Kaleidoskop

Když jsem zahlédl úvodní vteřiny nového televizního počinu z dílny Jiřího Stracha a Marka Epsteina, zalekl jsem se, zda jsem omylem nepřepnul na druhý kanál, kde zase dávají nějaký tuctový dokument o druhé světové válce. Žel bohu mě titulky, které běží přes úvodní černobílé záběry, vrátily do reality a ukázalo se, že to je opravdu ono. Po druhé takové pasáži s historickými záběry, které uzavírají osmdesáti minutovou stopáž celého díla bohužel musím prohlásit, že to co se nachází mezi tím, není kvalitativně o moc lepší. Dvojci Strach a Epstein totiž asi došly rozumné nápady, protože toto se příběhově dle mého názoru rovná prváckému cvičení na FAMU a to ještě hodně špatnému. Od začátku je to hrozně předvídatelné, scény se dějí přesně dle vašeho odhadu a autoři se za celou stopáž ani nijak nepokusí vás něčím překvapit, nebo vaše divácké očekávání nějak narušit. Po herecké stránce to není o moc lepší. Na jedné straně tu "exceluje" klasicky kýčovitá Lenka Vlasáková, která si na hysterických ženách na pokraji nervového zhroucení postavila kariéru a na druhé straně tu máme senilní Bohdalovou, která ve většině scén působí spíše uboze, trapně a komicky, než vážně a uvěřitelně. Klasickou televizní kameru bych dokázal odpustit, co mě ale překvapilo na technickém zpracování je hudba. Spoustu scén totiž režisér podkresluje tesknou a tíživě vážnou hudbou, kterou chce asi zatlačit na divákovi city, ovšem nelze říci, že by se mu to tímto kýčovitým prvkem příliš dařilo. Vrátím - li se ještě k příběhu, tak zpětně musím říci, že ten scénář je ukázkovou prací přesně podle té nejlevnější učebnice scénáristiky, důkazem toho budiž zejména posledních cca 10 minut filmu, ve kterých autoři cítili potřebu uzavřít všechny dějové linie aby si náhodou divák nemusel něco domýšlet. Z propagace tohoto filmu bylo hodně cítit to volání, že se jedná o tu poslední velkou roli Jiřiny Bohdalové. Ovšem jak už jsem zmínil výše, myslím, že herečka jejího formátu se mohla s kariérou rozloučit i lépe, než rolí, ve které působí pro samou vážnost spíš komicky. Edit: Po prostudování jiných recenzí jsem zjistil, že tento příběh má být adaptací skutečného příběhu ženy, která pořádala besedy o svém fiktivním životě v sovětském gulagu. Jenže když finální vyznění je něco ve smyslu: lhát o minulosti je v pořádku, když se nám to zrovna hodí, nemohu říci, že by to u mě skóre filmu vylepšilo. Spíš naopak.

Velmi zvláštní ale krásně nasnímaný příběh. Jediné co mi trochu vadilo bylo, že zápletka je dost podobná jako u jiných Hackenschmiedových filmů (jako např. u Bezúčelné procházky).

Tady musím vzdvihnout jednu věc - dialogy. Jsou velmi dobře napsané, vůbec neznějí naivně či hloupě a herci je pak podávají s realističností sobě vlastní. Možná že by si to klidně zasloužilo nějakou důraznější pointu, ale myslím, že i jako krátká studie o mezilidských vstazích je to velmi slušně odvedená práce.