Královna Margot

Paříž je plná hugenotů i katolíků doufajících, že nadcházející panovnická svatba zlepší jejich vztahy a přinese zemi mír. Na královském dvoře zatím dekadence rozkvetla do velkolepých rozměrů, dámy a pánové v nádherných oblecích se oddávají (nejen) sexuálním orgiím a nevěsta Margot po setmění znovu vyráží s maskou na obličeji do ulic, sehnat si milence na noc. Ta, ač svatební, neusmíří novomanžele ani hosty a příměří se brzy promění ve válku, lépe řečeno v krvavá jatka, při nichž se překrásné róby zbarví do ruda. Další dějství pak obstarávají události dvora, kde v atmosféře strachu a podezíravosti není pro smrtící intriky ani vidět, zda člověk nestojí na hraně propasti. Opravdu strhující historické drama přetékající vizuální krásou, z níž nejvýše vyčnívá Isabelle Adjani, jež stále vypadá, jako by jí bylo 20. Každou nuanci příběhu doprovází skvělá výrazná hudba a za pozornost stojí i kamera, obzvláště její prudké přelety z tváře jednoho "mluvčího" na druhou. Ještě spokojenější bych ale byl, kdyby více prostoru dostala ona úvodní nevázaná část. (04.07.2007)

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :) (24.01.2019)

Dumasovy předlohy se film drží jen velmi volně, to mu však neubírá na působivosti, syrová atmosféra diváka vtáhne do děje a to nejen ve scénách Bartolomějské noci (i když ty asi patří k vrcholům snímku). Absolutorium si zaslouží výkon Isabelle Adjani, které věřím každé gesto, o jejích četných půvabech nemluvě. Velmi slušně své role zahráli i D. Auteuil jako Jindřich Navarrský a J. H. Anglade coby Karel IX. (14.10.2007)

Epizoda z dějin vnitrokřesťanského dialogu. Pěkně naturalisticky a syrově natočeno - při milostných scénách málem jeden cítí parfém, pot a další, při scénách vraždění zase krev, žluč a počínající rozklad. Příslušníci vládnoucí vrstvy vykresleni jako smečka duševně nestandardních jedinců poháněná chtíčem, chamtivostí a strachem. Skvělé kostýmy a krásná Isabelle to doplňují. Dost drsný romantismus. (22.09.2013)

Dumasovu předlohu jsem nečetl - ovšem rozhodně se na ni chystám, protože jeho romány miluju a tenhle film je lahůdka. Poměrně drsná a realistická historická záležitost, která se s ukazováním tehdejších poměrů opravdu nepáře. Královna Margot je překvapivě temná a po všech stránkách působivá a zatraceně kvalitní. Fantastická výprava, strhující herecké výkony... Královna Margot krásně vypadá, krásně zní a nabízí jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Tohle byla radost sledovat, všechno je tam dobře a nejen v rámci žánru si tento film zaslouží být zmiňován na místech nejvyšších. 80%. (03.01.2022)