Muž, který poznal nekonečno

Je docela škoda, že tomuto indickému géniovi nevyměřila jeho matematická bohyně více času. Všechny výpočty jsem po něm kontroloval trojčlenkou a opravdu měl ve všem pravdu. Na to, že se na snímku podíleli prakticky amatéři tomu rozhodně kouzlo nechybí. Děj je jednoduchý. Vše je srozumitelné a přehledné. Jen příběhu žalostně schází jakákoli poutavost. Obávám se, že snímek kromě naprostých milovníků matematiky nemá nejmenší potenciál kohokoli zaujmout. Jsem rád, že jsem se touto cestou něco málo dověděl o člověku, o kterém jsem dosud prakticky neslyšel, ale u toho moje veškerá radost končí. Příběh se sice odehrával na velice horké půdě. Přesto příliš horký nebyl. Převládala chladná nuda. (18.09.2016)

Nebyl jsem tak naivní, abych očekával stejnou senzaci jako v případě Willa Huntinga či Čisté duše. Nicméně, tak odfláknuté to rovněž být nemuselo. Příběh je mdlý, bez emocí a charakter postavy načtrnut podle tisickrát omletých klišé. Rámanudžan si rozhodně zasloužil lepší poctu. Pokud by byl autor stejný režisér, jako Šrínivása matematik, upadla by akadamie do euforického komatu. (18.03.2020)

Matematických gnériu-"naturščiků" se rodí zatraceně málo. Proto je dobře, že o jednom takovém byl natočen životopisný film. A to velice dobrý film, který dokáže z matematiky udělat fascinující záležitost i pro zcela nematematicky orientovaného diváka. Hodně tomu pomáhají J.Irons a D. Patel, ale především je to sám příběh, který fascinuje. Přiznávám, že předtím jsem o S. Ramanudžanovi vůbec neslyšel, ale odteď si ho budu dobře pamatovat! (09.02.2017)

Podobné filmy mě prostě baví. Jasně, té matematiky zde nakonec tolik není, ale ono to ani nevadí. Tohle je příběh, který je silný sám o sobě jako příběh člověka, který nedostal tolik času, kolik by mohl. Co by asi dokázal, kdyby dostal víc času a mohl dál počítat a dokazovat? Dev a Jeremy byli klasicky skvělí. (06.10.2016)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)