Záhada Silver Lake

Dostal jsem něco trochu jiného, než jsem čekal, nejde o žádný thriller ani "meandrující neo-noir", ale o mysteriózní komedii, takový mix filmů Donnie Darko a Hele vole, kde mám káru (zde: Hele vole, kde mám sousedku), (nechal jsem k žánrům doplnit komedii, ke dni 7.10.2018 tu uvedena nebyla). Ale to si nestěžuju, sice rozhodně nejde o festivalový film (a nominace na Zlatou palmu, to se asi někdo z organizátorů festivalu v Cannes uklikl), ale po těžkých dramatech typu Soumrak nebo Zloději šlo o balzám a moc jsem si to užil. Je to zábavné, ujeté a plné supermodelek. Pouze to snad meandruje až příliš dlouho.____cywe, ač jsem to viděl pouhých pár hodin po Jack staví dům, vůbec jsem nepoznal, že Sarah je stejná herečka, které Jack uřezal kozi._____ cywe č. 2, a jedna ze supermodelek je ta muslimská holčička z filmu Towelhead! (07.10.2018)

35%. Under the Silver Lake vlastně moc neví, čím chce být. Na jedné straně tématicky zachází do hlubokých filozoficko-konspirativních propastí, na druhé straně stojí na pomezí komediálního melodramatu, ze všeho nejvíc ale paroduje. To by bylo v pořádku, kdyby však schizofrenně nestřídal náladu a atmosféru v krátkých vlnách, kdy chvíli buduje reálné napětí a divákovu zvědavost, aby je vzápětí shodil ze stolu scénou (nebo sekvencí scén), která se dá nazvat skoro fraškou. Na Silver Lake mi chybí jednoznačnost v tom, co vlastně chce nabídnout; snaží se být multižánrový, ale asi až přespříliš. Umím si představit, že by se ubíral atraktivnější cestou, kdyby byl ryze mysteriózní lynchovinou (protože námět, ač je záměrně vyhnaný do extrémů, je bezpochyby zajímavý), nebo naopak ryze parodií zesměšňující netradičně pojaté hollywoodské "podsvětí". Místo toho se ale plácá mezi krutou vážností a parodickými prvky, a to není dobrá cesta. První zásada každého kvalitního filmu je, že by měl vždycky vědět, kam chce jít, co chce nabídnout a čím chce být. Mám dojem, že Silver Lake o tom nemá ani páru, protože je jak narativně, tak náladou a katarzí doslova roztříštěn. Motá se tak v kruhu, z kterého není cesty ven. Škoda, protože potenciál tam byl a lynchovskou atmosféru Mitchell budovat umí, třebaže po svém (s vědomím faktu, že Lynchovi se nikdo nemůže ani přiblížit). (10.12.2018)

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 % (04.01.2019)

Ze začátku skvěle nastavená atmosféra a postavy. Postupně se ovšem celý příběh prapodivně rozplizne, bortí a je až nesnesitelně přeplácaný motivy a těžkými myšlenkami. Na konci pak nezbyde nic jiného, než nefungující pomíchaná kaše. Škoda. Vypadalo to tak nadějně. Alespoň vás baví Silver Lake sledovat. (12.12.2018)

Zvláštně atmosférický neo-noir, který nápaditě připomíná Davida Lynche nebo Nicholase Refna. Hypnotický styl s několika hodně eRkovými „what the fuck“ momenty je chvílemi na hranici cringe, David Robert Mitchell má ovšem pozoruhodnou schopnost tuhle hranu se ctí ustát. Scénář chrlí jeden popkulturní odkaz za druhým a do jisté míry se v tom šifrování všech referencí na díla jiných autorů může divák dobře ztotožnit s ústřední postavou, která se také potýká se všemi možnými šiframi a skrytými významy. Film, který buď zahodíte nebo budete fascinováni. (27.10.2020)