Jupiter holdja
Jupiter's Moon
Mesiac Jupitera
Jupiter's Moon
Režie:
Kornél MundruczóKamera:
Marcell RévHudba:
Jed KurzelHrají:
Merab Ninidze, Zsombor Jéger, György Cserhalmi, Móni Balsai, Sándor Terhes, Zsolt Nagy, Majd Asmi, Zsombor Barna, Szabolcs Bede Fazekas, Ákos Birkás (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Napínavý thriller z blízké budoucnosti vypráví příběh uprchlíka, který po zásahu policejní kulkou k vlastnímu překvapení zjišťuje, že umí létat. Nepravděpodobný superhrdina v lidech probouzí strach i touhu po penězích, a v podmanivých kulisách Budapešti se začíná schylovat k přestřelkám a automobilovým honičkám. Dynamická kamera i překvapivý způsob vyprávění dodávají univerzálnímu podobenství o dobru, zlu, víře a ztrátě iluzí velmi současný rozměr. Miláček festivalu v Cannes, režisér Kornél Mundruczó, vizuálně působivým opusem potvrzuje svoji vizionářskou pověst. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (76)
Tahle maďarsko-germánská verze Létajícícho Čestmíra z Aleppa mi přiznám se moc nesedla. Nebylo to tím, že mi tihle plaváččci na nafukovačkách očekávající, že se někdo o ně postará docela vadí. Podotýkám, že nejsem voličem sršně mandarýnské hnízdící v Takešiho hradu. O tom, že - my to zvládnem - jak blekotala mutti Merkel, nefunguje se už dnes dosyta přesvědčili jak v samotném Germanistánu, tak Švédistánu, Belgistánu, Holandistánu a i Francistánu. Tyhle všechny kdysi hrdé země, jejichž králové statečně bránili vojsky hranice svých území proti nájezdům jsou dnes ztraceny a až dojde během pár let k přečíslení původního obyvatelstva přistěhovalci a jejich potomky, ani snad nechci vědět co z těch zemí bude. Konečně, jak to dnes vypadá v Africe a na Blízkém východě odkud teď migráččci na nafukovačkách prchají víme už nyní. Film měl několik momentů, kdy mne zaujal. Bohužel to byla jen taková světlá místa v dost podivném scénáři, kterému asi rozumněli jen sami tvůrci. Postavy se chovají nelogicky, hlavní hrdina ztratí mobil, který získá policie, ale od půlky filmu ho zase má... Město je v uzávěře, hrdinové jsou hledaní, ale doktůrek si klidně s průkazkou prochází policejními kontrolami... Do toho islámský terorismus... No učiněný gulasch eintopf ! Prostě, místy jsem nechápal. A závěr mi už úplně unikl. Tohle mělo být sci-fi? Zlatej náš Čestmír čuchající ke květině! Kamera chvilkami stála za zamyšlení, ale většinu času jsem si přál, aby už štábu v dronu došly baterky, nebo aby s ním ztratili spojení a on někde žuchnul na dlažbu Budapešti. Asi by se tu dalo básnit o tom jaký je to art, jakou to mělo hlubokou myšlenku, ale jak koukám na některé komenty tak už je tu o to postaráno. Já dávám za dvě půlky houslí a to je tak akorát. * * ()
Možno nie je Mesiac Jupitera myšlienkovo úplne dotiahnutý film, ale jeho sledovanie je nesmiernym vizuálnym pôžitkom. Pardon, on je samozrejme veľmi ambiciózny, ale aj ak sa vám nebude chcieť dopátrať všetkých spoločenských alegórií a myšlienok o treste a vine na náboženskej vlne, tak si film dosýta užijete. Ono ide totiž o maďarský film, spĺňajúci po remeselnej stránke tie najvyššie kritériá a definitívne si "u nás" môžeme povedať, že Maďari sú v tomto smere pre nami o vzdialenosť Zem-Európa...pričom na mysli nemám náš kontinent...aha, Európa, no a máme tu ďalší motív na premýšľanie... ()
První hodinu jsem byla spíš zklamaná, podat málo informací je laciný způsob, jak pláštěm tajemna zahalit neschopnost vybudovat solidní příběh. Zvláštní motiv a atmosféra nestačí. A tady byla navíc atmosféra skličující, střídaly se záběry na štvané či uštvané lidi, jak maďarské zdravotníky či policisty, tak imigranty, samé kolize bez posunu a uspokojivé kauzality, zdálo se to příliš melodramatické a nesmyslně přitažené za vlasy. *** Ale nakonec to není ten případ, v polovině nastává zlom, přichází obrat v duši hlavního hrdiny (jímž není vznášející se Aryan, ale zkorumpovaný lékař, který se pod vlivem onoho zázraku zásadně mění, naněkolikrát) a film nabírá při zachování své jemnosti strhující obrátky. A i když máte celou dobu pocit, jako by ani nebyl vyprávěn, neříkal toho o nikom dost, přesto jím na konci prosvítá zcela jasně, co se v kom odehrálo. *** Čím méně se toho divák dozvěděl o životech postav nad nezbytné minimum, tím více ho film nenápadně nutí zaměřit se na to, co se stalo v nich, jim. A nejsou na to jednoznačné odpovědi, záleží, kdo se dívá a co ví (připouští si) o vlastním nitru a protichůdných silách, které v něm zápolí. *** Rozhodně je to zneklidňující počin, i tím, jakým způsobem s archetypálním tématem zázraku při vypravování pracuje, jak ho zapouští do uštvané, bědné reality malomyslných lidí s nízkými cíli, závislostmi, emocemi a pudy a co v nich setkání s nejasným zázrakem, možná andělem, ale možná jen přírodní anomálií - udělá - co napoprvé, a co později, když to v nich chvíli pracuje. Vina a trest, stud a strach, hlubší vrstvy morálky tam, kde se už dotýkají obnažené a všedním životem ztýrané a zostuzené duše, a otázka, která tím vším prokmitává - co je víra a co je podvod, co je pravda a co lež, a co když obojí může mít dobré nebo zlé důsledky, a je nutně špatně, uvěří-li člověk sebeklamu? Film nenabízí univerzální odpovědi, jen ukazuje, kam to vede jeho nicotné, a přitom heroické hrdiny. *** Stejně znejisťující jako vyprávění života postav je i kamera a hudba. *** A ta honička v autech má rozhodně potenciál zařadit se mezi nejlepší filmové automobilové honičky vůbec. Mně osobně asi právě tahle dostala ze všech známých úplně nejvíc. *** Po prvních 45 minutách jsem to viděla na dvě hvězdy, po tom obratu na tři, po té honičce na čtyři. Uplynuly dvě hodiny a já o tom filmu pořád dumám, aniž bych nutně chtěla, vracejí se mi výjevy, vystupují kontury, vylupuje se, co všechno ve skutečnosti film stihl jednoznačně zachytit. *** Dala bych pět. Ale pořád jsou tam momenty, prvky, které mi nezapadají nebo připadají přece jen příliš nahodilé, volné, nenezbytné, příliš samoúčelně tajemné. Jako samotný název - proč se to jmenuje Měsíc Jupitera? Jen proto, že to je o Evropě, někomu nedosažitelné a vzdálené jako Europa? Není to trochu moc volné spojení? Nebo jako ta poslední scéna s počítajícím chlapečkem - co s ní? Něco se vymyslet dá, jak ji zapojit. Ale proč? Ale není to v životě často to, co děláme? Chytáme se i volných spojení? *** Je třeba chápat tyhle momenty jako symbol toho, že nikdy nemáme dost informací, abychom odlišili pravdu a zázrak od sebeklamu, banální a nahodilé od toho, co je nadáno smyslem a co můžeme chápat jako znamení? Není to přece jen příliš laciné, i kdyby to tak bylo míněno? Ano, nebo ne? Jak říkám, je to zneklidňující počin. Čtyři, nebo pět? *~ () (méně) (více)
Nezbývá mi, než přiznat, že jsem se v tomhle filmu trochu ztratil. Vzhledem k tomu, že patřím k těm zakomplexovaným hajzlům, jimž nevoní všechen ten úžasný pokrok, který do Evropy přinášejí věřící s mozoly na čelech, byl mi hlavní hrdina ne zrovna sympatický, a kromě toho jsem nestihl pochopit, o co vlastně šlo a co mi chtěli tvůrci sdělit. Všechny tři kousky jdou za místy až úžasným vizuálem, ale po obsahové stránce mě film minul, navíc pořád ještě přemýšlím nad tím, jak to vlastně mělo fungovat s tou rotací bytové jednotky... ()
Maďarské Inception o doktorovi s výčitky svědomí, zlém anti-uprchlickém poldovi a mladém, nesmrtelném uprchlíkovi ze Sýrie, který umí létat. Není to žádný art a je to tak blbé, jak to zní. A obsahuje to jednu koulervoucí, jednozáběrovou auto-honičku ranní Budapeští. Formálně ambiciózní žánrový divnotvar s emocionálně i významově nefunkčním obsahem, který jako celek nepoberou ani po efektech a akci prahnoucí tínejdžři, ani v existenciálních tématech si libující filozofové. Rejža chce na festivaly i do Hollywoodu, ale za mě zůstává u stánku s langošema. ()
Reklama