V pasti

Kdyby měli opravdu koule, tak nenechají Sandru chodit po apokalypse s umělýma řasama, ale oukej, občas se mi i dech zatajil. Tiché místo se mi nicméně líbilo (o strašně moc) víc, mimo jiné proto, že tam bylo mnohem méně vysvětlování slovem a mnohem více vysvětlování obrazem, hehe. A druhou věcí, která Bird Box docela ublížila, je přílišná délka: ty dvě hodiny vedou k redundantnímu nimrání se v nepodstatných odbočkách a vztazích, opakování nápadů a dublování pocitů (místo jejich stupňování) a to je škoda. Devadesátka by tomu slušela víc. (16.01.2019)

Film jsem si především pustil, abych pochopil všechna ta nová MEMEs, která se na internetu vyrojila a s výsledkem jsem byl více než spokojený. Dílo totiž obsahuje prvky, které si na hororu cením nejvíce. To především strašidelnost a dobrý příběh. Potěšila i mírná podobnost s mým oblíbeným filmem Mlha. (19.01.2019)

"Zrakové" Tiché místo, naštěstí však s naprosto odlišnou dějovou stavbou (dvě paralelně probíhající časové linie, mnohem více postav, rozmanitější situace, přirozeněji působící závěr), takže si i přes prvoplánově podobnou zápletku a prorodinné poselství (k němuž však Bird Box dochází jinou, mně osobně o něco bližší cestou) nijak zásadně nekonkurují/nepřekážejí, naopak se hezky "doplňují" (bylo by to skvělé kombo na nějaký tematický sci-fi hororový večer). Za mě je BB možná ještě o procento nebo dvě lepší, protože mi připadá soudržnější jako celek (TM je holt velmi očividně "rozpůlené"), není v něm tolik zjevných nelogičností, má zajímavější postavy (Sandra, sympaťák Trevante Rhodes a hlavně výborná cynická svině Johna Malkoviche), a navíc nabídne minimálně jedno poměrně odvážné autorské rozhodnutí, které je v přímém rozporu právě s TM (a jež bude určitě nemálo divákům vadit), ale podle mě je zcela legitimní a smysluplné... Velké přesahy bych v BB asi radši moc nehledal, bohatě mi totiž stačí, že jako relativně komorní apokalyptický survival nadprůměrně splňuje vše potřebné - je permanentně napínavý, příběhově poutavě uchopený, dobře graduje a má pár hodně silných scén, které ústřední nápad rozvíjejí a/nebo solidně vytěžují. 80 % (21.01.2019)

Vidím zlo, slyším zlo, příště ho možná ochutnám. Po dle mého názoru vynikajícím Tichém místě, kde byl v centru dění sluch, přichází Bird Box, v němž je zakázáno se podívat. Kdo to udělá, zaplatí životem. Lidská populace to má holt zase nahnuté. Jakási síla nutí lidi skákat pod kola projíždějících kamionů nebo vyskakovat z výškových budov. Sandra Bullock (ostatně jako Emily Blunt v Tichém místě) je navíc těhotná, o což úplně nestála, přichází o milovanou sestru a musí se popasovat se situací, která jí velké šance na přežití nedává. Ocitáme se ve dvou časových rovinách, které od sebe dělí několik let: v jedné je právě v očekávání a ocitá se v úkrytu s neznámými lidmi, kteří budou v odhadnutelném sledu umírat, ve druhé pak musí s dvěma malými děti a zavázanýma očima zdolat nevyzpytatelnou řeku, aby našla možná poslední naději lidstva. Dánská režisérka nesmírně silných severských dramat Susanne Bier umí. Znovu předkládá v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. S nefalšovanými emocemi, jak tomu bylo až na výjimky dřív, je to už ovšem horší. Neříkám, že osud Bullock nás nezajímá a že její kroky nejsou zajímavé, ovšem celé to úplně nedýchá, nestrhne. Občas sice diváka zamrazí v zádech, ale s přibývajícími minutami nemá postupné odkrývání tajemství patřičný náboj. Efekt neviditelného nepřítele má své kouzlo, ale v druhé polovině mi už jednoduše chyběly odpovědi, proč se to celé děje. Sandra, Tom Hollander nebo John Malkovich jsou velmi dobří, pár nápadů je rovněž velice slušných, ale našlo by se i několik nelogických rozhodnutí a v nabobtnalé stopáži bych mohl i něco postrádat. Tempo je prostě v druhé polovině slabší. Čtyři hvězdy nakonec dám, ale ve zmiňovaném Tichém místě tvůrci odvedli se stavbou atmosféry mnohem lepší práci, navíc nechybělo několik odvážných a šťavnatých momentů, které mi tady jednoduše chyběly. (16.01.2019)

Další pokus o hororové sociální drama, sedící v koutě ve stínu Darabontovy Mlhy. To neustálé střídání dvou časových rovin začne být po hodině vypravěčsky monotónní. Jaksi s jeho “vztahovým obsahem” a klišé, ke kterým inklinuje, začne být velmi nepravděpodobné, že film může něčím překvapit, vnést něco nové do námětu, který už tak připomíná některé nedávné žánrovky. Divácky atraktivní premisa s parádním rozjezdem se tak mine potenciálu slušné žánrové události, a z filmu zůstane pouze divácky bezpečné, mainstreamové drama o důležitosti soudržnosti s pár strašidelnými scénami, dětmi v ohrožení a příjemnou Sandrou. Ne že bych to se zájmem nedokoukal. Jen v tom vidím promarněnou velkou šanci. (20.01.2019)