Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera

Nevím, proč si pan Krejčí vybral pro svůj celovečerní debut zrovna tohle okrajový téma, co ho k tomu vedlo, čím ho to oslovilo, jaký k tomu měl pohnutky..? Můžu jen napsat, co to dalo mně: Za prvé radost, že český režisér za oceánem získá pro svůj film Johna Turturra a Chloë Sevigny. Pak pocit, že jsem si měl skrze Paulovo celoživotní a doživotní utrpení znovu uvědomit, jaký mám štěstí, že se já, ani nikdo z mých blízkých- zejména děti- nepotýkáme s podobně děsivou anomálií. Že se už jen proto mám/e radovat ze života. Dávno to vím, ale taky jasně cítím, že to není úplně od věci, když mi to někdo občas připomene. A do třetice mě film pana Krejčího obdaroval zjištěním, že ten prvotní šok z podoby Paula Harkera se postupně úplně vytratil a já jsem na konci filmu nekoukal na děsivýho vlkodlaka, ale na vyděšenýho třináctiletýho kluka s nešťastnou poruchou. To je podle mě důkaz, že se postižení lidé nemají uzavírat před okolním světem, protože pokud si přejí, aby je společnost přijala, pak je třeba, abychom si na ně zvykli. A taky je to důkaz, že ten film není špatnej a už vůbec není zbytečnej. (15.03.2022)

Zpočátku realisticky pojaté drama se zdá být příběhem o hledání identity ve společnosti, která není příliš přátelsky nakloněna výrazným fyzickým odlišnostem, na něž často reaguje útočně či posměšně, ale od toho film bohužel poměrně rychle upouští a místo toho uniká do mnohem bezpečnějšího prostoru snového, pohádkově imaginativního světa, který se řídí vlastními pravidly, a v němž je smíření člověka se sebou samotným mnohem jednodušší. Hlavními protagonisty filmu jsou třináctileté, předčasně vyspělé a bizarně uvažující děti, které se ale v lecčem chovají jako dospělí, a pohybují se v nesmyslně stylizovaném prostředí poskládaném z nahodile působících motivů, zatímco jim je v patách policie a John Turturro v prazvláštní roli potrhlého kolotočáře. (04.07.2019)

Hodně složité téma natočené přístupně stravitelným způsobem, aby příliš nedrásalo. V dnešní povrchní, konzumní,  licoměrné a značně zcyničtělé době si myslím režisér zvolil optimální cestu, jak své poselství donést co nejširšímu okruhu diváků, hlavně těch mladších, u kterých je ještě šance, že případné zamyšlení nad šikanou jinakosti může mít i nějaký dopad... Takto humánně zaměřených filmů je dnes jako šafránu, o to víc jsou potřeba. (09.12.2023)

[KVIFF 2019] Zcela nečekaná záležitost. A příjemná už od začátku. Už jenom tím, že jsem se dostal na film vlastně na pozvání samotného režiséra Krejčího. To zní hustě, co? A taky to takové bylo. I přesto jsem nevěděl do čeho jdu. A šel do toho s určitou skepsí. Ta ale dokázala postupně pominutou, když jsem viděl, že rejža ví co dělá. Postupně si totiž začnu zvykat na Wolf boye, který se více a více sympatický. A to celé eskaluje do situace, kdy jsem se do situace suprově sžil a prožíval jsem to. Film si mne získal. Já bych v tom asi neviděl vyloženě nějaký manifest LGBT nebo transgender. Jde o milý film o klukovi, který se snaží nalézt sám sebe. I přes všechny ty překážky. A najde se v tom i humor. Zajímavé je, že hned logicky po Martellovi Turturro, který kouzelným způsobem je vlastně nejslabší článkem, ale zároveň nejsilnějším. Asi kvůli tomu, že byl tak výrazný, že do filmu občas zapadá, občas ne. To vše spolu s milým odvyprávěním, dech beroucí "grafikou" a dobrými hereckými výkony dělá velmi dobrý film. Na Krejčího debut dokonalý. A hned americký. No a co víc. Jde už asi jenom o slabost, jelikož Martin byl neuvěřitelně milý a pokorný člověk. Děkuji, to nezapomenu. (07.07.2019)

Jméno režiséra Krejčího je známé hlavně skalním fanouškům karlovarských festivalových znělek, a proto není divu, že jeho celovečerní režijní debut byl promítán právě zde na KVIFF. Námět rozhodně nepostrádá jistou originalitu (o nemoci, kterou trpí hlavní hrdina, jsem žádný film ještě neviděla), hodně pomáhá účast sympatických herců v čele s talentem Jaedenem (který byl skvělý už v předloňském "It"), ale neseděl mi ten podivně magický svět, kde se celý příběh odehrával... (10.07.2019)