Warcraft: První střet

Warcraft jsem v životě nehrál, takže jsem byl vůči filmu jak nepopsaný list toaletního papíru. Zprvu se vše zdálo jako to správné dospělé a temné fantasy na úrovni Pána vyprstění, kdy jsem si první půlhodinu říkal, že tohle by mohl být ten roky neviděný kousek s trpaslíky, čaroději a elfy, u kterého nebudu prskat smíchy a celý film sledovat s nadzvednutým levým obočím, ale vychutnám si přitažlivý svět, bitvy a litry krve v naprosto smyšleném světě, který sice budu mít úplně u prdele, ale bude mě to alespoň parádně bavit. Ten pocit mě opustil po další půlhodině, kdy sice přitažlivý svět zůstal, ale místo nějakého temna film evokoval jen dojem, že jsem divákem přepálené kýčovité reklamy na to pravé osvěžení s Coca Colou. Všichni vyretušovaní do maxima, dialogy, uvažování postav, vtipy, vše uzpůsobeno pro věkovou skupinu 10+. Krev v těch děsně "epických" bitvách ukápla tak jednou, pokud tedy nebyla zelená, aby si film udržel přístupnost pro kojence a já bohužel zase musel utřít slinu, protože pro dospělého diváka se zkrátka dnes už filmy netočí. Dnes se točí infantilní pohádky i v žánrech, které pohádky nejsou a pokud by nějaký současný tvůrce dostal do rukou Vetřelce, udělá z něho Alfa s PG-13, kde by Jack Sparrow hrál Ripleyovou. Je to škoda, protože z toho mála, co Warcraft v jedničce ukázal, se mohlo vytěžit víc, stačilo to natočit alespoň trochu přidrzle, temně, explicitně a krvavě. Ostatně, ti nerdi z 90. let, kteří pařili předlohu tohoto filmu, mají dnes dospělé děti, tak na co si hrajeme, že vyvražďování vesnic plných žen a dětí je cool a přístupné, když to neukážeme, ale necháme o tom postavy konverzovat? Tvůrci bohužel předvedli jen ukázkovou dětskou pohádku postavenou na základech všeho, jenom ne pohádky. Jen velmi ojediněle pak vybočí k něčemu nečekanému a na papíře "drsnému", což ale ve skutečnosti opět natočí jen v soft verzi pro školáky, takže oči bude zakrývat jen nerd a pětileté dítě. Pokud budu ignorovat vizuál, který se mi celkem líbil, film stojí naprosto přesně mezi 3 a 4 hvězdami. Dalšímu dílu ale šanci dám, což samo o sobě vypovídající hodnotou je, protože to například nedokázal naprosto retardovanej Hobbit ani s druhou hodinou prvního dílu z trilogie, která byla napsaná na základě 200 stran jediné knihy. 65% (22.07.2016)

První střet bude u mě zcela určitě i posledním. Bezduchá třenice mezi Shreky, co to přehánějí s nandrolonem a aliancí ztepilých šermířů a kouzlících bankovních úředníků byla jen dvěma hodinami mrhání času (co je to ovšem proti týdnům, co na hře strávili rudooký pařani). Dojímaní, strach, ohromení, zábava, plastické postavy, nic z toho tam není. Všimli jste si stále častějšího jevu, že ve filmech podobného ražení není nikdo nad padesát? Kde byl někdo jako hrdý král Théoden? Kde byl někdo, jako jsou členové řádu Istari? Vždyť hromy blesky metající Foster jako Gandalf Rezavý a Saruman Zelený byl spíše k politování. Duncan Jones se snažil vyrovnat trilogiím Jacksona, ale ten si ho maže na lembas ve všech ohledech.. (08.10.2018)

Nemám v lásce filmy s IQ houpacího koně, a tudíž bych měl Warcraft nemilosrdně rozcupovat. Tvůrci ho obdařili hromadou digitálních efektů a akce, s inteligencí je na úrovni batolete, co to povídám, kojence. Jde o snímek s áčkovým rozpočtem a béčkovými útrobami. Pouhý letmý pohled na filmové postavy okamžitě napoví, že nejde o "seriózní" fantasy s pokusem o filozofický přesah, ale o infantilní zábavu, kde je radno nevěnovat pozornost stupidním dialogům, šíleným kostýmům a choreografii bojových střetů. Přesto jsem k snímku shovívavý, je hloupoučký takovým milým neurážejícím způsobem. Beru ho jako svého druhu guilty pleasure a na slaboučké tři hvězdičky to vytáhnu. Případným dalším dílům, tedy druhému, třetímu a dalším střetům, se ale rád vyhnu. Celkový dojem: 50 %. (23.01.2021)

V podstatě by se dalo říct, že je to poměrně adekvátně natočené absolutní fantasy se vším všudy. Takže žádné Tolkienovské více history, než-li fantasy a nebo něco ve stylu Hry o trůny, kde si vlastně až na konci první série uvědomíte, že to není úplně seriál ze středověku, ale že v něm jsou také trošku prvky fantasy. Tady Vám to je jasné hned první digitální postavou orka, který se v první scéně objeví. V tu ránu mi došlo, že to vlastně ani jinak natočit nešlo, protože celý svět Warcraftu je založený hlavně na národech jako jsou elfové, orkové, skřeti, trpaslíci nebo nemrtví a lidé jsou zde spíše jen tak na okraj. Respektive mají také své místo, ale srovnatelné se všemi ostatními. Tudíž mi tedy celou půlku filmu trvalo, než jsem si na tento filmový svět zvykl. Barevné to bylo až běda, digitalisti také odvedli hodně velký kus práce a hledat na tomto filmu kus reálného světa by bylo stejně tak těžké, jako hledat dobré pivko mezi basou Staráče. Druhý filmový poločas mě ale dokázal zvednout ze židle a ačkoliv jsem původně myslel, že to možná ani nedokoukám, nakonec mě závěrečná válečná scéna víceméně uspokojila. Pokračování bych sice nevyhledával, ale na druhou stranu musím uznat, že si to Blizzard pohlídal. Fanoušek Wowek nebo Doty tady pravděpodobně vyteče blahem. (03.10.2016)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)