Godzilla II Král monster

Millie a jej paradoxne úplne zbytočná postava, vytvorená len z toho dôvodu, že to dievča je momentálne v kurze, si to celé kradne pre seba, a rozžiari každú zmnoha scén, v ktorých sa ako hlavná postava (?) objaví. Mne ako fanúšikovi to robilo dve hodiny radosť, aj napriek tomu, jak hlúpy ten film miestami je. Značne slabšie ako predošlá Godzilla, aj ako Kong, ale ako hovorím, je tam Millie s jej trademarkmi. (04.08.2019)

Bylo by pošetilé mít přehnaná očekávání od filmu, jehož jádrem je souboj obřích monster, ale aspoň nějaká minimální očekávání člověk mít musí. Ale aby veškeré postavy ve filmu byly naprosto jednorozměrné karikatury splňující veškerá klišé katastrofických filmů (dcera v nesnázích, hrdinný otec zachránce, vědec odhodlaný se obětovat pro ostatní) a roboticky deklamující chytlavé názvy příšer, abychom my, hloupí diváci, věděli jak je správně nazývat, to je opravdu trestuhodné. Potom to dopadne tak, že záporák v podání Charlese Dance, na kterého jsem se nejvíc těšil, nemá co hrát. A že by akční scény a speciální efekty byly tak odzbrojující, aby dokázaly zakrýt ten nicotný scénář, to se opravdu říct nedá. Je z toho jen další frančízová rychlokvaška na zakázku, která má sloužit jako přemostění k třetímu filmu a na diváka naprosto hází bobek. (05.09.2019)

History shows again and again how nature points out the folly of man. Godzilla II dokazuje, že MonsterVerse je tím vůbec nejlepším pozápadněním východního díla. Američani všechno racionalizují a tentokrát to paradoxně je jen ku prospěchu celého univerza. Godzilla Garetha Edwardse byla atmosférickou žánrovkou postavenou mimo klasické stereotypy, co skládala poctu primárně Hondově filmu z roku 1954 a monster filmům obecně. A jako taková funguje v rámci MonsterVerse na chlup stejně, jako první Godzilla vůči svým následovníkům z původní série. Oproti ní je totiž pokračování Michaela Dougherty epický love letter plný akce a dech beroucích monster bitev. King of the Monsters vzdává hold celému Toho kánonu ve všech jeho aspektech a divoce rozkopává vrátka sdíleného vesmíru dokořán. Dougherty si je moc dobře vědom, v čem spočívá kouzlo kaijû žánru a stejně tak dobře ví, čeho si na něm fanoušci nejvíc cení. Na jeho filmu je to zatraceně znát. A že je určený primárně fanouškům z něj automaticky nedělá film špatný. Dougherty prostě promění ve zlato, na co šáhne. A to pomrkávání na konkrétní G-filmy nebo třeba Carpenterovu Věc je prostě boží. (30.05.2019)

Nemůžeme filmu vyčítat, že nenabízí postupně budované napětí, protože to už nejde. Ani trikové orgie všemi "giganty" nejsou primárně nic negativního. Jenže snímek není ničím originální, postavy nejsou hloupé, jen nudné a bitev mezi zvěří je zbytečně moc. A ani myšlenka "to, co občas vypadá pro lidstvo zle může být jeho dobro" už také není moc originální. Zpětně děkuju svým kritičtěji naladěným kolegům z práce, mám tu ještěrku prostě rád a kdyby jich nebylo, možná bych se nezamyslel tak, jak je potřeba a nesnížil pár dní po zhlédnutí filmu hodnocení. 50%. (03.06.2019)

Volalo se po akci a destrukci, ale se zpožděním pěti let se ukazuje, že správnější cestou byl rozporuplný první díl. Nic proti velkolepým protivníkům titulního titána, ale koho napadlo pojmout spektakulární klání gigantických monster jako eko-techno thriller, ve kterém se řeší téměř neviděná rodinná traumata, ten by měl položit hlavu na profesní špalek. Pokaždé, když se zdá, že se už už míří správným směrem, přijde nějaký logický protimluv, extrémně cheesy hláška nebo alespoň hluchý moment. Královská Godzilla nicméně má svoje silné chvíle, na to je Millie Bobby Brown až neuvěřitelnou hereckou jistotou a Mothra dokonalým zvířetem, které chci okamžitě domů. Scénář je ale chvílemi vážně šílený. Když si vzpomenu na Konga z hravého Ostrova lebek, je mi až líto, že se má povinně stát součástí tohoto podivně sterilního univerza. 50% (07.07.2019)