X+Y

Na počty geniální, ale společensky až zaostalý "skoroautista" se kvalifikuje do britského týmu matematických olympioniků a v kroužku podobně postižených vrstevníků ostýchavě poznává pocity, které nedokáže popsat sebesložitějšími vzorečky. Skvěle zachycené (a atraktivně natočené) břímě vyloučeného života (nejenom něho samotného, ale i jeho rodiny - matky) s velikým nadáním (= darem i prokletím) se bohužel v závěru zjednoduší do slaďoučké teen romantiky, navádějící hlavní postavu do bezpečné zóny konformních, uvědomělých citů. (16.04.2018)

Matiku nesnáším , a asociální autisty taky. V tomhle filmu je obojí a ani to není zrovna komedie , ale po pomalém rozjezdu jde děj přeci jen víc do hloubky. Vztahy a rodina se řeší trochu zvláštním tempem především díky hlavnímu hrdinovi , naštěstí to trochu rozbíjí vtipný učitel a hlavně skvělá Sally Hawkins, která má jeden z nejkrásnějších úsměvů co na plátně můžete vidět. Ve výsledku je to zajímavé a ač to rozhodně není film na nedělní odpoledne , nenudil jsem se. (25.08.2015)

Použiji-li stejně dementní přirovnání mně hodné, řeknu, že vidím svět takto: "Rfowso ds kewion-fs, ikw i aisfjk!". A autisté takto: "159i+9y51,18! - (741*24x)/log0,33 = 1010100110011". Pointou je, že je zajímají jen čísla a písmena jsou pro ně stejnou záhadou jako pro mě konec Interstellaru. Tímto zdravím všechen funclub ISu. Film je natočený přesně tak, jak byste čekali. Hlavní postava a zbytek jeho grupy, jimž nerozumí ani google překladač, jeho mamka ošklivá jako pondělí (řekl bych, že bylo nutné odstranit možný sexuální element, já osobně měl krev pouze v hlavě), kripl učitel jako jakýsi mentor, vedoucí skupiny Velké Británie, jehož příjemnost by vyhnalo na max pouze kružítko v jeho palici a samozřejmě mladá žena v rozpuku, jako prvek proměny našeho hrdiny. Předvídatelné drama, někoho urazí, někoho ne, tečka. (30.08.2015)

Spall se zhýrale blýská, Butterfield věští slibnou kariéru, ale film po chvíli snahy najednou háže všechno zajímavé do kanálu a osedlává si scenáristického jednorožce, na němž cválá daleko od všech hlubších témat, především od postavy Luka, jenž dost potupně odpochoduje ze scény s nevyužitou dávku plivanců do diváckých obličejů. X+Y je vlastně vážně milý film, ale bohužel dost nešťastným způsobem. (31.01.2016)

Dosadíme-li za X asociálního autistu a za Y splašenou čínskou kalkulačku, vyjde nám iritující páreček retardů a deduktivním důkazem dospějeme k hypotéze, že matematický génius není v podstatě nic jiného, než down, který umí rychle napočítat do nekonečna a jehož mysl prohlásí nějaký stejně nemocný mutant za brilantní. Je to film o vážných psychických poruchách, protože ta tak zvaná čistá matematika zahrnuje pouze pseudofilosofické žonglování s abstraktními entitami, kdy jeden ufon plácne nějaký zcela neprokazatelný, ryze neaplikovatelný, a tedy naprosto neužitečný blábol, no a banda mentálů s totžným postižením pak cukavě pokyvuje hlavami, neuroticky škube rukama a rozvíjí jej do absurdna, protože jim to tlumí autistické záchvaty. Prostě něco jako věřící. Každopádně, film je to velmi podobný tomuto, akorát ta amniocentézní selhání kromě obvyklého vzájemného oslintavání do toho navíc trochu binárně kalkulují, tahají za ocas Schrödingerovu kočku, prozpěvují si na tři sta desetinných míst zrepované Pí a polemizují, kolik vytrhat stonožce končetin, aby ideálně zapadla do dvanáctkové soustavy. Pokud tedy netoužíte každého neadaptabilního, malého, škaredého zmrda zadusit neprvočíselnou posloupností asymetrických polštářů a s gustem nerozkopáváte autistům osově souměrné hračky, jedná se o vcelku milou a zajímavou, byť kapku kýčovitou sondu mezi vyšinuté děti, u níž se nelze než sklonit před kástingem, kterému se podařilo nashromáždit na jednom místě až gynesovsky opulentní počet hrbatých, umaštěných, divně čumících mongoloidů s akutní akné a propadlými hrudníčky. (26.08.2015)