Ouija: Zrození zla

Existuje len málo tak strašne neviditeľných hororov, ako Ouija. Prisahám, že si z nej nič nepamätám – okrem samotnej stolovej hry a Lin Shaye vo vedľajšej úlohe. Preto som sa na dvojku netešil. Nakoniec som z nej ale bol príjemne prekvapený. Tak po prvé, herci sú podstatne sympatickejší. Po druhé, je to nečakane drsné – vzhľadom na jednotlivé postavy si poviete „túto určite nezabijú, v hollywoodskych filmoch takéto postavy nikto nemá odvahu zabiť". A nakoniec... Po tretie, má to veľmi dobrú atmosféru. Mike Flanagan je skutočne zaujímavá nová hororová tvár, jeho Hush ma výrazne bavilo, bavila ma i Ouija 2 a tak mi nezostáva nič iné, len sa tešiť na Geraldovu hru. Po štvrté, ide o prequel. Neviem prečo, ale ja mám prequely rád. No a po piate, ide o retro zo 60. rokov, čo je v kombinácii s hororom tiež fajn. (30.11.2016)

Nebylo to špatný. Mrazení to navodilo, napětí i atmosféru to má. Hlavně že to není další démonický horor postavený na nesmyslných zvukových výbojích ala infarktových lekačkách, které jsou tak hororově zásadně klíčové pro mnohé nenáročné diváky, pro něž je horor sračkou, nemá li infarktové lekačky. Čteme to v komentářích dnes a denně. Moje pravidlo zní: Pokud se posrat u hororu, tak z obsahu, nikoliv ze zvukových explozí. (18.01.2017)

Po Whitově nezdařeném pokusu přichází Mike Flanagan a s ním i boření veškerého stereotypu hororového žánru, teda skoro. Příběh Origin of Evil je natolik chytrej, že hned od začátku nemusíme bejt svědky toho, jak se na první pokus začnou na tabulce dít "strachuplné pohyby" a spousty laciných jump scarů. Ne vážně, je opravdu až osvěžující, jak tady tvůrci dokázali odolat dojebání filmu tím, že se někdo rozběhne proti kameře nebo na ní něco třikrát po sobě vyskočí a radši pracovali s atmosférou. Ačkoliv můj údiv ke konci už trochu zkomíral, protože už to ztrácelo tempo a těžce to upadalo do mainstreamu. Hlavní tři představitelky odvedly docela solidní výkony, třebaže Henry Thomas jako kněz si mě svým výkladem o polským migrantovi získal víc. Takže co si odnést z mého bezvýznamného hodnocení? Je to rozhodně lepší než jednička a to několikanásobně. A co se týče mě, tak si to ospravedlnilo svojí existenci. Na poli duchařin, který tak moc nemusím se jedná o nadprůměrnou podívanou, od který však žádnou revoluci nečekejte. (65%) (14.07.2022)

Moja prvá otázka k tomuto filmu znela - "Je možné, aby dokázal dobrý režisér zobrať do rúk film, ktorý bol absolútna katastrofa a urobiť z neho dobrý film?" A musím povedať, že odpoveď je podľa mňa - "Áno!" Možno budem na opačnej strane lode ako väčšina hororových komentátorov, no podľa mňa tohto roku skutočne predviedol skvelý výkon a priniesol nám 3 výborné filmy. A nemyslím si, že to hovorím len ako fanboy, ale úprimne mám pocit, že sa mu tohto roku podarilo spraviť skvelé horory. Žiadne falošné ľakačky, žiadne opakované klišé a neskutočná nuda, ako to bolo v prípade prvého filmu Ouija. Možno sme už dnes v dobe, kedy ľudí viac baví skákať pri desivej postave s vyburcovaným zvukom na maximum. Ja neviem. Pretože mám pocit, že okrem toho, že tu máme horor, tak "Ouija - Origin Of Evil" je v skutočnosti okrem iného aj dráma, ktorá veľmi dobre ukazuje rodinu, ktorá sa ocitne v situácii, kedy veci nejdú tak, ako by si predstavovali. Vizuálne je to skvele, herecky je to maximálne zvládnuté a ani raz som nemal pocit, že by sa Mike Flanagan rozhodol ísť cestou, kde urobí to, čo urobili všetci predtým. Filmy idú pomalšie, zľahka budujú atmosféru a potom na konci udrú. Tak to má podľa mňa fungovať. Ak počítate desenie počtami vyskočenia na stoličke, lebo sa na obrazovke objaví strašidelný obraz, nebudem vám to brať. Ja si radšej nechám Flanagana a jeho tvorbu atmosféry. Zvládol to v Oculus, rovnako to preukázal v Hush a najviac asi vo filme Before I Wake. Za tento rok Mikovi úprimne ďakujem, lebo ma naozaj dokázal vydesiť. Paráda. Hodnotenie: A (06.11.2016)

Fajn duchařina, vezoucí se na současné divácké přízni daného hororového subžánru, nepřinášející sice nic nového, originálního, vlastního, inovativního, nicméně na druhou stranu se všemi těmi zavedenými a osvědčenými postupy a prvky pracuje natolik přesvědčivě a působivě, že z toho ve výsledku vznikla poměrně vyzrále fungující zábava, která mě překvapivě příjemně oslovila prakticky ve všech ohledech. Ouija: Zrození zla tak tedy šlape jako opravdu působivá atmosférická jízda, s velice sympatickou „holčičí“ rodinkou, kdy tedy musím jen tak mimochodem vyzdvihnout výkony všech zúčastněných, především hereček, které odvádějí velmi přesvědčivé a mrazení nahánějící výkony, v čele s mladičkou Lulu Wilson, s opravdu parádním a podmanivým retro vizuálem, s pěknou řádkou napínavých scén, slušně gradujícím finále a pointou, která mě osobně potěšila asi nejvíc, neboť zde happy end dostal pořádný kopanec, a tak to má být :-). Co se jinak zápletky týče, ani s ní nemám nějaký výrazný problém, škoda jen poměrně dlouhého a ne až tak zajímavého rozjezdu, jinak ale ústřední myšlenka je fajn, sice nikterak objevná, či originální, ale přesto určitě nenudící a poutavá. V mém případě jde tedy o již třetí setkání s tvorbou Mika Flanagana, a v porovnání s Oculus a Before I Wake je Ouija 2 jasným vítězem, a tak i když nejsem žádným zavilým příznivcem těchto duchařských pohádek, v tomto provedení mi to vůbec nevadilo, spíš naopak, já byl opravdu spokojen. (16.03.2018)