Všechno, všude, najednou

"Verbal plave v odpadu, film v červených číslech? To mi zvedne náladu, zacuká mi v tříslech!" Bohužel ne, cukalo, resp. tikalo mi jen levé oko. Přitom já si po pobytu na pustém ostrově nové lacláče kupovat nemusel, na rozdíl od verbala, kterému se při sledování Švýcaráku otvírala kudla v kapse. Mrtvolné prdy, zachraňující suicidálnímu houmlesákovi život, jsem, i přes nezvládnuté finále, ocenil třemi silnými hvězdami. Ovšem tohle All at Once byl děs a čiré utrpení. Natahované jak žížala, divoký střih, hnusné (a imho zbytečné) stroboskopické efekty a mezi multivesmíry děj skákal jako režisérská koza na ledu, furt dokola. Infantilní pokusy o vtip (anální kolík a spol.), hromada přemoudřelých keců a ze zdivočelé kreativity uplácané mývalí lejno. S vysoce sofistikovanou mantrou pro lůzry: Tvoje síla je v tom, jak jsi úplně ve všem špatná. Bože můj. Že já trouba starej, když mi včera u dveří mňoukala fantazie, že by zase jednou chtěla na špacír, nevzal na procházku raději čičinku Babydoll, s jejími útěky z k neunesení hnusné reality do lepších vesmírů. (02.06.2022)

Stará rašple Michelle Yeoh se ocitá v alternativním vesmíru. A divák v naprosto přetažené stopáži se drahnou chvíli baví a posléze začne mít nutkání zívat, protože to celé se tak nějak v podstatě pořád opakuje. A opakuje se to víceméně bez ladu a skladu. Režijní dvojice Dan Kwan a Daniel Scheinert chtěla ukázat, že má schopnosti natočit film plný svébytné invence. Těmhle chlapíkům to ale zjevně nestačilo a rozhodli se, že se jejich film bude zásadně vymykat. A stvořili tak nevídanou přehlídku a zároveň směsici bizarností, co vrší jednu šílenost za druhou, až to rázem ztratí potřebný efekt. Hlavní protagonistka jednoho dne zjistí, že její existence nabrala podobu paralelních životů, její manžel, respektive jeho druhé já, znenadání přiskotačí z jiné dimenze a její další rodinní příslušníci jsou jaksi z úplně jiného světa, přičemž největší vtělené Zlo představuje její dcera. Michelle Yeoh v pohodě zvládá svá převtělení v mistryni kung-fu, kuchařku, filmovou hvězdu, což ještě celkem bylo v normě. Podstatně méně zábavné už byly její další (debilně) pojaté podoby, o kterých se ani nebudu rozepisovat, protože mnohem lepší bude, když na ně divák nebude předem připraven. Přibližně v polovině film začal být takový nějaký ubíjející. Divák tou dobou už měl za sebou kreaci Jamie Lee Curtis coby úřednice z finančního úřadu, která byla groteskně pojatá. Snůška nápadů se také už pomalu a jistě začala vyčerpávat, takže co se zbylým hodinovým úsekem. Už jsem vyhlížel konec, pak ještě přišlo peklo v podobě kuchaře s mývalem na hlavě, čímž vyvstala otázka, zda tvůrci disponují mentální způsobilostí. Ve výsledku se jedná o snímek v mnohém nevídaný, režijně a technicky zdatně odvedený, scenáristicky ovšem splácaný až přeplácaný. Tak před jeho absolvováním nejezte přílišné množství pilulek na inteligenci a raději si dejte pořádnou porci vtipné kaše, abyste tenhle filmový bizár zdárně vydrželi. 6/10 (20.08.2022)

Víte, jak jsem loni tvrdil, že skoro žádný z těch nových dvouapůlhodinových fláků (krom Duny a vlastně i Spider-Mana) neobhájí svoji mohutnou stopáž? Tak to bohužel platí i pro Everything Everywhere All at Once - jinak parádní hříčku, výtvarně vyšperkovanou, kreativitou doslova překypující, ale v tom rozsahu opravdu nesoudnou a kvůli tomu ve výsledku výrazně míň zábavnou, než jak by mohla být. Mýval, kameny a bagel vládnou. (22.05.2022)

Množstvo geniálnych nápadov, nemalé množstvo wtf nápadov, originálne spracovaný už dnes nie tak originálny nápad a predpovedateľné finále. O čom celý ten humbuk je, je vám jasné vlastne od začiatku, kedy zisťujeme, že táto rodinka má síce nemalé problémy, ale patria k sebe a tú cestu k porozumeniu si skrátka musia nájsť. Napríklad aj skrz množstvo vesmírov. Film mal síce veľa dobrých nápadov aj vo finále, ale asi nebudem jediný, kto sa v ňom trochu stratil ako v čiernej diere. Najväčšou kritikou hejterov bude asi fakt, že kvôli niečomu tak triviálnemu, ako sú rodinné problémy, nevytvárame nič menšie než nekonečné multiverzum. (20.06.2022)

Dosť podobný prípad ako Richard Kelly, ktorý zaujal originálnym, temným a mierne náročnejším Donniem Darkom, aby potom nezvládol očakávania (svoje aj iných), neustriehol mieru a odpálil pokus "povedať všetko o všetkom" v nezvládnutom a preexponovanom Southland Tales, tak aj Danielovia pocítili momentum, aby ho vzápätí absolútne premrhali a po originálnom, vtipnom a milo bizarnom Swiss Army Man vyhoreli v "lacnej" znôške maintreamovej disney+ bizarností a v novodobej nerd-variácii mid-cultu, ktorá sa rozbieha síce veľmi sľubne, ale od zhruba polovice už iba kvantitatívne vŕši monotónne akcie a dekorácie v algoritme, ktorý sa bez obmeny opakuje až do záveru... a potom do druhého záveru... a do tretieho (či koľko ich tento o hodinu dlhší než by mal byť dlhý film má). A pritom sa dá byť uletený, meta, popkultúrny, postmoderný, transcendenálny a aj zábavný, veď sa pozrime na Edgara Wrighta, na Charlieho Kaufmana, na Wesa Andersona či pokojne povedzme aj na Quentina Dupieux. Toto však naozaj nevyšlo tak, ako by mohlo a ako sa dalo očakávať. (31.07.2022)