Slídil

Pokud Džejk nedostane roli, v níž se cítí naprosto přirozeně, tedy nekrotí horu a nahý nekryje záda nějakému metrosexuálnímu fešákovi, stojí jako herec i gej akorát tak za vyližprdel. Ani zde nepotvrdil pravidlo, psychotickou hyenu z něj udělal akorát úchylně nagelovaný účes, ale jinak jen standardně strnule valí na kameru bulvy jako chameleon na masařku, aniž by téměř hnul brvou. Jen jsem čekal, kdy vystřelí do objektivu jazyk a poslintá záběr. Ale nevadí, naštěstí jej vykryli spoustou opravdových herců včetně skvěle nabalzamované René, která by i v šedesáti pořád stála za exhumaci. Tyhle trampoty Novotného z Losích Andělic, co krouží městem a bezskrupulózně hledá nejhnusnější mršiny, aby se reportéři Príma Blood mohli udělat v živém vstupu a masy hloupých pičusů ukojili svou bulvární touhu po krvi, jsou vcelku záživné a dokonale odrazují od přepínání z koncesionářsky hrazených, strhujících parlamentních interfelací na komerční kanály. (29.12.2014)

Americký sen trochu jinak. Novináři jsou hyeny, slýcháváme velmi často. Jenže cílový divák/čtenář přesně takové zprávy sledovat/číst chce. Díky nim bulvární plátky a komerční televizní stanice vydělávají a parazitují na cizím neštěstí, nic jiného v tom není. Když přivřeme obě oči, tak tu máme alespoň atmosférou kombinaci trojice výtečných kousků Collateral, Drive a Patrola. Pomalé tempo dává filmu hutný feeling něčeho neopakovatelného. A mrazivého. Louis tu a tam něco ukradne, tu a tam něco pod cenou ukecá v zastavárně, jinak ale dost ujíždí na televizi a internetu, ze kterého nasává poučky a fráze. A pak ho napadne, jak zpeněžit své nezdravě vyvinuté voyeurství. Fascinovaný bouračkou koupí kameru a policejní vysílačku a začne se pohybovat metry, nejlépe jen decimetry od všech tragédií a kriminálních živlů. Když začnou houkat sirény, ďábelsky zbystří. Brzy ráno pak své úlovky nabídne senzacechtivé televizi, ať můžou Američané u něčeho šťavnatého posnídat. Morálka jde stranou, bezpáteřní Lou našel smysl života. Kritika současného nejen mediálního světa, po kterém nicméně lidé bez mravů prahnou, je patrná. A zároveň debutantský zápal Dana Gilroye (jinak hlavně scénáristy, navíc bratra Tonyho Gilroye, který úspěšně píše a občas si sedne i za kameru), který tenhle kus nestaví na zamotané zápletce. Karty jsou rozdané velmi rychle, syrový příběh nás hned osloví a devadesátkový retro feeling obstará zbytek. A samozřejmě chameleon Jake Gyllenhaal, který má čich na dobré postavy. A režiséry. Pohublý hošan s vykulenýma očima a mastnými vlasy neustále nad něčím dumá, z látky i díky němu vyzařuje chlad a odosobněnost, výsledek dráždí kombinací minimalismu a manýry. A Gilroy předkládá kroky Loue jako naprosto logické směřování jeho byznys plánu. Za pár milionů natočil atmosférické drama, které stojí hlavně na Gyllenhaalovi (oscarová nominace se zdá být takřka jistá), potěší také po letech v důležité roli Rene Russo (mimochodem už šedesátiletá režisérova manželka). Oscarová sezona se blíží!! (21.12.2014)

Snímka dokáže napnúť naše nervy u automobilovej naháňačke aj v hrobovom tichu zakrvavenej vily. Nightcrawler je tak prehliadkou talentu nielen Jakea Gyllenhaala, ale aj Dana Gilroya, ktorý si svoj scenár prvýkrát tiež zrežíroval. Výsledkom svojej práce sa nám zapíše do pamäti rovnako nekompromisne, ako nepredvídateľný snímok od Tarantina. Film kritizuje viac súčasnú spoločnosť ako svojho hrdinu. Ten nám síce môže byť nesympatický na maximum, ale vlastne mu nemôžeme tak moc vyčítať - začne natáčať svoje kruté zábery len preto, že ich chcú ľudia, so zdanlivo čistým svedomím doma pri televíznej obrazovke sledovať. To diváci správ túžia po krvi a dráme, on im teda ich priania plní. (05.11.2019)

Opět film bez jakýchkoliv kladných postav, zato s naprosto strašlivým Jakem Gyllenhaalem (myšleno co do image hlavního hrdiny). Jake je normálně celkem sexy chlap a hlavně automaticky sympaťák, ve Slídilovi se ovšem přetavil v neuvěřitelně šílenýho úchyla, jehož žabí úsměv a oči jen tak z hlavy nedostanu. Je obdivuhodné, jak Jake dokázal v Bloomovi vystřihnout dokonalýho slizáka. Zvláštní, co dokážou umaštěný vlasy, pár kilo dole a permanentně "sjetej" výraz s vykulenýma, téměř světélkujícíma očima. Ústřední linka filmu je správně aktuální a zajímavá a Dan Gilroy jí zručně ukočíroval až do cynického konce. Není to zrovna film, co člověka naplní radostí ze života, takže teď to chce urychleně nějakýho toho Prince z Persie na vyrovnání hladiny depresivnosti. (01.03.2016)

Nemohu nevzpomenout několik dřívějších filmů na téma "televize bez zábran", např. Město šílenců, 15 minut či Vražda v přímém přenosu. Zde ovšem nejde zas tolik o média samotná (s těmi se film slušně vypořádá v drobnostech, např. při občasných srážkách zhasínající ředitelky zpravodajství s novinářem, který v sobě ještě má kus etiky), ostatně ty "syrové" či emotivně zabarvené reportáže očekává až příliš mnoho diváků, kteří se jimi nechají blbnout, moc si nenalhávejme, že je to čistě jen vina televize. Středem zájmu je hlavní antihrdina Lou, odporně slizká kreatura nadrcená z příruček "Jak blufovat o byznysu" a "Staň se úspěšným podnikatelem" a plná odhodlání pro svůj čin udělat cokoli. Není to pro něj zvláštní oběť či nutnost překonávat zábrany, jelikož žádné zábrany nemá a empatie je mu sprostým slovem. Individuální úspěch a kariéra jsou jediné hodnoty, na kterých mu záleží. Příběh sám o sobě příliš nepřekvapí, ale je vyprávěn, natočen a zahrán s takovou suverenitou, že to musím maximálně ocenit. A noční automobilová honička, kde jsou pěkně bez hudby slyšet jen motory a kamera to sleduje v dlouhých záběrech, by klidně sedla do nějakého neokázalého, zato však syrového krimithrilleru. (31.01.2015)