Repo: Genetická opera!

Né, že bych se v operách zrovna dvakrát vyžíval, ale Repo! jsem neviděl naposled. Kombinace drsné hudby a ještě drsnějšího "zacházení" s lidskými orgány byly zkloubeny na jedničku. A ikdyž nemám geneticky upravené oči, bylo stále na co se dívat. Nebýt pár hluchých míst, šel bych s hodnocením ještě výš... 75% (17.05.2009)

súbkultúra "módnych emo" má svoj twilight a tak si aj hardcorový emo a spriaznená subkultúra gotikov urobila film, ktorý má čo do príbehu pomerne tradičný až nudný a niekoľkokrát prevarený "muzikálový" pôdorys (ohrdnutá láska, pomsta, krivda...) nasúkané na snahu origninálne poňať neutešenú temnú budúcnosť - a v podstate ide iba o niekoľko klasických filmových príbehov spletených dokopy, no nedotiahnutých v ani jednom prípade a scenáristicky veľmi nemotorne napísaných (všetko podstatné sa odohrá rýchlo v comixových pasážach a 90% výplne sa iba spieva a predvádza gýčová comixovo-gotická prečačkanosť). keby to napísal shakespeare, tak z toho vytlčie klasiku (dvojitá identita otca, ktorý lieči z výčitiek svedomia smrteľne chorú dvéru, mafián-záchranca, ktorý nemá komu zveriť impérium, zradená láska, pomstená krvou . . . vskutku shakespearovské), lenže to bohužiaľ nenapísal majster william, ale nejaký menej talentovaní a rutinérski scenáristkovia. réžia nie je vôbec nápaditá a originálna, klame telom - ukrýva sa za pomerne netradičné spojenie muzikálu založeného na menšinovej hudbe metalu a tvrdého rocku (ale Jesus Christ tu už bol...) a módnej goticko emo comixovej farebnosti a výprave. tých pár drsností - (mŕtvoly, oldschoolovo poňaté vnútornosti a krv) a odkazov (napríklad mená - Rotti Largo . . . ) a masiek (Repomanova maska a Paviho ksicht) s niekoľkými vydarenými aranžmi skladieb (nemám rád tento žáner hudby, preto ma prekvapilo, že mi nielen nevadil, ale pri pár skladbách som bol prekvapený a potešený aranžmánom a melódiou) tomu dáva tie vydreté 2 hviezdičky, ale nejedná sa ani o škandál, prevrat, kontroverziu či nejakú nadmiernu invenčnosť či originalitu, akou to mohlo (a asi aj malo) byť. (22.08.2011)

Maximálně zvrhlá záležitost s chytlavou hudbou a vizuálem za všechny prachy. Darren Lynn Bousman roztáhl jeden rockový song na 100 minut, fláknul do toho krvavé momentky ze SAW a dal ději tak brutální tempo, že nudy by se Repoman nedořezal. A co teprve, když na pódium nastoupí prďácký Anthony „Giles“ Head a mladičká kráska Alexa Vega, to už jsem štěstím bez sebe. Úchylná dokonalost muzikálového žánru! P.S. Po druhém shlédnutí seru na všechno a dávám tomu plné hodnocení. Repo totiž v současné době sterilních žánrovek působí jako hotový dar z nebes. (16.03.2010)

Místy je to téměř edwoodovsky bizarní, do toho navíc ta nu-metalová estetika a faux-goth holčina v hlavní roli. Svým způsobem se nabízí i srovnání s Monster Ball show Lady Gaga, jenže Repo nijak nereflektuje kulturu celebrit, přestože jednu z nejvýznačnějších má přímo na place. Téma "orgány na dluh" zase mnohem důsledněji a lépe zpracovali o dva roky později Repo Men. S komiksovým médiem se tu pracuje naprosto neinvenčně. Výsledek je sice unikátní záležitost, která se ovšem nijak kvalitativně neliší od průměrných MTV klipů a zřejmě i záměrně cílí na totožné publikum. "Seeedmnááááct! Sedmnáct náhodou je mu / A je za vodou, za vodou / Za vodou velikou / Rozešel se s Monikou, s Monikou" (21.01.2011)

„Genetická opera“ ve smyslu soap opera pro emo děcka - uměle přepjaté, lehounce gore, rádoby vyšinuté, ale přitom pěkně uhlazené, nekonfliktní a v zásadě tradiční dílko cílené na puberťačky, které štve, že jejich spolužačky chodí na plastiky, pročež si malují obličej černými šminky a všem dávají najevo, že je nikdo nechápe. Komiksové pasáže napoprvé potěší, ale nejsou nikterak nápadité. V zásadě se tu s komiksem pracuje stejně jako s gore, splatterem a punkem, tedy tak aby to působilo stylově a divoce, ale přitom to neurazilo emo citlivky. Největší tragédie jsou "songy", které nejsou písně, ale melodicky modulované dialogy, takže tu s výjimkou jednoho výstupu (nicméně nikterak vyloženě dobrého, natož originálního) nic v paměti neutkví. Pokud někomu přijde jako punk to, že se vezme text z libovolného dialogu dívčích románků, který přednese pečlivě nalíčená holčina, a pod to se plácne tuctový kytarový rif, pak je punk jednoznačně mrtvý. (30.10.2008)