Kaleidoskop

Když jsem zahlédl úvodní vteřiny nového televizního počinu z dílny Jiřího Stracha a Marka Epsteina, zalekl jsem se, zda jsem omylem nepřepnul na druhý kanál, kde zase dávají nějaký tuctový dokument o druhé světové válce. Žel bohu mě titulky, které běží přes úvodní černobílé záběry, vrátily do reality a ukázalo se, že to je opravdu ono. Po druhé takové pasáži s historickými záběry, které uzavírají osmdesáti minutovou stopáž celého díla bohužel musím prohlásit, že to co se nachází mezi tím, není kvalitativně o moc lepší. Dvojci Strach a Epstein totiž asi došly rozumné nápady, protože toto se příběhově dle mého názoru rovná prváckému cvičení na FAMU a to ještě hodně špatnému. Od začátku je to hrozně předvídatelné, scény se dějí přesně dle vašeho odhadu a autoři se za celou stopáž ani nijak nepokusí vás něčím překvapit, nebo vaše divácké očekávání nějak narušit. Po herecké stránce to není o moc lepší. Na jedné straně tu "exceluje" klasicky kýčovitá Lenka Vlasáková, která si na hysterických ženách na pokraji nervového zhroucení postavila kariéru a na druhé straně tu máme senilní Bohdalovou, která ve většině scén působí spíše uboze, trapně a komicky, než vážně a uvěřitelně. Klasickou televizní kameru bych dokázal odpustit, co mě ale překvapilo na technickém zpracování je hudba. Spoustu scén totiž režisér podkresluje tesknou a tíživě vážnou hudbou, kterou chce asi zatlačit na divákovi city, ovšem nelze říci, že by se mu to tímto kýčovitým prvkem příliš dařilo. Vrátím - li se ještě k příběhu, tak zpětně musím říci, že ten scénář je ukázkovou prací přesně podle té nejlevnější učebnice scénáristiky, důkazem toho budiž zejména posledních cca 10 minut filmu, ve kterých autoři cítili potřebu uzavřít všechny dějové linie aby si náhodou divák nemusel něco domýšlet. Z propagace tohoto filmu bylo hodně cítit to volání, že se jedná o tu poslední velkou roli Jiřiny Bohdalové. Ovšem jak už jsem zmínil výše, myslím, že herečka jejího formátu se mohla s kariérou rozloučit i lépe, než rolí, ve které působí pro samou vážnost spíš komicky. Edit: Po prostudování jiných recenzí jsem zjistil, že tento příběh má být adaptací skutečného příběhu ženy, která pořádala besedy o svém fiktivním životě v sovětském gulagu. Jenže když finální vyznění je něco ve smyslu: lhát o minulosti je v pořádku, když se nám to zrovna hodí, nemohu říci, že by to u mě skóre filmu vylepšilo. Spíš naopak.

Velmi zvláštní ale krásně nasnímaný příběh. Jediné co mi trochu vadilo bylo, že zápletka je dost podobná jako u jiných Hackenschmiedových filmů (jako např. u Bezúčelné procházky).

Tady musím vzdvihnout jednu věc - dialogy. Jsou velmi dobře napsané, vůbec neznějí naivně či hloupě a herci je pak podávají s realističností sobě vlastní. Možná že by si to klidně zasloužilo nějakou důraznější pointu, ale myslím, že i jako krátká studie o mezilidských vstazích je to velmi slušně odvedená práce.

Tento film, jestli jsem to dobře pochopil, nabízí jakousi alternativu ke klasickému pojetí posmrtného života. Otázkou zůstává, proč je ta vize zrovna taková, proč nechává autorka své hrdiny dřepět zrovna v jakési zaplivané nebeské hospodě a proč se na konci oblékají do krojů. Před projekcí byl tento film označen za surrealistický. To bych úplně netvrdil, nicméně bych souhlasil s tím, že autorka do toho filmu vložila nějakou hlubokou myšlenku, jenže málokdo ji tam asi dokáže najít...nebo minimálně já jsem ji tam nenašel...

Tak toto je opravdu něco. Ten snímek je po příběhové stránce geniální ve dvou věcech. Za prvé, myslím, že velmi realisticky zobrazuje prostředí mladých lidí (konečně se této cílovce a tomuto tématu nevěnuje někdo komu je přes 50) a za druhé velmi dobře balancuje nedějový a dějový film. Protože toto vyprávění mohlo velmi snadno sklouznout k nicneříkajícímu sledu obrazů, které by se nedaly hodnotit výše než průměrně. Ale tím, že autorka nám chytře ve správných okamžicích podsouvá krátké částečky posouvající děj, je to ve výsledku velmi působivé a napínavé. Ocenit je potřeba i herečky, protože najít v této věkové kategorii tři takto talentované a zároveň přirozené dívky se myslím rovná malému zázraku. Vytknul bych snad jen to, že v některých scénách je z mého pohledu zbytečně použitá ruční kamera takovým způsobem, že jsem se při sledování začal ztrácet v dané situaci. Nicméně i tak s myslím, že se jedná o nadprůměrné dílko.

V prvních vteřinách tohoto filmu jsem měl pocit, že promítač omylem do bloku krátkých filmů zařadil reklamní spot nějaké energetické společnosti. Až později jsem pochopil že tomu tak není. Ačkoliv byla projekce hlavně o scénářích, tady se nejde nezmínit o kameře. Je to nádherně natočené, někdo by možná řekl, že se autoři chtěji stylizovat do Wese Andersona, ovšem já myslím, že jeho poetiku nenapodobuji, spíše se jí inspirují. V základu scénáře stojí samozřejmě dobrý nápad, ovšem myslím, že je zde potřeba ocenit, zejména to, jak tento nápad zpracovává nejen scénář, ale i jak jej adaptuje režisérka. Trošku mi teda vadilo vyprávění přes voice over, protože mám pocit, že je autoři využívají tam, kde se jim nechtějí vymýšlet dialogy, ale možná že u tohoto filmu to opravdu jinak nešlo. Prostě i přes svou krátkou stopáž si myslím, že se jedná o jeden z divácky nejpřitažlivějších a nejlešpích snímků, co jsem včera viděl.

Když jsem tento film viděl na projekci studentů KSD, opět jsem přemýšlel proč ho tam někdo zařadil. Jak může někdo vedle sebe postavit víceméně funkční 20 minutový film a potom desetiminutovou hranou etudu? Jako nechci toto dílko nějak shazovat, je to jen myslím přesně takové jaké to očekáváte. Proběhne tam krátký děj, hlavní hrdina je vystaven konfliktu a na konci dostaneme otevřený konec, protože na krátké ploše prostě více neřeknete. Po scénnáristické stránce mi trochu vadily prapodivně skládané dialogy a naivní zvrat, ale v celku to myslím nějak funguje, takže 2 hvězdy jsou za mě ok.

V tom filmu je cítit velká snaha přilížit se estetice evropských nových vln, ovšem na druhou stranu je tu také snaha o přímočaré a jednoduché hollywoodské vyprávění. Kdyby se to celé více odvázalo a nebálo se to zabrousit do explicitnějších vod, bylo by to z mého pohledu jistě lepší než průměr.

Na konci května se do českých kin tak trochu bez jakékoli propagace, skoro až na tajňačku vplížilo nové komorní drama režiséra Davida Laňky Jedna noc. Když jsem si pročítal recenze, z většiny z nich čišela frustrace z toho, že film označený jako drama, by měl mít zápletku a zvrat a ano, je pravda že toto film trochu postrádá. Já osobně po zhlédnutí ovšem bych tento film zařadil na pomezí žánrů lovestory a chcípáckého filmu. A možná spíš to druhé. Hlavní hrdina totiž podle mě vykazuje znaky typické pro tento typ filmů. Život se mu nedaří, utápí se v alkoholu, možná i v depresích a pomalu na úplné dno stahuje všechny kolem sebe, včetně těch, kteří se mu snaží i trochu pomoci. Ovšem máloktrá databáze dnes umožňuje zařadit film do kategorie chcípák. A proto si myslím, že i když není přesné, označení drama je na místě. Po technické stránce lze zcela jistě obdivovat herecký výkon Vandy Chaloupkové a myslím, že pokud tento rok nepřijde česká kinematografie z žádnou jinou podobně silnou ženskou hrdinkou, tak by mohla získat i nominaci na nějakou z tuzemských filmových cen (už jen pro to, že podobné fyzické oběti se často na podobných přehlídkách oceňují). Výkon Adama Ernesta také není k zahození, ovšem myslím, že jeho postava mu úplně nedovolovala ukázat jeho veškeré herecké umění. Po kamerové stránce to taktéž není špatné, kromě toho, že se v některých scénách vyskytuje sice efektní, ovšem v daném kontextu nelogické svícení. Zvlaštní mi pak přišel i zvuk, protože mám pocit, že v některých scénách v něm byly nesrozumitelně zamíchané dialogy. I přesto všechno si ale myslím, že není důvodů, proč hodnotit film tak nízko. Myslím, že pokud se povzneseme nad škatulku dramatu a přesadíme si film do žánru chcípáckého filmu, přestanou obstávat i argumenty typu, že "není možné s postavou soucítit". No není, protože to je prostě chcípák. Ten film vám dá otázky, ale zcela záměrně na ně neodpovídá. Má hlavního hrdinu, který se stále jen propadá hlouěji a hlouběji a neví co s tím. To je za mě typický chcípácký film. Je nasáklý frustrací ze svého života, ze své generace a z toho kam to dopracoval. Jedinou relevantní otázkou u tohoto filmu tak podle mě je: Proč by se kdokoli v dnešní době chtěl k tomuto, za mě již dávno překonanému a mrtvému žánru vracet? Osobně bych to s přihlédnutím k výše zmíněným okolnostem ohodnotil na 3,5 hvězdy, ovšem čsfd toto neumožňuje a myslím, že film je i přes své problémy dostatečně kvalitní na to, abych mohl zaokrouhlit nahoru.

Fantastický herecký výkon, výborná adaptace původního textu a velmi hezká scénografie. Andrew Scott vás vtáhne do svého světa a nedovolí vám se soustředit na cokoliv jiného, než na to co vám zrovna říká. Kdo neviděl, neuvěří!