Její tělo

Hodnoenie JEJ TELA nie je kritické, ale pocitové, tak ako to už s telami býva – nielen pre to, že mi tá osoba niekoho pripomínala a nemyslím tým istú, vo svojej dobe slávnu, pornoherečku. Ale poďme k nej – Natálie nám ukázali skutočne len jej telo - a telá okolo nej. Ale vari niečo iné sľubovali ? Nedomýšľali sa, čo sú to za pohnútky, ktoré ju vedú k tomu či onomu… Ono totiž telesní ľudia uvažujú telesne, nemusia mať všetko racionálne zdôvodnené, verbálne sformulované. Ja som dostal silný príbeh a parádnu filmárčinu, za ktorú by sa nehanbil ani mladý Aronofsky (alebo jeho telo), nebudem teda fňukať, že som nedostal aj analýzu dievčenskej mysle a/alebo psychologický profil páchateľa v sociálnom kontexte mladej českej ženy 90. rokov. Nevravím, že som to nečakal alebo že by som to neuvítal, nevravím, že si neviem predstaviť úplne inú, bohato prepracovanú a mnohovrstevnatú dramaturgiu, ale čo už. Možno práve pre ich absenciu na mňa ten film tak zapôsobil - že ma do deja len dokumentárnym spôsobom preniesol, bez komentára, že mi nechal priestor na dohady, že ešte viac roznietil moju zvedavosť. Videli sme teda len JeJ TeLo – ale videli sme ho v parádnej forme. Duša ostala tajomstvom. A my si o nej môžeme len domýšľať, môžeme o nej ďalej snívať. (01.12.2023)

Možná je v tom ukrytý rafinovaný fór, že film je natočen stejně oduševněle, jako levné péčko, nevím. Do zamyšleného líného artu daleko, k běžnému dramatu taky. Podle mého názoru ploché, dlouhé, prázdné, bez jiskry, bez energie, hloubka jen jedním směrem. Unylá, zkamenělá Anna Polívková z Wishe čumící tupě do kamery jako tele z jetele, absence nůžek, nominaci Barešové ( jak ji mám ráda) na lva nechápu. Jedna za Mauréry a Fingera. (07.03.2024)

Film se měl vydat trochu jinou cestou a zaměřit se na problémy, které řeší z jiného úhlu. Upřímně jsem, ale i lehce potěšen. Bál jsem se, že se zde pojede hlavně přes erotiku a její nadpoužívání, aby to vůbec někoho zaujalo. Ovšem to se nestalo, a ačkoliv zde erotika a nahota je (například poprsí Natálie Germáni vidíme už v páté minutě), tak film nevyužívá okolních témat dostatečně. Mohli se zaměřit více na problematiku, konce sportovní kariéry a na rozhodnutí se prodat do porno průmyslu. Mohli se více zaměřit na fakt, že naše hlavní postava nemá na výběr. Nebo (a to by se mě jako sportovnímu fanouškovi velice líbilo) na fakt, že jsou sportovci u nás vedeni špatně a když přijde fatální zranění jejich život se obrátí do těžkých cest. Bohužel se snímek spoléhá na expoziční režii, kterou sice zvládá dobře (spíše, než porno záběry jsou tady hojně sekvence s akvarijními rybkami), ale často pak působí, že rozhodnutí postav jsou zvláštní, nevybudované a podobně. Svou vinu na tom má i fakt, že některé dialogy působí opravdu nuceně a upřímně nevím, jestli je to vina herců nebo prostě jen špatně napsaných scén. Dále se nepovedlo úplně rozložit tempo, kdy první polovina působí neskutečně vlekle (i v druhé se takové pasáže najdou) a konec se sfoukne během maximálně desíti minut. Je to prostě jen průměrné drama, které je obohacené o erotiku, ale nic navíc vám nepředá. Ale snaha tam aspoň je… nebo já ji tam teda vidím. To ovšem nevyrovná to zklamání z hodně nevyužitého potenciálu, jaký příběh Andrey Absolonové nabízí. (19.11.2023)

18+ Natálie Císařovská uvažuje podobně jako já. S osudem Andrey Absolonové (1976-2004) se seznámila skrze její nekrolog, což ji posléze inspirovalo k paralele mezi vrcholovým sportem a pornem a na této úvaze vystavěla hraný film. Podle reakcí obyčejných lidí i (rádoby) profesionálních recenzí usuzuju, že většina Císařovské zbaštila i s navijákem hru s propagací filmu.  Někteří jsou dokonce zklamaní z toho, že Její tělo není více sexy nebo naopak nesleduje předpokládaný pád na dno. Císařovská ale nechápe změnu kariéry Absolonové jako morální pád na dno, ale jako logický krok v dané situaci. Její film mnohem víc vypovídá o tom, jak moc toxické je prostředí vrcholového sportu, jak snadno lze pracovat s tělem jen jako s nástrojem, pokud vám ho už v dětství někdo vezme. Co se stalo v životě hlavní hrdinky? Ze dne na den musela ukončit sportovní kariéru kvůli úrazu krční páteře. Neměla v záloze žádnou druhou kariéru (tady vykřičník směřuje k rodičům a trenérce), po uzdravení měla pouze své vytrénované tělo. Poprvé o něm mohla rozhodovat, postupně se začala uzdravovat z tréninkového drilu, začala jíst, menstruovat (další vykřičník směrem k zanedbání péče rodičů a trenérky), rozhodovat o svém sexuálním životě. A jediné, s čím uměla pracovat, byla ambice po úspěchu. A tehdejší české porno nabízelo novou příležitost. Nebyla to jen výrobna levných scén pro internet, byl to svět sám pro sebe, točili se v něm zajímavé peníze, existovala v něm ocenění, která měla nějakou váhu. Nezainteresovaní tento rozdíl asi nedokážou vstřebat, ale určitě je možné si dočíst knihu vzpomínek Tarry White Porno a já, která dle vlastních slov nastoupila do branže půl roku po smrti Absolonové / Ley de Mae a prožila si s jejími bývalými kolegy a kolegyněmi veškeré emoce zármutku. Kdo má odvahu sledovat některé celé filmy Ley de Mae, tak určitě zvládne taky pochopit, jak úspěšná byla a že se jí s tímto řemeslem skutečně podařilo vycestovat a nezůstalo jen u planých slibů malé české produkce. ___ Výjimečně jsem byla na projekci v plném sále a bylo zajímavé sledovat různé falešné vzdechy pohoršení a ujišťování se mezi sedačkami o tom, že je to "opravdu hrozné, co se na plátně děje". Podobně zábavné reakce naposled pamatuju z projekcí Nymfomanky ;) (11.12.2023)

Nejdřív se proslavila na skokanské věži, pak si osedlávala jiné věže... Touha po úspěchu, tlak na výkon. Pro mnohé prostě jen tělo, které musí být v každé situaci ve formě. Náročné tréninky a přísná životospráva v době, kdy vše podřizovala skokům do vody a blížící se olympiádě v Atlantě 1996. Následně správný výraz i pozice v době, kdy směřovala za pornofilmovými cenami. Jeden skok z věže totiž Andree Absolonové prakticky ukončil kariéru. Ztratila naději na úspěšnou sportovní budoucnost, tělo jí ovšem zůstalo, tak proč ho nevyužít? Navíc v pikantním odvětví se úspěch dostaví podstatně rychleji bez tvrdé dřiny. A tady je první kámen úrazu. Moc totiž nerozklíčujeme, co pro dívku znamenal (ne)úspěch a konec sportovní kariéry. Prostě s límcem na krku smutně leží v posteli, zakouká se do mladého fotografa (ale o jejich vztahu se nedozvíme vůbec nic), který se zároveň staví za kameru v pornografickém byznysu. Šup, proč to nezkusit? Jenže stejně jako při absenci pocitů ze sportovní dráhy, ani tady nám tvůrkyně neumožní nahlédnout do nitra hlavní hrdinky. Prostě jen další mechanické pohyby jako v případě jednotlivých fází skoku? Navíc je tenhle průmysl vykreslený jako skvělá a hladce bezproblémová branže. Dalším palcem dolů je pak role rodiny, kupříkladu taková matka přistupuje k její nové práci pragmaticky, prostě jako k práci. Mnohem náročnější zkouškou prochází sourozenecké pouto, kdy z mladší ségry Denisy Barešové cítíme zklamání, které ovšem na konci (po zjištění závažné diagnózy) prostě zmizí. Holt další slabý a nepropracovaný motiv. Nejednu rodinnou scénu navíc doprovázejí dost nepřesvědčivé a křečovité dialogy. No a dostáváme se ke třetí fázi, se kterou se musí vyrovnat její tělo. K té nemocniční. Tady se jen potvrdí absence silnějších emocí. Prostě je nám to celé tak nějak jedno. Což je škoda minimálně v souvislosti s Natálií Germáni, která podává solidní a fyzicky obětavý výkon. PS: Když po fatálním zranění začíná pracovat v krámě, v regálech je vidět zboží, které tam v dané době nemá co dělat. Když pak jedna z kamarádek z branže obdivuje v roce 2000 při první štaci Andrey jednoho pornoherce, zmiňuje, že má točit akční biják s The Rockem. Ten se ovšem ve filmu proslavil až po roce 2001. (17.03.2024)