Souboj pohlaví

Lekce, co vešla do (tenisových) dějin, uštědřená superhvězdnou tenisovou lesbou na (orgastickém a testosteronovém) vrcholu proti šovinistickému estrádnímu posezonnímu tenistovi, co má kladný vztah k hazardu a chvástání, jenž buržoazní sport učinila rovnoprávným a záslužně vaginálním. Emma Stone je stále ve filmu hezčí než reálný předobraz proslulé tenistky Billie Jean King ,v té době jí bylo 29 let, ač maskéři dělali vše pro to, aby brýle a dobový účes eliminoval její půvab. A znamenitě umí táhnout a posunovat dějství kupředu. Steve Carell coby "zapomenutý" tenista Bobby Riggs, v té době už mu bylo 55 let, absolvoval skutečný souboj pohlaví i hereckých schopností, neboť je znát, že předstírání tenisové techniky mu tolik nejde, nicméně coby neporazitelný tenisový fotr je nepřekonatelně strašlivý, ovšem namaskován byl zdatně, takže svému reálnému předobrazu je velmi podobný. Celkově jsou obě jejich postavy značně zapamatovatelné. A příjemným překvapením je síla vedlejších postav, z nichž vyniká lesbická kadeřnice Andrey Riseborough, konkurenční tenistka Jessicy McNamee a také Elisabeth Shue coby vnadná manželka ústředního vyzyvatele. Kupodivu žádná ze zúčastněných vedlejších postav netrpěla scenáristickou triviálností, která se nabízela. Hudební složce také nelze nic vytknout. Doprovodné skladby jsou mixem kvalitní hudební vlny sedmdesátých let minulého století. A skvělý ústřední motiv dodal i skladatel Nicholas Britell. Uznávané režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris vystihlo příkladně dobovou atmosféru a originální formou poskytlo mnohdy nenápadné detaily a nuance ve vyprávění. Tenisová klání mají jen celkem nevýznamný prostor, daleko důležitější se jeví odstranění slupky tabuizované ženské homosexuality. Výtku mám pouze k proklamovanému finálnímu mači, který postrádal potřebnou gradaci a emoční tahy štětcem, což je v rámci filmového převedení sportovní historie i hysterie dost zásadní. Tenis filmaře příliš nezajímá, tak je tenhle snímek poměrně rarita. 9/10 (19.09.2020)

Výborný Carell, který je všechno, jen ne herecké dřevo (což ukazuje už dobrých 12 let), kouzelná Emma Stone a velmi průměrné životopisné drama s jednoznačným průběhem a nedotaženými vedlejšími linkami. Sympaťákem filmu měla být jen a pouze Emička, ale ve finále jsem jako chlap stejně fandil nafoukanému Riggsovi, což je známka značného režisérského failu. A nic už na tom nezmění fakt, že to díky bohaté zásobě zajímavých postav a motivů poměrně rychle uteče. V příběhu inspirovaném takhle společensky významným a zároveň silně osobním námětem se mělo na všem mnohem více zapracovat a zpomalit, a ne vyprávět jako v polodokumentárním televizním filmu vycucaným z prstu. (02.01.2018)

Souboj pohlaví byl aktuální tehdy a v různých cyklech se dostává do povědomí stále. Ve světle kauzy metoo je souboj pohlaví významný také v nedávné době, bohužel se tato filmová podoba skutečných událostí 70tých let, kdy byly ženy na tenisových kurtech utlačovány než si založily vlastní organizaci a v propagaci jim pomohl tento památný duel, tolik nepovedla. Na první pohled lehce unylé a otravně stylizované dobové drama, kde pokud nemáte vysloveně zalíbení v některého z hlavních představitelů, tak budete místy docela trpět. Zvláště v případě antipatií k Emmě Stone. Tohle nebude role, kde by Vás přesvědčila. Veskrze průměrné dobové sportovní drama. (02.07.2018)

Od své nejoblíbenější režisérské manželské dvojice jsem čekal víc než jen průměrný rozvleklý životopisný film, který se veze na módní vlně LGBT filmů a ve svém oscarovém kalkulu raději v tichosti opomíjí spekulace o tom, že Kingová slavně vyhrála jen díky tomu, že zadlužený Riggs vsadil na svoji prohru. Pokud film získá nějaké ceny, tak jen pro Carella a Emmu.. (01.01.2018)

Ve své době to bylo zcela jistě důležité utkání, které se neodehrávalo jen na kurtu. Jak ostatně akceptuje i film, proto je tenisový zápas mezi Billie Kingovou a Riggsem záměrně podán nikoliv jako strhující bitva, ale jako všedně snímané utkání. Není totiž tím nejdůležitějším z příběhu. Důraz je kladen na emancipaci a na psychologické zázemí obou postav – hazardéra Riggse, který ztrácí půdu pod nohama a dosud vzornou Billie, která začíná objevovat nový svět, a také se kvůli tomu cítí velice nejistá. Není to špatný film, ale je hodně očekávatelný. Nic extra diváka nepřekvapí nebo neohromí. SHRNUTÍ: Je mi jedno, jestli ve skutečnosti Riggs prohrál kvůli předem zfixlovanému výsledku. I to je přece jeho prohra. Ať žije Billie! (30.08.2021)