kniha XYZ.“ – "Môžeme ju vidieť?“ – „Vyhodila som ju.“ – „V takom prípade s tým nemôžeme nič urobiť.“ – „Aha, tak nič, dovi.“ – „Dovi.“). (25.12.2016)