verbal

Nezáživné propagační video BLM, asi nejhorší od dob, kdy ty opičáky ještě proháněl zkurvený předsudečný rasista Čárltn Hestn. Oproti předchozím velmi slušným a zábavným dílům tentokrát najali na spatlání scénáře nějakého nudofilního primáta s pomalou kopírkou, který se jim za tu privilegizaci postižených odměnil mimořádně unylou a nenápaditou progresivní opičí utopií bez výraznější dramatizace, jež se líně až nezáživně vleče jako mandril s hemoroidy k proktologovi. Být taková historka osazená lidmi, a nikoliv animovanými obyvateli Afriky, neštěkl by po tom ani narkoleptický pavián a nepomohlo by ani to, že je to hezky natočené, ani parádně udělané pohyby, skřeky a posunky zúčastněných opolidí. A tak jediným opravdu zábavným prvkem tu je angličtina všech těch primátů, která intonačně i gramaticky zní úplně stejně jako od nativního prodavače zaručeně pravých kožených bund na tržnici v Dakaru (Popřípadě v Paříži, pokud se mu povedlo převeslovat to fuj fuj zlé, antiprogresivní a nemultikulturní Středozemní moře.). Tady si bolševičtí soudruzi z Holého údu roztomile hodili hovno do větráku, bo rasismus jak vyšitý! No hotová marxokrádež!!!

Marocký mistrovský mečoun Rošdy Zem se zemovým klidem opíchává militantní agresory, kteří mu omlátili rukavici o držku, jakož i militantní feministky, kterým se jak na sviňu až do dnešních neomarxistických časů nesplnil ten nejvlhčejší sen, a sice kupříkladu rubat na čelbě uhlí sbíječkou, tavit ingoty či stěhovat piana do vysokých pater, a notabene za to brát stejné prachy jako ti zkurvení toxičtí maskulíni a jiní zasraní diskriminační šovinisté, tak brutálně pošlapávající drůbeží práva. Kulantní herec Vincek Peréz si v bezectné době zarežíroval, a je z toho velmi solidní, zábavné, pečlivě zahrané a choreograficky výborné dobové šermířské drama o tom, že kdysi bývala čest něco, qůli čemu prostě stálo za to nechat se pořádně opíchat jak ztepilým Afričanem, tak ze řetězu utrženou sufraštětkou, která dle historických análů jako první vydobyla žabožroutským muženám nezadatelné právo nejen chcát vestoje, ale také nechat si skřípnout bobra do zipu, načež si zapařit kundu v kalhotách. Za což ji po zásluze patří čestné místo na hřadovém piedestalu!

Je opravdu osvěžující se sem tam dozvědět, že stále existují scénáristé, kteří při psaní, byť absurdních masturbačních fantazií pro zoufale nemrdané mastodontní čtenářky Rytmu života, urputné rasofily, bolševické snílky, senzitivní bukanýry a jiné pohlupavé pohlavní dezorientáty, nemají tu hlavu v prdeli zaraženou až po tenké střevo, tudíž jsou schopni kreativně vyplodit nadstandardně sysluplný až chytrý scénář, který tu a priori marmeládu z hoven povýší na zcela jinou úroveň. Rýša Linklátr by z fleku měl vyučovat, jak například mohla vypadat nedávná hlavněproudá trapná e-mentálovina Kaskadér, kdyby ji napsal někdo bez retardované kopírky pásových průjmů a průvanu mezi ušima. Na světě je tak poměrně příjemná, intelekt neurážející, dialogově nedegenerativní a veskrze nápaditá kokotinka se dvěma hezkými, sympatickými a dobře hrajícími lidmi, již nikterak nezkurvilo ani jejich progresivní kvótové vyvažování slizkým a děsivě prkenným Uzenoameričanem či neméně krásnou, talentovanou a plnoštíhle úchvatnou chalupářskou strýčka Toma.

Bál jsem se, věru bál! Nejdříve toho, že přestřik Nočního Šajmalana necákl daleko od stromu a bude to zase nějaká nudná esoterická sračka s pointou pro mentály, jaké čmoudí táta seká jak Baťa cvičky. A posléze u filmu samotného toho, že budu muset chcačky nechcačky přiznat svou špatnou predickci a předpojatost. Tak tady to je: Ač jí pandžábský potentáta patrně stál za prdelí, prošlapával a prokuřoval cestičku, odkutálela se Išána Farzekašová dostatečně daleko od kořene a uplácala krásně natočený, atmosférický, sysluplný a solidně odsejpající irský mytologický horor o tom, jaxi v aokigahara lesíku někde poblíž Uper Cuntenbury (Horní Pičovice) postavila tvaroměnná Mythága letní kino, kde dávaj samé strašlivé fláky. Například Porážková čtyřka, Čtyři mantáci v chalupě, Čtyři z bunkru a víla atp. Rozhodně byste se však mého úchylně vypadajícího popisu ani hodně špatného přívěsu bát neměli! Na to, že to spáchala čtyřiadvacetiletá cigoška, které de fuckto ještě teče sperma po bradě, jsou „Čumilové“ (Ahoj jako vždy kreativní a sofistikovaný překladateli do češtiny!) velmi solidní, svižný, originální a přeqapivě vyzrálý generický počin, jeden z nejlepších za posledních pár let, trochu připomínající kulantní velkobritský Hvozd. Tudíž vcelku bez váhání přihazuji k objektivním třem kanálovým poklopům ještě měděný okap a radostně zaokrouhluji na 4, už jen proto, abych vyvážil zdejší rozumbradáče, co tu všeobecně známou jednoduchou mykologyjy nechápali, neboť mají pokroucené chápavé končetiny.

Zajebisty sryler państwowy, kam se kupodivu kromě androgynní oběti nepovedlo Bolševizi vecpat jedinou buznu, negra, čmouda či traspohlavníka, ani jinou tak brutálně genocidovanou minoritu. Holt tam pořád vládne ten konzervativní manipulátor INRI, který si, kurwa jedna zpátečnická, zatím nenechá pošlapávat tradiční hodnoty ani kulturu demagogickou neomarxistickou pakáži z opačného pólu spektra. Těžko říct takhle z hlavy, jestli je to dobře, nebo ne, jedná se de fuckto o vyhánění čerta ďáblem, nicméně pro východoevropský film to nepochybně blahodárné je. I páprdovitý a tolik toxický bílý heteroseksuální maskulín (FUJTAJXL!!!) si tak může bez diskriminace parádně užít krásně natočený, zábavný, napínavý, hladce odsejpající a hlavopatoidní spektákl, plný skvěle zahraných slizkých mafošů, úchylných masounů a jiných zmrdů ogólnopolskich, aniž by mu to musel posvětit pro PLR typický nebinární ebenový farář Grzegorz Maria Pedał.

Tak se nám už asi tak po šesté pokoušel přijít Satan. A má se to s ním zhruba stejně jako s Exorcistou. Parádní, originální, mrazivé a atmosférické první díly, a pak už jen bolest, zmar, utrpení a odvary z čertových fuseklí. Což je sice pro ďábelské filmy asi kýžená markanta, avšak otrávený divák, nečekaje na posmrtný život v teple či peklo na Zemi, by si raději sám vrazil do prdele ten rozžhavený pohrabáč, aby se u těchto audiovizuálních martýrií alespoň trochu zabavil a méně trpěl. Tudíž tu nyní máme krajně nesympatickou pičinku Nelu Beztygrovou, která plagiátorsky, netísnivě, unyle až otravně pátrá po předPeckovském klášteře, koho že to ten Lucifer tentokrát zase naprcal, až se nepřeqapivě dopátrá od počátku zřejmého a nejméně 666krát viděného přitroublého klišé. Čert už ty parazitické a nenápadité ždímárny, kurva, vem!

Lejčo moc chtěl vystřihnout poctu své původní profesi otloukacího panáka. Satanžel těch pár krásně natočených a pečlivě vypiplaných kaskadérských scén mu ta Žena a život, Růžokunda Pilcherová, nebo která pologramotná otylá chovatelka koček za zenitem k tomu vlastně spatlala „scénář“, zaobalila do peklotyčně nudného žluklého poševního šlemu s mentálně postiženým dějem, plného lobotomizovaných dialogů, kreativní bezradnosti a ukrutných trapáren, z čehož místy až mrazilo. Po děsivé matelácké pičočalamádě se Gájen Goslink patrně rozhodl promr(d/h)at svůj dřívější talent v rolích pózujících prkenně metrozbuznělých Kenů a análních dild s očima, tudíž i tato jeho kreace jakože přenádherného kaskadérského tvrďáka a mámtovpičisty byla ultrakrutopřísně drsná! Asi jako růžové sametové boa rovnou z pekla. Děsivá Emilka, můj dřívější idol, satanžel stárne do hnusu a jejímu chřadnoucímu seksapelování dvakrát neprospívá ani to, že přijímá druhořadé statické role nesympatických labilních pičí v dělnických spektáklech psaných masitou rukou, ulepenou od kočičích chlupů, bobřích kudrlin a zkaženého rybího tuku.

Boy kills brain aka Kill DeBill. Tak tady čtu, že prý trvalo dlouhých 8 let, než se tento sqost dostal do produkce. No ani se věru nedivím a myslím, že by určitě nebylo na škodu, kdyby to trvalo ještě tak dalších 800. Satanžel se však po osmi letech samozvaný otylý rešeržér Mořic asi konečně naučil pořádně kouřit žluklé majitele studií, a tak spatřil světlo světa peklotyčně přitroublý, rakovinotvorný pičoid, určený převážně pro náctileté mentály s ADHD, paralympijské reprezentanty v hodu rozštěpem a možná pro pár nejpohlupavějších smažanů degenerativních počítačových her. Nechápu, jak tohle někdo mohl zacvakat, ani účast některých poměrně profláklých držek. Jedná se totiž totálně retardované revue nezáživných, sáhodlouhých, do úmoru repetitivních a špatně natočených rádobyakčních demencí, obalených naprosto IQcidní vatou, k čemuž „scénář“ patrně načmárala pokřiveným prstem namočeným do nutely nějaká těžká mozková dysfunkce. Ale nepochybuji, že ta si teď s Mořicem dozajista poplácává po ramenou s tím, jaxe jim ty oligofrenní rejdy děsně povedly a jak byly parádně vychlazené. No, i pro pár zdejších proletářských pacientů zjevně byly, každé zboží má holt svého tupce, a já se zase pomalu začínám bát vycházet ven.

Dechberoucí festival perverzních nápadů Jirky Milera. Je prostě démon, anebo v předraqovém věku jede na nitru! Další pokračování jeho postapoporna s postiženými z australského automotoklubu je skvělou ukázkou toho, že i dnes, v dobách odporných digitálních mrdníků, může být film technicky dokonale moderní, a přitom stylem dokonale staroškolský. Už dlouho jsem neviděl něco tak nádherně natočeného, s krystalicky čistým obrazem, famózní kamerou, fantastickými exteriéry, mrazivou hudbou a třemi prdelemi úchylně perfektní až nádherně zvrácené analogové akce s minimem omalovánek. Jirka dokonce dokázal i další neuvěřitelnou věc, a sice, že filmu skoro neuškodil ani prkenný pozér Homothor, kterého Pan režisér dokonce donutil i párkrát nakrabatit čelo. Anebo to možná bude spíš tím, že toho Dementa, boha hromü, ve skutečnosti hrál skvělý velkobritský herec Mark Gatiss. Vcelku zajímavou markantou posledních dvou dílů se jeví to, že ústřední postava je tam de fuckto úplně k hovnu. Tudíž tak jako v předchozí Fůře na cestě zcela zbytečný Tomáš Tvrdýy jen tak celou hrací dobu nepodstatně čuměl jako tvrdé „y“, i tento díl by se klidně obešel bez obskurně odporné Aničky Krejčí – Radostné, která tu s očima na spáncích jen tak bezradně čumí každým po jiné mouše a sem tam prostě vystřelí jazyk a nějakou slupne, zatímco všichni ostatní mutanti, postapo potrati, animální hovada a jiné obludy parádně rozjebávají obskurní vehikly a vzájemně se brutálně koxují. No, rozhodně by jeden musel být řádně ozářený, aby uvěřil, že z takové zrůdičky by někdy mohl vyrůst seksy Theronovic Karlík! Ovšem to z mé strany není vůbec žádná výtka, byl jsem tou vizuálně dokonalou hn - hnn – hnnnnnn banalitou naprosto oblažen a uchvácen, až jsem měl po skončení chuť narazit volant i na vytuněnou dvouventilovou sekačku Stiga a s nějakým rozeným invalidou či retardem brutálně rozjezdit bankr na nejbližším golfovém potratišti.

Dva veskrze ohyzdní semibinární zbuznělci se dvě hodiny snaží ňoumovitě nasoukat rukojeť tenisové rakety (tolik ke „sportovnímu“) do slizké a totálně prkenné cigošky Zendáji, která je i při tom hendykepu zcela mimo jejich ligu, anebo prostě jen perverzní úchyl, a z umpire jim ty tolik „progresivní“, obskurní pydlošousty píská žužučerný tranzistor. Na takové studii vyšinuté panseksuality šeredných parafilních minorit by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby to ke všemu tomu deviantnímu homoneštěstí nebyla navíc totálně přitroublá, plytká a nudná pozérská sračka s buzerantským střihem a nehtorvoucí hudbou, určená výhradně pro latentní i ven vyšlé homoseksualisty a jiné seksuální dezorientáty z degenerace Z, v níž se všichni aktéři chovají jako naprostí labilní kokoti.