Mefisto

Po zralé úvaze jsem se rozhodl film neohvězdičkovat - alespon pro toto první zhlédnutí, protože jsem se dostal do situace, kdy se rozhoduju na té škále od tří do pěti hvězdiček. Na škále od průměrné, bo podivné až po dokonalost samu (i když ta se s podivností zrovna apriorně nevylučuje). Rozervanost hlavního hrdiny nás provází celým dějem, za jejího současného stupňování. Hedrik Hofgen je člověk možná trochu víc arogantní a snaží se dělat to svoje umění, je přeci jenom umělec - v tomto se filmu myšlenku daří skvěle vyobrazit. Ale horší stránkou (nevím ovšem nakolik je to dáno zvláštností předlohy zvláštního autora) je celková zmatenost děje již od samého začátku. Vizuálnost dokonalá, ale další věci mimo formu jsou prostě mimo formu... prostě nevím, jak hodnotit a dávat kompromis mezi 5* a 3* jen kvuli hodnocení se mi zase nechce... (15.03.2009)

V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen). (02.01.2008)

Mefisto je dílo vskutku velkolepé. Nikoliv však velkolepé na výpravu apod, ale zejména na komplexní sdílnost. Höfgen je do hloubky propracovaná postava, a my, díky nesčetným dialogům, můžeme pozorovat její odkrytí až do hlubokého nitra. Tvůrci rozhodně dialogy ve scénáří nešetřili, ale výsledkem je útvar, z něhož doslova tečou myšlenky, poselství a dojmy. Stačí zachytit jen pár z těchto sdělení a zážitek je velkolepý. Režisér se inteligentně vyhnul škatulkování a žádnou z postav není možné snadné posoudit. Zejména konání Höfgena je i přes jeho kolaboraci nejednoznačné, špatně čitelné, za to však realistické. V závěru však je patrné, že i nerozhodnost, či tolerance jsou podpůrným pilířem čistého zla. Brandenauer opět předvádí nestandartně kvalitní výkon. Hraje si s rolí Höfgena a vnáší tak do osobnosti herců, zajímavé otazníky, ohledně upřímnosti a jiných vlastností. Snad jediným nedostatkem filmu je bídný německý dabing maďarských herců, který mírně kazí celkový skvělý dojem. (26.05.2008)

Szaboova středoevropská trilogie křísí polozapomenutou středoevropskou identitu, která ještě před šedesáti lety byla živou součástí veřejného povědomí všech národů a států "užší" střední Evropy. Brandauerovy výkony jsou vynikající a v zásadě vyvážené ve všech filmech tohoto širšího ideového celku. Důležitá je právě ona horní časová hranice před rokem 1945. Podobenství filmu je vlastně detailně zachyceným procesem nomenklaturizace jinak schopného, ve své profesi silného a odolného jedince (jedinečná je dech beroucí rekonstrukce avantgardních scén dvacátých let ve výmarském Německu. Slušnost přechází do zločinu tiše, zpolehounka, krůček za krůčkem. Zrod zločince a lumpa je zdánlivě pevně propojen a jasně dán. Včetně virtuální útěchy menšího zla a domnělých dílčích zásluh téměř opozičních. Už se nejedná jen o Hitlera, ale o jasné vymezení lidství oproti jeho zločineckým mantinelům včetně časově mladších totalit druhé poloviny minulého století. Konec - ve shodě s Mannovým stejnojmenným románem - je otevřený. Stejně jako naše znalosti tohoto zdánlivě neatraktivního, ale životně důležitého tématu. Navíc na případě strhujícího filmu již dnes poprávu považovaného za klasický. (23.09.2007)

Unylé tempo tak slibného filmu pro mnohé jistě naprosto bezchybného - mě donutilo k nedobrovolnému vlnění se ve všech směrech a to hlavně po stránce etické. Co se smí a co se ve filmu nesmí objevit, abych jej nezahrnula do kategorie "ano jde to, ALE" přesně nevím.. Třeba se mi nelíbilo nahé svíjení se v baletních pozicích, které místo krásy těla mužského(pro některé i ženského)pobouřily mé vlídné oko. Což o to - pasáže doslova umělecké vystřižené z divadelních prken či zkouška nutná pro nacvičení hry - byly momenty, které stály za pozornost. Za dusotu kopyt nacistického komanda pravidelně pochodujícím a ovlivňujícím životy lidí z celé NDR a nejen jí, musím odsoudit tento film k průměru. Zajímavé výroky: "..takže ten velkohubý panák se stal kancléřem...a já myslel, že národní socialisty nelze brát vážně...já jsem přece z Porýní, moje matka i můj otec - nemám se přece čeho bát!"; "tohle je mé stanovisko - Shakespeare!" a konečné "Co ode mě chtějí? Co chtějí? Vždyť já jsem jenom herec!" (22.02.2013)