Othello

Sympaticky zarputilý Fentanyl pre Zuzanu, který obsahuje všechny ty traits, které vyžaduji u mladých debutů, stejně jako chyby vůči kterým jsem v rámci prvotin tolerantnější. Zároveň si myslím, že zejména tady na východě Evropy to představuje typ filmu, na který si budeme opět muset zase zvykat. Tím mám na mysli ty na větších studiích či státu nezávislé snímky, které budou financovány sponzory a vlastní kapsou, čímž nebudou podléhat takovým "nesmyslným zhůvěřilostem" jako například dramaturgické kontrole, skriptu, dialogovým koordinátorům a jiným věcem, u kterých si postupně budeme uvědomovat, že možná u těch filmů trochu chybí. Zato se tam na každém třetím sloupu v náhodných záběrech objeví někde nápis rentuj.sk. V samotném Fentasy se toho na necelou hodinu a půl tříská strašně moc, přičemž to všechno probíhá v rámci neohlídaného forma/obsah paradoxu, kdy se sice vypráví o drogové spirále, ale špatně pochopeným vizuálním jazykem Trainspottingu, který byl hlavně generační výpovědí, či vizuálními odkazy k Requiem for a Dream, kde všechny ty audiovizuální kejkle představovaly surové fyzické napojení na zničené postavy, zatímco tady se to jenom snaží být instantně cool. Tahle zvláštní kombinace Reefer Madness a Bad Boys II je pak ve své jankovité naivitě sice roztomilá, ale způsobem, který docením asi jenom já. Jinak je to slovenský film, takže se nebojte - i zde jsou naplněny kvóty na alespoň jeden zásah URNy.

"Celý film byl pro mě velký zážitek, i pro mého manžela. Po deseti letech jsem ho viděla brečet. " - jeden z komentářů níže. Pustil jsem si to jako trest za to, že jsem si spletl časy a nestihl tak maratón Indiana Jonesů v Aeru, takže se kdyžtak omlouvám za to, že jsem třeba doposud vůbec nevěděl, kdo Soukalová je. Z tohoto ignorantského úhlu to pro mě byla zajímavá sonda do toho nejryzejšího bulvárního jazyka, ke kterému se jinak moc nedostanu. A nemůžu nepřiznat, že jsem si to svým způsobem neužil. Je k tomu potřeba ale jistá škodolibost, protože obecnou nezajímavost téměř všech jeho akterů překonává jenom jejich připitomělost. Gabriela Soukalová vypráví o tom, jak jí bylo manipulováno, přičemž je většinu času vmanipulovávána do smešně inscenovaných money-shotů či ilustrací jejích zkušeností (epická scéna s lívancema v hajzlu může žít v mé hlavě rent free do smrti). Do toho bezuzdně žvatlaj mluvící hlavy živoucích důkazů, že pokud se chcete bezpečně pochcat smíchy, nechte sportovce mluvit o čemkoli jiném než o sportu. Ale nejen ti. Dvakrát tam něco žvatlá nějaká záhadná osoba, u který není vůbec uvedený, co tady vůbec dělá a je označená pouze jako "umělkyně". Jediný komik na světě, který v životě neřekl nic vtipnýho, Jan Kraus, si tam střihne svoje "Jó hodná holka, pozdravila a tak..." a pak začne úplně random žvatlat něco o zlých novinářích. Yes, miluju! Samotná protagonistka je vlastně celkem roztomilé tele připomínající mi Brejchovou v Láskách jedný plavovlásky, která nám prostě přišla ukázat svůj trik s pinpongáčema a já se na ní za to nemůžu zlobit. Ale co s tím dělá Větrovský, který spíš než jako režisér působí jak vyhořelej korporátní copywriter po osmym pivu, je v něčem šíleně nesympatická snaha těmi nejlacinějšími prostředky vyvolat dojem obrovského příběhu kolem někoho kdo... je prostě taková nezajímavá máma z předměstí, která občas jen tak mimochodem vytáhne do kamery konkrétní proteinovou tyčinku, abych si na konci titulků mohl přečíst, že tohle promo video bylo spolufinancováno Státním fondem kinematografie. Dopíči cože? :DDD

U I, Robot je minimálně sadisticky zábavný sledovat, jak se v něm tluče několik dost nekooperativních přístupů. "Oddobyt" prognostické science fiction skrze motivy old-schoolových hard-boiled detektivek ("Vrať mi odznak.", osamocené pochlastávání po barech, kožená bunda, policejní řevnivost, žaluzie) je vlastně dost cool nápad, a naviják na diváka, který se skrze postavu s jejími a potažmo svými technofobními předsudky může ideálně identifikovat. Bohužel pouze teoreticky. Willu Smithovi se holt nedokázalo vysvětlit, jak takovouhle roli má hrát, takže se tam chová celou dobu jak dítě. Během chůze má jedno rameno o ulici dál než to další a svýma trapnýma komickýma vstupama upomíná Show Jana Krause, kdy ten se vždycky na něco zeptá a když se mu to ten druhý snaží vysvětlit, tak ho přerušuje agresivně nevtipnýma poznámkama. Zbytek filmu je docela fajn zástupce trikového akčního filmu své doby, k jehož digitálním trikům už se dnes musí přistupovat s jistou shovívavostí, ale v těch lejskanicích je docela dost cool vizuálních nápadů a já si pamatuju, že před oněmi 20 lety jsem to dost žral. Minimálně, narozdíl třeba od vyprseného Minority Reportu, se tady ty predikce technologického a společenského vývoje docela trefily. Podzemní autostrady s automaticky řízenými vozidly, headsety na uších a ulice plné prekarizovaných robotích pomocníčků pro líné prdele zpohodlněných měšťáků koneckonců od současnosti nemají moc daleko.