Režie:
Stanley KubrickKamera:
John AlcottHrají:
Jack Nicholson, Shelley Duvall, Danny Lloyd, Scatman Crothers, Barry Nelson, Philip Stone, Joe Turkel, Anne Jackson, Tony Burton, Lia Beldam, Vivian Kubrick (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Opuštěný horský hotel, odříznutý od světa, to je vhodné místo k zešílení... Neúspěšný spisovatel Jack Torrance přijme práci správce v luxusním, ale odlehlém horském hotelu Overlook, který je přes zimu zcela odříznutý od světa. Pro muže je to vítaná příležitost najít klid na práci. Jenže od první chvíle, kdy Jack s manželkou Wendy a synkem Dannym do hotelu dorazí, se zdá být něco v nepořádku. Jack začíná být na své nejbližší neurvalý, nemůže se soustředit a objevují se u něj děsivé sny. Je to právě „osvícený“ Danny, kdo díky své zvláštní schopnosti pochopí, že v hotelu Overlook žijí duchové a ti jeho otce začínají ovládat. Ostatně chlapec je v dlouhých hotelových chodbách sám potkává… Film Stanleyho Kubricka vznikl podle románu známého spisovatele Stephena Kinga. Kubrick podle něj vytvořil nejen klasické dílo moderního filmového hororu, ale také mistrovskou studii postupného psychického rozpadu lidské osobnosti. Některé výjevy, jako zjevení nahé mrtvé ženy v koupelně, hektolitry krve, valící se z výtahové kabiny či finální sekvence v parkovém bludišti patří mezi ty nejděsivější okamžiky, jakých se filmařům podařilo dosáhnout. Snímek se zapsal do historie také dosud největším počtem klapek, které padly při natáčení jednoho záběru pro zvukový film. Stanley Kubrick, posedlý perfekcionismem, nechal Shelley Duvallovou opakovat jednu akci celkem 127krát, než byl se záběrem spokojen. Osvícení se tak dostalo do Guinnessovy knihy rekordů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 966)
Docela dobrý film, ale takový kult to není. Nicholson přehrává (asi to po něm Kubrick chtěl), film je moc dlouhý - šíleně zdlouhavě působí různé jízdy kamery, v kterých si Kubrick přímo libuje. Pár scén je opravdu děsivých, častěji mi to ale přišlo takové neosobní. Jinak to celkem šlo, ten kritický duch komentáře berte jako reakci na ty nadšené ohlasy většiny ostatních. ()
Tímto filmem si mě Kubrick definitivně získal. Tak hustou atmosféru jsem neviděl u žádného jiného filmu (v poslední době se jí přibližuje M. Night Shyamalan svým hitchcockovským stylem). Mistr buduje napětí tak precizně, že už v půlce filmu jsou pocity úzkosti těžko únosné. Pomáhá si pomalou kamerou a vážnou hudbou 20. století, která už sama o sobě vyvolává u neznalého posluchače ne zrovna příjemné stavy. Pamatuji si, když jsem The Shining pouštěl spolubydličovi, mluvil jsem na něj, pak jsem na chvilku odešel, vrátil jsem se a on si toho vůbec nevšiml. Potom mi řekl, že takhle hluboko ho dosud žádný film nevtáhl. A měl sakra pravdu! PS: Doporučuju se poohlédnout po delší 144 minutové verzi. Zážitek z tohoto skvostu je pak ještě silnější. ()
Už jsem byl smířený s tím, že žádný pořádný horor v životě neuvidím a tak jsem opustil tento brakový žánr, i když jsem měl za ty roky na kontě jen pár snímků, které mě dokázaly ohromit. Ano, jsem hororový fanda, ale bývalý. Když jsem si všiml, že i Kubrick natočil jeden horor, svitla mi naděje na lepší zítřky. Dlouho jsem to odkládal, očekávání byla veliká, ale mistr nezklamal a na mě po letech dopadly pocity strachu a napětí, které jsem často vyhledával, ale nalézal jen trapné kvílení teenagerů a jejich následné kuchání nějakými směšnými ksichty. Kubrick si znovu vyhrál s kamerou, což je vidět od první minuty při záběrech z ptačí perspektivy a samozřejmě s hudbou, kterou podtrhl mrazivou atmosféru snímku. Jack je ďábel, ale byla by chyba zapomínat na ostatní, protože všechny čtyři důležité role jsou skvěle obsazené. ()
Neskutečně mrazivé. Když se podíváte na dnešní rádoby horory nelze se nepodivit co se to sakra stalo. Strach nedělají laciné lekačky, ale dusivá atmosféra, která tlačí hrdiny za práh šílenství. Jestli je něco s filmaři, nebo diváci nějak zblbli? Průjezdy na trojkolce a návštěva pokoje 237 jsou děsivé už ve své podstatě (osamocenost, bezbrannost) a ne proto, že na mě bafne bubák. Nickolson skvělý, už zpočátku malinko divný, ale pořád dostatečně přirozený. Manželka ve své jednoduchosti většinu času "normální", vypadá minimálně vizuálně hodně zvláštně. Co se týče Dannyho, ten je oproti knize z hlavního tahouna degradován na dětské médium plné strachu, paradoxně jsem s tím neměl velký problém. U Kubricka to dokonale funguje. Krev z výtahu super, finále v bludišti opravdu povedené. Možná lepší než to s kotlem. ()
Galerie (164)
Zajímavosti (230)
- Když Dick (Scatman Crothers) provází Wendy (Shelley Duvall) po kuchyni, otvírá mrazák klikou na pravé straně dveří. Když vycházejí a zavírá dveře, klika je na levé straně. (regin)
- Sekera z filmu se vydražila v Londýně za 209 tisíc amerických dolarů. (Fenk)
- Vivian Kubrick prozradila, že Shelley Duvall (Wendy Torrance) „neměla vůbec žádné sympatie“ nikoho, kdo se podílel na natáčení. Toto byla očividně taktika samotného Stanleyho Kubricka, který chtěl, aby Shelley ještě více podtrhla charakter své role a hrála tak bezmocnou, jak jen to půjde. Jasně to je vidět v dokumentu o natáčení, kdy Kubrick příjde za Duvall a řekne: „To (soucit) vám nepomůže.“ (cihlenka)
(1001) -„All day work and no play makes Jack a dull boy.“ ♥♥♥ Pokaždé, když přijde řeč na tento film, začne můj taťka o tom, že super super, Nicholson maniakální k zbláznění (muhaha), ale že si určitě musím přečíst ještě tu knížku, protože tam se teprve dozvím, proč a jak se to všechno děje, a že se tam King mnohem víc věnuje historii hotelu a bývalým mafiánským majitelům a vůbec. A já si pro sebe říkám, že právě to by pro mě byl možná problém, protože King často neví, kdy přestat, a nahlas se snažím vysvětlit, že o to Kubrickovi nejde, že on překládá slova vysvětlení do pocitů a pocity do obrazů a ve výsledném filmu tak nechybí nic, co člověk potřebuje, aby byl proti vlastní vůli vzdělán (rozuměj vystrašen k smrti). Vždycky, když si vzpomenu na "redrum", tak se bojím jít v noci potmě na záchod. Jinými slovy, film, u kterého se leknu, i když se objeví pouze titulek "úterý". Líbí se mi, jak Kubrick v jenom rozhovoru zmiňuje Kafku, když popisuje svoje rozhodnutí být civilní a realistický při adaptování výchozího materiálu: „Jeho (Kafkovy) povídky jsou fantastické a alegorické, ale jeho styl psaní je jednoduchý a přímý, skoro žurnalistický. Většina lidí, co se ho pokouší adaptovat, to úplně ignoruje a snaží se udělat všechno co nejvíc divné a snové.“ Ten rozhovor jsem si přečetla teprve poté, co jsem narazila na nějakou příšerně dlouhou a extrémně podrobnou fanouškovskou analýzu filmového Osvícení (analýza má dvacet jedna kapitol a k tomu několik dalších souborů s poznámkami a rešeršemi a několik hodin doprovodných videí). Namátkou: Autor v ní rozebírá třeba význam štaflí stojících na začátku filmu v chodbě (padne i přirovnání k pyramidě na americké jednodolarovce) nebo to, že Jack Torrance symbolizuje amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, protože dva lidé na závěrečné fotografii z večírku roku 1921 jsou v obličeji mírně podobní Wilsonovi a jeho ženě Edith a že žena na fotografii má na šatech brož ve tvaru srdce zkříženého s holubicí a že skutečná Edith Wilson dostala od Francouzů diamantovou brož Holubice míru. Náhoda? Nemyslím si! Obvykle rozhovory s režiséry nevyhledávám, protože si myslím, že všechno podstatné už by mělo být ve filmu samotném. Po přečtení této analýzy jsem potřebovala trochu uklidnit a Kubrickův styl přemýšlení mě rozhodně uklidnil a dovolil mi nedbat na holubice a pyramidy. Zpátky k mé vlastní recenzi. Realistický, ale svým způsobem velmi podvratný přístup k filmu ústí v to, že největší děsivá síla filmu tkví v sérii nenápadných detailů. Například už od prvního zhlédnutí před mnoha a mnoha lety jsem si říkala, že vidím největší problém v tom, že Nicholson vypadá jako blázen ještě předtím, než se oficiálně zblázní. A teprve poměrně nedávno mě dostihlo plíživé uvědomění, že ona to je pravda. Jack se s příchodem do hotelu nijak nezměnil, všechno zlo si už přinesl uvnitř sebe a hotel mu jenom poradil, jakým způsobem svou zlost soustředěně ventilovat. To je kruté. To je zlé. Jen si poslechněte, co v jednu chvíli řekne barmanovi: "Just a little problem with the old sperm bank upstairs." Jéžišku, on je tak odporný člověk, že mávání sekerou skoro vypadá jako projev jeho něžnější stránky. A je to zvlášť působivé, protože Wendy v podání Shelley Duvall je jedna z mých nejoblíbenějších filmových matek a Danny v podání Dannyho Lloyda je jeden z mých nejoblíbenějších filmových synů. Při scéně, kdy spolu tito dva bloudí zeleným bludištěm, Dagmar pravidelně brečí prostým dojetím z toho, jak krásný vztah spolu ti dva mají. Jak on je vedle ní malý a jak se drží za ruce. Kdyby ti dva neměli ani sebe, bylo by to absolutně nelidské. A speciálně miluji, že chlapec je svým rodičům rovnocenný partner, chová se velmi chytře a je aktivním účastníkem probíhajících událostí, tzn. že netrpí klasickými neduhy malých dětí v (amerických) filmech. A jako myšlenkové cvičení si odnáším představu, jaké to je vidět úryvky minulosti a budoucnosti, ale nevědět, co je co, co se už stalo a co se teprve stane. () (méně) (více)