Zvuk metalu

Sound of Metal je dramatem vyprávějící příběh bubeníka, který přijde o sluch. Jedinou nadějí mu je operace kdy mu budou voperovány implantáty. Ta je ale poněkud finančně náročná. Propadá depresím. Ačkoliv se to zpočátku nezdá útěchu najde v komunitě neslyšících. Film svým výkonem táhne především Riz Ahmed. Byl jsem na vážkách mezi 3-4hězdami ale poslední scéna na lavičce rozhodla, že se nakonec přikloním ke slabším 4hvězdám. (19.10.2023)

Ja som do tohto nastupoval s tým, že bubeník nejakej slávnej kapely príde o sluch a bude sa to snažiť zatajovavať. Fakt netuším, ako som k tomuto došiel. Samotný film ma tým pádom prichytal nepripraveného, ako učiteľ ôsmaka huliaceho cigu na wecku počas vyučovania. Výborná dráma týpka- rockera, ktorý sa bude prispôsobiť novej situácii a vyrovnať s ňou. Riz Ahmed hrá už štandardne výborne. 80% P.S. Slipy by som si teda nedal vykérovať na rameno ani z brutálnej recesie! (01.01.2021)

Sound of Metal je pro mě rozhodně jedním z těch lepších snímků, kteří jsou nominováni na Oskara. A musím říct, že je nominován plným právem. Loňský rok byl chudší na film, přesto jich pár výborných vzniklo (byť je stále pro mě nejlepším počinem stále TeneT a Attenboroughovo Život na naší planetě). Sound of Metal vypráví příběh metalového bubeníka, který přijde o sluch. Nemůže hrát v kapele na bubny a hluchota jeho vztahu s Olivií Cooke také příliš neprospívá. A tím pádem tedy přijde i o svůj život. Ubytuje se proto v místním odlehlém klubu pro neslyšící. A zde nalézá světlou stránku na jeho stavu. Na Sound of Metal se mi líbilo především jeho syrovost, kdy výborně dokáže zprostředkovávat pocity a stavy našich hrdinů. Ukáže jak slyší a vnímá svět neslyšící či postupně ohluchující člověk. Tyto scény jsou tím nejlepším, co film nabízí (teda až na fenomenální výkon Rize Ahmeda, jemuž ten Oskar nelze nepřát). Krásně ukazují důvody, proč neslyšící tvoří vlastní separátní společnost. V tomto je film téměř až dokumentárním. Což není výtka, nýbrž pochvala! Bohužel, ale osa příběhu je jasná již od začátku a film a ani příběh nemá čím překvapit. Což však neznamená, že bych se nudil. To vůbec. Film mi utekl jako voda a to především díky perfektnímu Ahmedovi, přesné režii a neskutečně propracovaným hrátkám se zvukem. Pro mě velké překvapení a rozhodně filmu budu držet palce na cenách akademie. Ale plnou palbu tomu nemohu dát a to především díky mé výtce k příběhu. Přesto nadmíru působivý snímek, který je třeba sledovat v klidu a s pořádným zvukem. 8/10. (12.04.2021)

Těžkost zvykání si na hluchotu (nejen) během odvykačky v komuně. O co komornější, o to naturalističtější indie festivalovka. Především díky strhujícímu (a jakkoli by to k tomu svádělo, tak ani na moment přehrávajícímu) Ahmedovi a práci se vším tím "hlučným tichem"; tedy odhlučněním, hučením, pískáním v uších, šramotu implantátu a v kontrastu zesílenými zvuky každodennosti, které bereme za samozřejmé. Vyžívá se to v táhlých mlčenlivých záběrech na detail tváře zatímco vám v uších hučí iritující pískot. Ano, je to díky tomu pomalé a svébytné, ale s ohledem na médium až nebývale imerzní; vyplatí se to sledovat se sluchátky. Snad jen to nemuselo být až tak chladné, odosobněné a předvídatelné; přesně víte kudy se to bude ubírat a jakou scénou to skončí. Celkově se stěží lze ubránit pocitu, že jde přesně o ten typ snímku, kdy vám při zmínění jeho názvu jako první asociace naskočí "dvojhodinové galapředstavení Rize Ahmeda" spíše než co jiného. (20.12.2020)

No, název filmu je docela zavádějící, takže jsem ani nečekal, že dostanu tak skvělý drama. Má to trochu nezávislýho ducha a hlavně silně pohlcující příběh s výborným zvukem, takže film si vás snadno vtáhne. Riz Ahmed na mě vždycky působil spíš jemným dojmem, tady ovšem na roli trochu pocvičil, takže působí pěkně nařezaně a na tu vzdorovitou roli se hodil dokonale. Film od začátku šlape s tragickým podtextem, ale stejně zůstal na zemi a poslední minutka, to byl uklidňující balzám po té klikaté cestě. (25.12.2021)