Aquaman a ztracené království

Nejsem nijak obeznámen s trably při natáčení dvojky Aqumana. Jednička se mi nijak ukrutně nelíbila, a vyzdvihoval jsem u ní spíš scény ze souše. Těch v dvojce moc není. Můžu určitě pochválit výpravu, protože ten podmořskej svět je fakt hodně povedenej. Jinak ovšem znovu jen průměrná, a neškodná zábava na nedělní odpoledne. Neurazí, ale ani nenadchne. 50%. (30.03.2024)

Nespravedlivě odsouzený Vodník zřejmě doplatil na předem potvrzené ukončí DC extended universe a po zhlédnutí je mi to celkem líto. Po letošním fiasku komiksů v kinech doufám, že se studia skutečně zaměří na kvalitu (letos to Sony rozhodně nepotvrdí ani jedním ze svých tří komiksových filmů) a hlavně, že lidi přijdou. Přitom kvalitativně dle mého je to na úrovni jedničky, James Wan v rámci možností po těch všech dotáčkách a přetáčkách nakonec doručil nádherně trikový film, kde bych podstatně ubral na humoru, ale jinak jsem byl vlastně spokojen a na míle daleko předčil Marvels. Snyderovo DCEU mi bude chybět, snad nové univerzum výrazně nakopne tohle bohaté semeniště příběhů a bude to jenom zajímavější. PS : Překvapilo mě, že poměrně velké role tu mají Dolph Lungren a Amber Heard; naopak Pilou Asbæk mega ostrouhal. (06.02.2024)

Druhý Aquaman vznikl na základě mnohaměsíčních přetáček a objektivně vzato se nejedná o moc dobrý film. Na nižší úrovni jsou prakticky všechny složky od nevtipného scénáře (hned několikrát je titulnímu hrdinovi načuráno do obličeje, což na rozdíl od tvůrců nepovažuji za vrchol humoru) po výrazně horší vizuální efekty. Mezi klady ale určitě patří tempo a taky smířlivá stopáž (konečně komiksovka, která nemá dvě a půl hodiny). Reprízu si ale nechám ujít. Hodně slabé 3* a po jedničce, kterou jsem si oblíbila, velký kvalitativní sešup. (14.01.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)

K druhému Aquamanovi jsem na základě ne úplně lákavých trailerů přistupoval se střízlivým očekáváním a nakonec jsem odcházel z kina veskrze spokojený. Podmořské světy jsou ve filmech vděčným tématem a tvůrci nabídli opět jejich jiná zákoutí, která měla i přes silné CGI své kouzlo (nemohl jsem si v jedné scéně nevzpomenout na Jabba Hutta). "Bratrská" chemie mezi Momoou a Wilsonem úplně nefungovala, ale tento nedostatek naštěstí vykompenzovalo množství akce a soubojů s nepřáteli. Scény z Mrtvého města mi hodně připomínaly hru (a i film) Warcraft a je možná škoda, že se jim nedopřálo víc prostoru, zatímco u sekvencí s těmi kovovými "chobotnicemi" mi v hlavě nabíhal Strašpytlík. Hlavní záporák mi přišel spíše nevýrazný - asi tak jako mimika Nicole Kidman. Naopak jsem si ale užíval scénky s vylepšenou chobotnicí, která byla s přehledem největší(m) hrdin(k)ou celého filmu. Ve výsledku jde o jednohubku na právě jedno zhlédnutí, která se po projekci v hlavě moc dlouho neohřeje. (04.01.2024)