Krotitelé duchů: Odkaz

První půle mě teda bavila víc, příjemně balancovala na hraně nostalgie, kde to ještě bylo únosný. Jenže pak se spustily digitální chujoviny (praktický efekty z 80.let ničím nenahradíš), a já i díky Finnu Wolfhardovi jsem si připadal, jako bych koukal na nějaký slabší ´Stranger Things´ díl. A přestože mám hrozně rád starou partu z osmdesátkový klasiky, oni bohužel - a pro mě překvapivě – nebyli v závěru tím prvkem, který by ten film zvedli nahoru. Jenom krátký vzpomínání mě nestačí. A když z celýho filmu pobaví jenom potitulková scéna, je něco asi špatně. (12.01.2022)

"Stresové situace mě uklidňují." Pokud je tohle odkaz, kterej mají Ghostbusters zanechat budoucím generacím, tak je to docela průser. Tohle totiž nebylo ani originální, ani napínavý a už vůbec ne zábavný. Byla to nekonečná nuda protknutá rodinejma hodnotama, nějakým tím digitálním duchem a několika vtípkama pro společensky nepoužitelný fyziky. Snad jen postava Podcasta měla potenciál mě bavit. Za mě je to úplně zbytečnej snímek a skutečnej odkaz je uloženej v originálu. (20.05.2023)

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

VĚDA JE OPRAVDOVÁ. RYZÍ. ODPOVĚĎ NA TO ŠÍLENSTVÍ KOLEM. Je to zvláštní, staří Krotitelé duchů se mi líbí, ale nostalgik rozhodně nejsem, možná nebylo šťastné obsazovat Finna Wolfharda, ale seriál Stranger Things přece nemá doživotní právo na všechny mysteriózní zápletky v seriálech a filmech o mládeži, nebo jo? Snímek má svoje chyby – například méně aktivní obyvatele městečka (to ale souvisí s tím, že žádný z nich není ochoten věřit něčemu vyššímu), nebo to, že příběh je nekomplikovaný (i to se ale dá zdůvodnit, zejména tím, k jakému žánru a desetiletí odkazuje). Zkrátka a dobře i přes výše zmiňované jsem se bavil přímo královsky – smál, bál a byl dojat (zejména věnováním Haroldu Ramisovi) a po delší době jsem se při sledování filmu cítil jako filmový fanda. Zdejší nízké hodnocení mě dost rmoutí. 90%. (31.01.2022)

Jen trochu jsem doufal, že by snad do třetice....a kupodivu, ano. Odkaz plynule navazuje na původní dva filmy a rozvíjí dál téma sumerského boha šílenství. Tedy první hodina se poněkud vleče jak letní odpoledne u rybníka. S příchodem strašidel a hrozby v podzemí se vše začne konečně rozjíždět. Jasně, mohlo to být temnější, útok na město brutálnější, mohlo.... Ale nakonec jsem zjistil, že jedu na vlně, kterou tak dobře znám. Nejlepší jsou maršmelounoví pamprdlíci, parádní je návrat hlídacích psů. Děti si ve škole užívají filmů, byť Cujo a Chucky asi nejsou nejlepší na spaní....Finální scéna v Kingově kukuřici má grády a správnou nostalgii. Řemeslně bezchybné. Ten film vypadá, jako by ho točili v 80. letech, a při tom je z něj cítit současnost. A kdo si počká, zjistí, zda nedorazí i Sigourney Weaverová... (07.01.2022)