Pásky z Nagana

Jeden z nejpropracovanějších dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Možná dokonce i ten nejlepší. Fakticky nepřeháním. Ondřej Hudeček, do teď neznámý autor, ve spolupráci se západními kolegy za Atlantikem dokázal vytvořit dílo, které by měl vidět každý Čech. Mrzí mě, že jsem v roce 1998 nemohl na vlastní kůži zažít tu celonárodní euforii, která před dvaceti lety zachvátila celý náš stát. V zásadě každý v té době prožíval s naším národním hokejovým týmem zápas za zápasem, jako by byli oni samotní na ledě s nimi. To celonárodní semknutí zachycené v jednotlivých záběrech mi chvílemi nahánělo až slzy. Prostě se mi velmi líbilo, že se tvůrci nezaměřili jen na hokej, ale dokázali zkompilovat i momentky z životů našich občanů. Ale teď zpátky k hokeji. Pozvání bývalých hráčů, kteří poskytovali příběhy, nebo se prostě jen vyjadřovali o svých pocitech, které jim tehdy probíhávaly hlavou, jednoznačně dokument vyšvihli kvalitativně nahoru. Rád jsem si vyslechl názor i jednotlivých oponentů, s kterými se náš nároďák musel v Naganu potýkat (popravdě někteří z hráčů, zejména kanadských, mají dodnes depku, jak jsme je mohli porazit a zbavit je tak nadějí na zlato). Semifinále s dnes již legendárními nájezdy a následné finále s Rusy se muselo prostě emocionálně projevit u každého diváka tohoto snímku. Doufám, že něco v podobném duchu (a tím myslím na sportovním poli) zažiju i na vlastní život. Objektivní, výstižný, chvílemi vtipný dokument. 95 % (16.03.2018)

Legendy zlaté generace českého hokeje vzpomínají po dvaceti letech na náš největší úspěch. Oceňuji rozhovory s tehdejšími hvězdnými protihráči z USA a Kanady. Co jméno, to hokejový pojem. Nagano - turnaj století. Tak se mu říkalo. Pro mě krásná vzpomínka na sledování hokeje ze školních lavic a celonárodní poblouznění. Důstojné ohlédnutí do zářivých dějin, které byly přepsány zlatým písmem našeho olympijského týmu pod vedením Ivana Hlinky. (25.10.2019)

Dodnes bych dal asi dohromady všechny české výsledky na turnaji a rozhodně si pamatuji, kde jsem byl a co jsem dělal, při každém zápase Hlinkových chlapců. Pouze zápas s Ruskem ve skupině a dvě třetiny s USA ve čtvrtfinále, jsem neviděl kvůli povinné školní docházce, ale od slavného semifinálového souboje s nadpozemsky silnou Kanadou, už šla i škola stranou. Ředitel vyhlásil ve školním rozhlase, ať se odebereme do učeben s televizí a mohlo se začít hromadně fandit. Finálové klání proti sborné, řízené ruskou raketou z Moskvy, už pak provázelo celorepublikové šílenství, nadšení a nakonec i obrovské oslavy. Na naganském tažení byla krásná ta neskutečná soudržnost našeho týmu a jeho silný duch. Prostě parta, která si sedla a táhla za jeden provaz. Jedno jméno však bude navždy vyčnívat ze soupisky různorodých osobností a charakterů - DOMINIK HAŠEK. Bez něho bychom na hokejový Olymp nikdy nedosáhli. Tohle už se asi jen tak nezopakuje. K filmu jako takovému, není co dodat. Naprosto špičková záležitost, která se sleduje na jedno nadechnutí. Už mám zase husí kůži... (27.03.2018)

Emoce se dají ždímat, neskutečně silně natočený dokument rezonující s ohledem na dobu, ve které se odehrával. Událost neztrácí na své síle ani po 20 letech. Za mě možná nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dal. 96%. PS: scéna, kdy se ptá moderátor, co znamená Svoboda anglicky dokáže vymyslet opravdu jenom život. (10.03.2018)

Jakkoli je autor Čech, (jako by) byl dokument natočen spíše pro zámořské obecenstvo, jelikož se nesoustředí pouze na dění na ledě, resp. na olympiádě v Naganu v roce 1998, ale stručně shrnuje i česko(slovensko)u historii po druhé světové válce až do zmiňovaného roku, a tím zasazuje naše vítězství do širšího rámce; tedy vysvětluje náš přinejmenším pohnutý vztah s Ruskem a co toto vítězství v polistopadové době znamenalo. S tím jde ruku v ruce i celá plejáda amerických či kanadských hokejistů či hokejových odborníků, nabízejících zajímavý vhled z druhé strany. Dokument je skvěle koncipován a ačkoli ve mně jako v té době sedmiletém neprobouzí žádné osobní vzpomínky, několikrát jsem se u něj dojal k slzám... 100% (30.10.2020)