Černý narcis

4,5 - Ach jo, ti bílí tučňáci. Jsou (podle mě) zcela nepochopitelně a zbytečně zavřeni mezi stěnami kláštera, obklopeni depresivními mrtvolami na kříži a pak, když potkají pořádného chlapa, můžou se zcvoknout a není divu, že jedna chce zavraždit druhou, třetí je hysterická, čtvrtá místo brambor sází tulipány... Po Rivettově Jeptišce další film, jehož obsah (náboženský fanatismus) mě v poslední době dokonale nasral. (04.01.2008)

K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara.. 70% (30.06.2020)

Zvláštní svět protikladů a postav omračující svou barevností. Příběh pěti řádových sester, které pozval indický vládce Toda, aby zřídily ve vzdálené vesnici školu a nemocnici. Radža jim poskytl bývalý harém na úpatí Himaláje. Abatyše pověří vedením misie mladičkou sestru Clodagh. Zde jim pomáhá vládní komisař Angličan Dean, který dokonale zná místní poměry a domorodce. Do misie přichází krásná dívka Kanchi a mladý následník trůnu Dilipa Raye, který si má zde v klášteře doplnit vzdělání. Krátce nato……. (29.03.2008)

Technicolorové blaho až na dřeň. Rigidní jeptišky v deprimujícím víru barev a znepokojivé hudby ukazují Powellův smysl pro kontrasty a latentní hrdin(k)y. ___ Jestli jeho současník a kolega Hitchcock rád revoltoval proti prohnilé společnosti, přičemž většinou dosáhl svého, Powell volí spíše potlačení a smíření se s trpkou realitou. Boj je nesmyslný, avšak nevyhnutelný, čímž vzniká drama (ani předchozí počin Otázka života a smrti z téhle vize nevybočuje, jen staví zamilovanou dvojici do opozice - ani samotná nebesa nedokážou přebít lásku, prapůvod všeho). Opatrně dávám téhle premise palec nahoru, ale chce to víc. (22.04.2012)

Fascinace techinocolorem snad patří k době a byl bych ji i překousl, kdyby alespoň příběh byl víc než kašírovaná povrchnost. Dostal jsem však jen koňskou dávku béčkové romantiky a potlačovaného erotického dusna. A co hůř: musel jsem trpět pohledem na nohy pana Deana, který se po plátně věčně promenádoval v kraťasech, co připomínaly spíš seprané trenky, případně jezdil na zakrslé bílé mule půjčené odněkud z cirkusu. Jaká trestuhodná karikatura všech Humphrey Bogartů a Cary Grantů! Sestra Ruth musela být opravdu psychicky chorá, že jí imponoval. Při vší té haně je však filmu nutno přiznat přinejmenším jednu skvělou horrorovou scénu a také jisté duchovní body za mladou matku představenou - sestru Codagh - jež statečně odolává výzvám cizího prostředí i svůdně chlupatým končetinám výše zmíněného macha. (29.07.2009)