Inkarnace

Inkasrance je další originální horor, který vykrádá maximálně šest úspěšnějších kolegů a dělá vše proto, aby nás co nejvíc nudil. Pardon...děsil. Což se mu povedlo, protože děsný to bylo. Aaron Eckhart, s drsným jménem Ember, si to sviští na svém invalidním vozíku, div nespálí gumy a jeho dlouhé vlasy barvy pochcané slámy mu bláznivě vlají ve větru, k tomu vlastní husté strniště na prdeli, které hrdě říká brada a jako bonus má profesorský bifokály a s výrazem permanentního zadržování větrů nahání děsnou entitu s ještě drsnějším jménem Meggie. Mazec. Tenhle týpek mi vjet do místnosti a galuzkama mi zasrat podlahu, hned mě posedlost přejde a jsem zase hodná, jen abych tam s ním nemusela tvrdnout, protože bych se bála, že ho chytne třeba sraní a já mám hajzl v patře, takže by to byl kolosální průser...Jinak démon Meggie posedne jedenáctiletého Camerona, kterej je ukázkovej přizdisráč, lže mamince, vraždí hodné houmlesačky a 3/4 své role sedí na prdeli uprostřed temné místnosti a tváří se jako by si právě leštil bambus. Tomu říkám posedlost !! Když jooo, chce zaujmout pozornost začne mumlat démonické říkanky jako ze slabikáře pro retardy, co se dají ležérně přeložit jako máma má mísu, máma mele maso, Asia na to jebe atd. Ke konci si Meggie a Ember hrají, kdo dokáže déle levitovat a následuje nejvtipnější pokus o sebevraždu všech dob. Poslední tečka je originální asi jako písek na poušti a vysvobozující titulky doprovází tak neuvěřitelně vypíčeně vybraná písnička, že jsem se při zahlédnutí jména v titulcích - Kaplan - už jen hystericky chechtala. (20.12.2016)

Režisér Brad Peyton poprvé zavítal do hororových vod a příliš nepochodil. San Andreas a Journey 2 mu jako žánr sedlo více. Rozhodně se nedá kritizovat vizuál, který je zručný a přibral zde i známější tvář v podobě Aarona Eckharta, ale to hold nestačí. Absence jump scares či čehokoliv děsivého zamrzí, atmosféra vesměs žádná, zaujme jen nápad, kde místo klasického exorcismu se vchází do myšlenek posednutého, z čehož vznikly i nejzajímavější sekvence filmu, ale přílíš toho film zkrátka nenabídne. Na podívání to je, ale do kina určitě nedoporučuji. 55% (13.12.2016)

Incarnate se sice tváří netradičně, ale vlastně je to jen mix vymítacích hororů a Cely. Na druhou stranu nic proti tomu, protože i přes slušnou řádku klišé to působilo celkem neokoukaně. Fanoušci exorcismů si sice na své moc nepřijdou, ale mě se ty vstupy do mysli oběti líbily a docela mi to sedlo i herecky. Sice moc nechápu, čím si tenhle film zasloužil kino, ale v zásadě je to celkem příjemná jednohubka. 60% (18.12.2016)

Navzdory odsuzujícím komentářům musím říci, že tak hrozné to nebylo. Velmi oceňuji, že tvůrci vynechali trapné bubáky s rošklebenými tlamami, dlouhými vlasy a komickými pařáty. Také vynechali lekačky ve stylu práskání dveřmi, pukání zdí a létání váz. Vyhnutí se vyobrazení démonů je největší deviza, jelikož co může být dnes směšnějšího, než rohatá obluda (jo, každý není Barker, aby dokázal stvořit cenobity). Předávání posedlosti dotykem také není novinka, ale celkově snímek jisté napětí měl. Každopádně mnohem lepší, než trapárny typu Insidous nebo V zajetí démonů. A samostatná hvězda pro Rudou kněžku! Ale více jak tři nedám. (07.01.2017)

Ze začátku mě příběh bavil, dokud tam nezačal démon skákat z jednoho na druhého během každých 5 vteřin. To už začalo působit celkem zmateně, nepřehledně a ztrácelo to rychle mou pozornost. Postavy byly sympatické, takže nic extra mi tam nevadilo. Ve finále je to ale stejně jen průměr, který potěšil, zabavil, ale rychle zase vyšumí. (16.01.2023)