verbal

Marocký mistrovský mečoun Rošdy Zem se zemovým klidem opíchává militantní agresory, kteří mu omlátili rukavici o držku, jakož i militantní feministky, kterým se jak na sviňu až do dnešních neomarxistických časů nesplnil ten nejvlhčejší sen, a sice kupříkladu rubat na čelbě uhlí sbíječkou, tavit ingoty či stěhovat piana do vysokých pater, a notabene za to brát stejné prachy jako ti zkurvení toxičtí maskulíni a jiní zasraní diskriminační šovinisté, tak brutálně pošlapávající drůbeží práva. Kulantní herec Vincek Peréz si v bezectné době zarežíroval, a je z toho velmi solidní, zábavné, pečlivě zahrané a choreograficky výborné dobové šermířské drama o tom, že kdysi bývala čest něco, qůli čemu prostě stálo za to nechat se pořádně opíchat jak ztepilým Afričanem, tak ze řetězu utrženou sufraštětkou, která dle historických análů jako první vydobyla žabožroutským muženám nezadatelné právo nejen chcát vestoje, ale také nechat si skřípnout bobra do zipu, načež si zapařit kundu v kalhotách. Za což ji po zásluze patří čestné místo na hřadovém piedestalu!

Je opravdu osvěžující se sem tam dozvědět, že stále existují scénáristé, kteří při psaní, byť absurdních masturbačních fantazií pro zoufale nemrdané mastodontní čtenářky Rytmu života, urputné rasofily, bolševické snílky, senzitivní bukanýry a jiné pohlupavé pohlavní dezorientáty, nemají tu hlavu v prdeli zaraženou až po tenké střevo, tudíž jsou schopni kreativně vyplodit nadstandardně sysluplný až chytrý scénář, který tu a priori marmeládu z hoven povýší na zcela jinou úroveň. Rýša Linklátr by z fleku měl vyučovat, jak například mohla vypadat nedávná hlavněproudá trapná e-mentálovina Kaskadér, kdyby ji napsal někdo bez retardované kopírky pásových průjmů a průvanu mezi ušima. Na světě je tak poměrně příjemná, intelekt neurážející, dialogově nedegenerativní a veskrze nápaditá kokotinka se dvěma hezkými, sympatickými a dobře hrajícími lidmi, již nikterak nezkurvilo ani jejich progresivní kvótové vyvažování slizkým a děsivě prkenným Uzenoameričanem či neméně krásnou, talentovanou a plnoštíhle úchvatnou chalupářskou strýčka Toma.

Bál jsem se, věru bál! Nejdříve toho, že přestřik Nočního Šajmalana necákl daleko od stromu a bude to zase nějaká nudná esoterická sračka s pointou pro mentály, jaké čmoudí táta seká jak Baťa cvičky. A posléze u filmu samotného toho, že budu muset chcačky nechcačky přiznat svou špatnou predickci a předpojatost. Tak tady to je: Ač jí pandžábský potentáta patrně stál za prdelí, prošlapával a prokuřoval cestičku, odkutálela se Išána Farzekašová dostatečně daleko od kořene a uplácala krásně natočený, atmosférický, sysluplný a solidně odsejpající irský mytologický horor o tom, jaxi v aokigahara lesíku někde poblíž Uper Cuntenbury (Horní Pičovice) postavila tvaroměnná Mythága letní kino, kde dávaj samé strašlivé fláky. Například Porážková čtyřka, Čtyři mantáci v chalupě, Čtyři z bunkru a víla atp. Rozhodně byste se však mého úchylně vypadajícího popisu ani hodně špatného přívěsu bát neměli! Na to, že to spáchala čtyřiadvacetiletá cigoška, které de fuckto ještě teče sperma po bradě, jsou „Čumilové“ (Ahoj jako vždy kreativní a sofistikovaný překladateli do češtiny!) velmi solidní, svižný, originální a přeqapivě vyzrálý generický počin, jeden z nejlepších za posledních pár let, trochu připomínající kulantní velkobritský Hvozd. Tudíž vcelku bez váhání přihazuji k objektivním třem kanálovým poklopům ještě měděný okap a radostně zaokrouhluji na 4, už jen proto, abych vyvážil zdejší rozumbradáče, co tu všeobecně známou jednoduchou mykologyjy nechápali, neboť mají pokroucené chápavé končetiny.