Nymfomanka, část I.

Hail Trier! Ačkoliv tu není žádný natolik pamětihodný polo-psychedelicý záběr, jakým je chaos vyznávající liška z Antikrista, pořád je výsledek skvělou kombinací mezi dramatickým příběhem o zlomeném člověku a extrémně absurdním, podvratným a černočerným humorem (upřímně, tahle dobře jsem se už dlouho u filmu nezasmál), dokonce si myslím, že dramatická a depresivní poloha (ha, humor!) jde Nymfomance o něco hůře. Co ji ovšem sluší je nejen Stacy Martin, ale i povídkové vyprávění, zasazené do celkem přijatelného rámce. Upřímně, nevím, jestli si von Trier dělá u věcí jako je fibonacciho posloupnost z diváků prdel, nebo to myslí vážně, ale je mi to jedno, neb jsem se bavil. Kór když u toho hraje J.S. Bach, nebo Ramsteini, kteří dokáží udělat ze záběru Stellana Skarsgarda jdoucího koupit mlíko zážitek o síle dobře vzrostlého dubu. Viděn a hodnocen režisérský sestřih (03.12.2014)

Musím se přiznat, že když se na začátku filmu objevil titulek, sledujete zkrácenou cenzurovanou verzi, měl jsem sto chutí se zvednout odejít. Obecně nemám rád, když mimo režiséra (kterej dle titulku dal k cenzuře souhlas, ale nespolupracoval na ni) někdo rozhoduje o tom co pro mě je vhodný a co ne. Bohužel ceny lístků jsou tak vysoké, že jsem si gesto z odchodem ze sálu rozmyslel. Od začátku mě bylo jasné že haló, který kolem filmu bylo, je přehnané, někdy to vypadalo spíš na placené PR, aby do kina natáhli i posledního nadržence, a abych řekl pravdu, po titulku "sledujete cenzruovanou verzi" jsem si myslel, že neuvidím ve finále ani jednu kozu. Z tohoto pohledu jsem byl nakonec mile překvapen, protože to málo sexuálních scén co ve filmu bylo, bylo velmi kvalitních, syrových a realistických. Film je zde prezentován, jako otevřená studie ženské sexuality, tak to je trošku usměvné, protože "mám ráda sex tak na 10h mám pana H, na 11h mám pana K a na 13h pana B" na tom fakt není co studovat, zatím bez znalosti druhého dílu mě to přišlo spíše jako životopisně vyprávěný film o ženský co má ráda sex, brala si co potřebovala a srala na následky svoje i těch druhých. Nic skandálního, nic studijního a ani nic světoborného se nekoná. Vyjma kvalitní filmařiny, (byť několika minutový záběr na zeď mě zase až tak nebere ) a výborných hereckých výkonů tady fakt musím pochválit Stacy Martin, tu holku jsem absolutně neznal, ale už teď se budu těšit na její další filmy. Své hodnocení můžu po skouknutí druhýho dílu ještě změnit ! (03.01.2014)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

Zhlédnuta DC (145minutová) verze. Tenhle film není o sexu a kdo si to myslí, nepochopil jej. Tenhle film je o lidské duši, kterou ovládá a do jisté míry definuje sex. Lars to udělal chytře, opět vzal jednu věc, kterou brutálně zakomponuje do života jedné osoby a my, diváci, pak sledujeme její totální odhalení (nejen fyzické) a zároveň proces toho, jak ta věc (v tomto případě nymfomanie) ovlivňuje nejen tu osobu, která je tou věcí "postižena", ale zároveň její okolí. V tomto filmu to je ještě více zřetelné, když sledujeme Joe už od maličké holčičky až po její střední věk. Tenhle film je (a nebojím se to napsat) momentálně nepochopené mistrovské dílo, které jednoho dne bude mít své místo ve filmové historii. A nebude to kvůli sexu. Lars se mi jako tvůrce líbí čím dál tím víc, protože se nebojí posunovat hranice a zároveň tvoří něco, co sice může působit jako póza, ale není. Nymphomaniac je ten typ filmu, u kterého chápu, že se někomu nelíbí. 100 %. (21.02.2015)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)