Bohemian Rhapsody

Konečně zase film, který do kina narval jak pravidelné, tak i nepravidelné návštěvníky. Pecka, která byla předurčena být peckou. Příběh o kapele, která již od počátku byla předurčena být legendární a jedinečnou. Kapela Queen totiž taková je a já už hodně let čekal na to, až se jejich příběhu někdo chopí a natočí ho tak osobně, jak to bude cítit. A Bryan Singer to cítil přesně tak, jak jsem si přál. Mohl bych mluvit o plusech, ale i mínusech. Steně tak o dobrých, ale i slabších momentech. Ve filmu jsou místa v příběhu, kterým úplně nerozumím, ale na druhou stranu jsou v něm i místa, která mě nutí přemýšlet nad tím, jaký Freddie asi byl a jaký nejspíš žil život. Druhý den v práci jsme se s lidmi shodli, že tento film je ještě hodně smířlivý s Freddieho životem. Věřím, že skutečná realita byla daleko horší...drsnější. Nicméně v tom příběhu je cítit obrovská pokora. Stejně tak i obrovský respekt celé kapely k člověku, který s ní rostl, a který je pro mě největším zpěvákem století. Možná i proto dávám pět hvězd a nejsem schopný hodnotit jinak. Z filmu je cítit preciznost a důraz na detail, který mi v jiných životopisných filmech občas chybí. Je v něm skryta duše dokonalého příběhu, který tady zase dlouho nebyl a nejspíš tu zase dlouho nebude. (08.11.2018)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Opravdu bych nečekal, že se z Bohemian Rhapsody po tolika produkčních problémech vyklube taková pecka. Ovšem ať už za finální střih může Brian Singer, nebo můj možná ještě větší oblíbenec Dexter Fletcher, konečně je tu licencovaná hudba skupiny Queen a ta udělá půlku práce. Rami Malek od Mr. Robot (jeden z těch seriálů, které jsem vzdal) ušel obrovskou cestu a stal se doslova ztělesněním Freddieho Mercuryho a to co předvádí na pódiu nemá obdoby, stejně jako před třiceti lety neměl obdoby jeho předobraz. Hned jsem měl chuť si dát další životopisy podobného ražení (mnoho jich je zmíněno ve filmu, jeden za všechny - mladý Michael) a pevně doufám, že jich po fenomenálním úspěchu této kapely v kinech jenom přibude. Když člověk film vidí, už ho nikterak netrápí, že se před vícero lety chystala drsnější podívaná s Baronem Cohenem. Tohle je totiž nářez. Sice plný patosu a mravokárných rad do života bez temných stránek, ale pořád nářez. (10.11.2018)

Singer mechanicky cyklí lidská dramata, studia a živá vystoupení, která v dílčích jednotlivostech překypují energií, prýštící ze všech stran – od výborných herců, skrze kameru a střih až k poslednímu přesně namířenému světlometu, ale jinak těch 130 minut proklouzne mezi prsty jako promarněná šance jít za hranu uhlazeného biopicu, kterému plátno sluší. Ale tím, jak k němu houfně usedávají diváci bez rozdílu věku i hudebního vkusu, se značí především to, že snaha zalíbit se absolutně všem klapla na výbornou. Nebýt ale té geniální hudby (a to říkám jako člověk, který k ní nepřetéká vřelostí), je to sezónní tuctovka. Naštěstí to o té hudbě je a já to nebudu skrývat: dojalo mě to. (10.12.2018)

Energie, výtečná kamera a střih, plno detailů, intenzivní sounáležitost s hlavním hrdinou, který je výborně zahraný. A samozřejmě hudba. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Tenhle mezi takové nechce zapadnout, režisér Bryan Singer cílil spíš na oslavu jejich přátelství a samozřejmě hudby a jejího originálního pojetí. Ano, snaží se zalíbit a být pro nejširší publikum, přičemž snímek mohl být výrazně temnější, ale já na tuhle cestu rád přistoupil. Výsledkem je tak trochu rodinný film, na který stejně rodiče své děti nevezmou, protože se tam nepodřezávají hrdla a nesahá na prsa. Víc je to o hustém knírku, živelnosti a módních výstřelcích než o vzájemných rozepřích, zpěvákově promiskuitě a AIDS. Kontroverze stranou. Freddie prostě chodil pozdě a byl osamělý. Nevadí. Není to patetická poklona, spíš citlivě pojatý přístup k jedné ikoně. Sledovat hravý vznik písní v nahrávacích studiích, snahu nebýt loutkami (ale být zdravě drzí a přesvědčení o vlastní „genialitě“), zpěvákův hlasový rozsah nebo koncert ve Wembley, který otřásl světem, je úchvatné. Tvůrci scény dokonale stylizují, srší nápady, kamera hledá detaily a dosud především seriálový (a brzy hereckými cenami zasypaný) Rami Malek přesně zmákl Freddieho osobité pohyby a grimasy. Atmosférické a skvěle natočené. A těsně pod vrcholem. (04.11.2018)