Kolja

Priznám sa,že české snímky nepozerám,ale po skončení Kolju som vstal a začal tlieskať.Uznávam kam to česká kinematografia dosiahla(obzvlášť Miloš Forman vystúpil na piedestál najlepších...). Kolja má myšlienku,s ktorou pracuje na úrovni s výbornými hercami,dvojica hlavných predstaviteľov,pán Zdenek Sverák a Andrej Chalimon predvádzajú úchvatné výkony,ktoré sú uveriteľné,zapamätania hodné,a keď dostali v L.A. Oscara a Glóbus,tak to je grandiózne,lebo ich myslenie po rozdelení je trošku iné ako naše,a tak vzniká dielko,ktoré znamená pocit šťastia. pán Sverák a jeho syn Jan na režisérskej stoličke vytvorili v 90 rokoch jeden veľký úspech,ktorý zopakovať nie je vôbec jednoduché. Vďaka za to... (07.01.2014)

Co jiného než kvalita může vzejít z tvorby dvojice Svěrák a Svěrák. Nádherně zpracovaný lehce sentimentální snímek, který časem zraje jako víno. Duo Svěráků jsou klasičtí čeští kumštýři, kteří točí pro nás, pro českého diváka. Jemný humor i rodinné poetické drámo ovlivněné dobou. Česko-ruské smíření napříč několika generacemi. Jan Svěrák každým filmem pokračuje v tradici kvalit československé kinematografie. K plnému počtu mi rozhodně pomohla i nádherná hudba Ondřeje Soukupa. (20.10.2011)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (zejména Tmavomodrý svět a právě Kolja) lehce trnitá. Nepočítám jeho mladší počiny, které si mě zřejmě nezískají nikdy. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu rozhovorů scénárista Zdeněk Svěrák. Použil sakra správná slova. „Horší“ pak zvolil stárnoucí proutník František Louka do dotazníku po návratu ze Západu (Setkal jste se během pobytu s emigrantama? Já napsal: Setkal. Pak tam byla rubrika: Rozveďte, o čem jste hovořili. Já napsal: Celkem vo hovnu, soudruhu Bláho.). A už se to s ním vezlo. Kdysi uznávaný violoncellista na sklonku umírající éry socialismu hraje na pohřbech, dává hodiny hudební výchovy a občas renovuje náhrobky. Nakonec odhodí zbytky své hrdosti a udělá něco, k čemu státní bezpečnost rozhodně není nakloněná. Čtyřicet tisíc se nicméně hodí: nejen na trabanta, ale i na maminčiny děravé okapy. A za pár dnů i na nové botky bezbranného dítěte, které vyženil. Silný nadějeplný příběh (laskavý i kalkulující) a vtipné dialogy zdobí tuhle látku stejně jako herecké výkony všech zúčastněných (včetně malého Andreje Chalimonova). Nutno připomenout i dokonalou kameru Vladimíra Smutného (spousta jemných detailů a nápadů) a přesnou hudbu Ondřeje Soukupa. Vytknul bych akorát kvapný závěr. Jinak radost, ke které se zase někdy rád vrátím. (27.09.2019)

Přehrávající a celkově nevěrohodný Táborský má naštěstí tak drobnou roli, že nedovede výsledný dojem takřka vůbec ovlivnit. A výsledkem je pěkný, neurážlivě sentimentální film, natočený podle tradičního schématu, které nemůže selhat. A to prosím není výtka, jen pouhé konstatování, proč podle mne nejde o nějakou filmovou superbombu. Vyčítám jen toho Táborského :-) (17.08.2007)

Vykalkulovanost? Ne - jen člověk, který respektuje řemeslo a přesně dávkuje sentiment (co je na něm špatného?), dojetí a humor. Přesným dávkováním myslím, že nikdy nepřekročil hranici přeslazenosti. Skvělý Svěrák, Vetchý, Šafránková a co se týče malého Chalimona tak spíše skvělá práce Svěráka režiséra. Navíc jsem jako Čech hrdý na úspěch českého filmu ve světě (Oscar, Zlatý glóbus, hlavní cena v Tokiu), který byl pak zúročen i při českých cenách - Český lev za film, režii, střih, scénář a pro Šafránkovou a Chalimona, nominováni byli Svěrák, Vetchý, Zázvorková, hudba (té jsem to dost přál), zvuk a kamera. (17.07.2003)