The Music Lovers
The Music Lovers
The Music Lovers
Režie:
Ken RussellScénář:
Melvyn BraggKamera:
Douglas SlocombeHudba:
André PrevinHrají:
Richard Chamberlain, Glenda Jackson, Max Adrian, Kenneth Colley, Bruce Robinson, Graham Armitage, Victoria Russell, Harry Fielder, Andrew Faulds (více)Obsahy(1)
Petr Iljič Čajkovskij jako muž, rozervaný mezi vnitřními démony a hudebním géniem... Film Milovníci hudby představuje první ze série Russellových biografií hudebních velikánů (po Čajkovském následoval v roce 1974 film Mahler, věnovaný Gustavu Mahlerovi, volnou trilogii pak završil v roce 1975 snímek Lisztomania o Ferenci Lisztovi). Za líbezným názvem se ovšem skrývá typicky russellovský plnokrevný portrét rozervaného umělce, svádícího nekončící boj se svou veřejně nikdy nepřiznanou homosexualitou, před níž se utíká do manželství, předem odsouzeného k nezdaru. Flashbacky, reminiscence a noční můry, to vše vře v jednom kotli a vyprávění dodává řád Čajkovského geniální hudba, která v dlouhých pasážích bez dialogů navozuje dokonalou hudebně-obrazovou extázi. Richard Chamberlain podává v roli Čajkovského jeden z nejlepších výkonů kariéry, stejně přesvědčivá je i Glenda Jacksonová coby jeho žena Nina. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. ()
Poněkud fetišisticky symbolický instruktážní film o tom, proč se homosexuálové nemají ženit. Spojte chandru široké ruské duše s homosexuální vykořeněností, umocněte to rozervaným nitrem umělce a přidejte společenské poměry nepříliš nakloněné nekonformním individualitám. Vše smíchejte a vložte do rukou 43letému režisérovi a koproducentovi Kenu Russellovi (jinak také fotograf, tanečník, profesionální voják, scénárista, herec, kameraman, střihač, zvukař - co všechno ten člověk za život nedělal). 36letému homosexuálovi Richardu Chamberlainovi svěřte hlavní roli a je vymalováno. O zbytek se postará fantastická Čajkovského hudba. ()
Veľmi príjemné prekvapenie. Ako fanúšik Kena Russella a aj čiastočne vážnej hudby (Nikdy som neprenikol do toho žánru na toľko ako by som chcel) som si nevedel predstaviť ako môže tento mix fungovať. Čakal som, že v tomto životopisnom filme sa Russell uzemní alebo minimálne štúdio mu zatrhne jeho extrovertné-kontroverzné vízie ktoré z negatívnych pocitov vytvárajú hmatateľnú hrôzu. Šialené vizuálne spracovanie fantázie, snov, túžob ma počas sledovania fascinovali. Celé dokopy mi to sedelo. Hudba, kamera, príbeh. Po prvotnom príjemnom šoku som si uvedomil, že v podstate sa nemám čo čudovať. Príbeh skladateľa ktorý je homosexuál a svoj spoločenský status sa snaží zachrániť v manželstve zo ženou a pri tom sa opúšťa v litroch alkoholu, nemá mať žiadne konzervatívne spracovanie. ()
Hodně komplikovanej a těžkej film. Než jsem se mu dostal pod kůži, tak jsem se trochu ztrácel v plynulých přechodech mezi realitou a imaginací. Chamberlain hraje Čajkovskýho dokonale a Čajkovskij sám byl zřejmě komplikovanej a zahloubanej týpek, přesně jako je jeho fantastická hudba. Tenhle film pro mě objevil některý pro mě neznámý Čajkovskýho kusy a za to mu dík. ()
Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. ()
Reklama