Nanking! Nanking!

Pokúšam sa zaradiť tento film do širšieho kontextu, pretože obetí konfliktov boli milióny a z toho hľadiska nie sú udalosti v Nankingu ojedinelé. Ojedinelými sa stávajú tým, že išlo o týranie a vraždenie bezbranných civilov, čo ich stavia po boku k vraždeniu Tutsiov v Rwande, Arménov počas genocídy, Kambodžanov za vlády Červených Khmérov a pod. Silu tomuto filmu dodáva aj to, že nejde o počet zabitých, ale o krutosť, ktorá toto zabíjanie sprevádzala. Divák nemá možnosť si vytvoriť citovú väzbu k jednotlivým postavám a my v Európe máme dokonca problém odlíšiť Japonca od Číňana. To divákovi paradoxne uľahčuje zvládať emocionálny nápor, ktorý film vyvoláva (smrť jednotlivca je vraždou, smrť tisícov je štatistika). Asi by nebolo správne zanevrieť kvôli filmu na Japoncov, pretože kruté tvory  z ľudí nerobí národnosť, ale vojna. Od režiséra tohto filmu som videl výbornú Horskú hliadku, takže kvalita Nankingu asi nie je náhodná. (04.12.2021)

Podobně jako Jdi a dívej se ani tento film není o válečné slávě, hrdinství a vítězstvích, ale o obětech, jejichž očima může divák sledovat, čeho všeho je také schopen člověk. Obsahově silné s několika scénami drtícími emoce spolehlivě jako kovářské kladivo. Film vlastně nemá jednotící dějovou linii a je složený z útržků zážitků většího množství postav, ale s ohledem na téma a rozsah celého nankingského masakru by vyzdvižení několika postav na úkor zbytku po způsobu západní produkce dle mého neodpovídalo tématu, takže jde o pochopitelný a myslím i správný krok. Zaujalo mne, že se tvůrci nebáli jako jednu z postav ukázat japonského vojáka, a to v dosti lidském světle. Z hlediska způsobu práce s tématem a pojetím masových scén mi film asi nejvíce připomněl Pianistu, což je z mé strany velký kompliment. Celkově musím dát maximum, a to ne kvůli tématu, silných témat je hodně, ale zpracováním si to zaslouží (na rozdíl od korejských přepatetizovaných filmů jako Pouta války). (26.07.2015)

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Působivé zejména pro ty diváky, kteří rádi sledují bojující pěchotu a masové vyvražďování. 1) Vidíme masové vraždění a rozsáhlé přesuny pěchoty, tvořené "žlutými" vojáky - chvíli trvá, než nám dojde, kdo je Číňan a kdo Japonec. Až ve druhé polovině dostane divák příležitost alespoň trochu si vytvořit vztah k některým postavám. Ale dříve, než to stihne, je po nich._____ 2) Vysvětlením historických souvislostí či motivací se režisér nezdržuje. Oprávněně předpokládá, že diváci (přinejmenším čínští) vědí, na co do kina jdou. Už označení samotné události je pro pochopení přístupu k dějinám signifikantní: čínsky jde o nankingský masakr, japonsky o nankingský incident. Podle závěrů Tokijského procesu (analogie Norimberského procesu v Evropě) bylo vyhlazování v Nankingu úmyslné a plánované._____ 3) První půlka snímku na mě působila spíše jako ilustrační obrazy k encyklopedickému heslu: masové vyvražďování, než jako umělecký film (z estetických důvodů černobílý, jak říká režisér)._____ 4) 38letý režisér a scénárista Chuan Lu udělal kus dobré práce, zejména v historické osvětě. Vášnivé reakce vzbudil film nejenom v Japonsku (které odhalení různých kostlivců ve skříni teprve čeká), ale i na domácí čínské publikum, které jen stěží skouslo fakt, že film je vyprávěn z pohledu japonského vojáka a že jedna z hlavních postav filmu je čínský kolaborant. (25.12.2014)

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde. (10.07.2009)