Poznáš muže svých snů

Woody mě pokaždé trochu překvapí a povedlo se mu to i tentokrát. I když ve zdejších komentářích čtu, že je to pořád dokola to samé, mně to teď připadalo úplně jiné. Mnohem depresivnější, než obvykle. Začátek se rozjíždí jako průměrná allenova komedie, hraje jazz, postavičky běhají sem a tam a povídají si o vztazích a o životě. Pak se události přiostřují, atmosféra houstne a já čekám, jakým způsobem se zapeklité situace vyřeší. A ony nijak, což na první pohled působí jako režisérova a scénáristova chyba, ale když jsem se nad tím zamyslel, došel jsem k tomu, že to tak mělo být. Protože tohle je film o nejistotě. Nejistotě toho, co přijde, až udělám krok dopředu. Není to nejsilnější Allen, ale je tu řada skvělých scén, u nejedné se mi sevřelo hrdlo (nejvíc u linky se spisovatelem a jeho mrtvým přítelem). A hlavně - je to romantická komedie, na kterou se dá skvěle koukat (což dnes vůbec není standart). (18.11.2010)

Poznal jsem ledatak problémy, který si chlapy svým nemyšlením zprostředkovávají nejen v chlapský krizi, ale prakticky pořád. Aneb, když dáte ženské hodně, bude toho po Vás chtít ještě víc. Nicméně Woody to udělal dobře. Do filmu si vrazil herečky, u kterých jsem chápal, proč ty chlapy tak zblbly. Nicméně chlapská část osazenstva mě v tomhle filmu dost nebavila, až teda na Anthony Hopkinse. U něj to osobní ztroskotání z ženských bylo absolutní :-) (22.01.2012)

Standardní allenovka se vším, co k tomu patří, a bez ničeho navíc. Vlastně mě mrzí, že mě to mile překvapuje a nejsem z toho zklamaný, jako bych byl o pár filmů dozadu. Woody je každopádně velmi za zenitem, což mě mrzí. I ty lepší filmy z poslední doby (Půlnoc v Paříži) těží z banální vtíravosti, Tall Dark Stranger nemá ani ji. (26.08.2012)

Nejsem zrovna fanatik do Woodyho Allena, nenosím trička s jeho podobiznou, nekupuju si knížky s jeho životem ani nehlásám dál jeho citáty. Ale jeho každoroční přírustek do kinematografie vítám s poměrným nadšením. Je to proto, že pokaždé přijde něco jiného. You Will Meet a Tall Dark Stranger není v podstatě ničím vyjímečným. Možná naopak, žádné twisty a občas hlava zaklimbá do limbu, ale přesto mi v mysli zůstal i na druhý den, protože Woodyho hořký film, snad asi zapříčiněný už několikátou kriz středního věku, ukazuje s velkou grácii a úsměvem, že vlastně život je bitch! ... Člověk se snaží být sebevíc šťastný, dělá to proto životní změny, a stejně ten klacek (kláááááádu) pod ty nohy dostane. Není to zdaleka na pět hvězdiček, je to tak úrovni tři a půl, ale za tu sugesci děkuju. (19.06.2011)

Ani patrně již definitivní zmizení Allena-herce neznamenalo, že by jeho filmy nějak výrazně tratily na kvalitě, stále ještě dost podstatně v nich totiž zbyly prvky Allena-režiséra a Allena-scénáristy. Woody i nadále geografií svých filmů cestuje po starém kontinentě, ze Španělska přesídlil do Anglie, obsahově však nepřesídlil ani o píď - stále pitvá život a především směšnou podobnost lidských vztahů a citů s nimi spojených. Z Allenova scénáře je cítit hluboká zralost a zkušenost člověka, který již má za sebou skoro vše, co mu osud či cokoliv vytyčilo, a také postřeh vynikajícího pozorovatele. Nezmizely ani brilantní dialogy, Allenovy filmy byly vždy výrazně konverzační. Coby velký klad snímku cítím to, že Allen neukazuje správnou cestu, jím nastoleným peripetiím chybí řešení, coby scénárista nezprostředkovává svým postavám morální soudy ani jednoznačná východiska, a už vůbec nezevšeobecňuje, manželství prostě jsou, nevěra je, i rozvody, flirty, touhy, pochyby, nejistoty. Tečka. Je dobře, že v našem rychlém světě ještě zbyla nějaká jistota. Jistota se jménem Woody Allen. (28.12.2010)