V erbu lvice

Filmu "v erbu lvice" by bylo jistě možné vyčítat to, že s obsahem legend na jedné straně pracuje jako s historickým materiálem a na druhé straně, že jej odkouzluje a racionalizuje. Tam kde středověk chtěl vidět a nepochybně i viděl zázraky, kreslí film, pochopitelně v souladu s jeho knižní předlohou, reálně působící příběh. Proto je potřeba zdůraznit, že nejde o adaptaci skutečných historických událostí, ale o filmový přepis románu. Jeho děj se od historické reality asi odchyluje v mnohém. Středověké legendy, tak jako to ostatně dělaly vždy, Zdislavě přidaly zázračnou moc, nadpozemsky silnou víru v Boha, rozhodnost, odříkání, přísnost a askezi. Autorka knižní předlohy Alena Vrbová Zdislavin příběh pro změnu okouzlila, zracionalizovala a polidštila. Román i film jsou tedy výsledkem hned dvojí transformace a je dobré si toho při jeho četbě či sledování být vědom. Pokud bychom chtěli mít příběh věrnější historickým faktům, pohoříme, neboť o historické Zdislavě z Lemberka nevíme téměř nic. Zbývají nám pouze legendy, dohady a velmi sporá základní data... Daleko větším problémem celého filmu se mi ovšem jeví velmi odbytá výprava. Nesedí mnohé, především velmi pustě a neudržovaně působící hrad, vůz zrobený halabala z proutí, obyčejná sotva otesaná slaboučká kulatina tam, kde musíme čekat mohutné trámy, většina lidí oděných v hadrech... Na vině jsou pravděpodobně především peníze a pak také představa, že středověk byl nejen drsný (a to tedy byl) ale taky podivuhodně neotesaný a řemeslně primitivní (což rozhodně pravda není). Výtku samozřejmě zaslouží i anachronicky znějící dialogy, ale to je v historických filmech už klasika. Inu, Vláčil byl jenom jeden... Celkový dojem: 65% (08.02.2014)

Jeden z nejvýznamnějších a bohužel pozapomenutých snímků 90. let, který by si zasluhoval mnohem větší pozornost. Výtečné vylíčení doby 13. století (fantastická kamera Jaroslava Brabce), vynikající herecké výkony (Josef Kemr svých pár scén odehrál doslova na smrtelné posteli) a nádherná hudba Petra Hapky. Je až k nevíře, že něco takového vzniklo v době, kdy se točily především tzv. privatizační komedie. (05.01.2015)

Jeden z mála echt-historických českých filmů, které se u nás po revoluci natočily. Moment - kromě pohádek - mě skoro nic nenapadá. Škoda, že se postava Zdislavy a její osud nevyloupl výrazněji. Obětování se její postavy neocenil ani její pan manžel ani diváci, pro které je odříkání se kvůli humanitě hodně cizokrajnou a nepřitažlivou hudbou. Podle mě Milena Steinmasslová je sice dobrá herečka, ale nemá tu správnou filmovou chemii pro hlavní postavu a tahouna , navíc mi ražení filmu hodně připomínalo spíš výpravnější televizní dílo a na to, že jsem to viděla v kině mi to opravdu utkvělo jen okrajově. Tekrát jsem se zbytečně nadchla, že by to mohlo rozpoutat natáčení historických snímků v naší produkci - škoda. Nicméně to bylo dílo poctivé, mělo velkou snahu odvyprávět velký příběh historicky i s duchovním poselstvím a ráda bych ho viděla znovu a třeba se nechala i víc nadchnout. (30.10.2007)

Příběh vzácné ženy z období syrového středověku zemí koruny české. Ludvík Ráža opět dokazuje svůj precizní přístup pro realistické historické drama podobně, jako ve svém díle Poslední propadne peklu. Oddanost, pokora, vděčnost a láska v drsném pohraničním hvozdu českého království, jsou podstatou tohoto hluboce lidsky zaměřeného filmu. Rytířská statečnost a snaha konat dobro ve prospěch ubohých, jsou zde snoubeny v hodnotách naší historie. (10.01.2015)

Škoda přeškoda, že tento pěkný historický film nevyšel doposud na DVD. Nosič by si své zájemce jistě našel a já bych byl jeden z nich. Na mě osobně zapůsobil svým hereckým podáním především Josef Kemr, byť jen v nepatrné roličce. /Po technické stránce ohledně zvuku bych vyčetl nesrozumitelnost slova. Asi jim při těch deštích do mikrofonů napršelo. Proto nedávám pět hvězd/. (10.01.2015)