„Marečku, podejte mi pero!“

Klasická a dnes už kultovní česká komedie, výborně obsazená a všeobecně známá... Psát něco více je možná trošku nošení dříví do lesa, jenže ještě musím podotknout, že ačkoliv je bezpochyby super, necítím to na plné hodnocení. Je to pohodový film, který teoreticky nemá chybu, ovšem já mám tendenci ho tak nějak brát jako samozřejmost, povinnou klasiku, jenž se mi v podvědomí řadí mezi tunu dalších snímků a nijak mi tam nevyčnívá. Necítím ani potřebu zhlédnout jej někdy znovu a asi právě díky tomu nemohu udělit maximum. 8/10 (30.12.2007)

„Dej mu polívku. Víc si nezaslouží.“ Tu je snáď 100 geniálnych hlášok. Ak ich nie 100, tak ani jedna. Tony kultových hlášok („Střetneme se na cintoríne“) a dialógov ("Hliník!“ - „Hliník se odstěhoval do Humpolce.“ – „Ale to mě nezajíma, píšu mu nepřítomen.“), nezabudnuteľné nápady (Mlhovi pardon Plhovi rodičia), špičkové herecké výkony, ktoré však napriek istej karikatúre neprestali byť uveriteľnými ľuďmi (vtierka Hujer, dvojka Šlajs a Tuček, češtinár Hrbolek). Absolútne zaslúžená klasika televíznych obrazoviek, ktorá vždy zlepší náladu. Smoljak so Svěrákom bodujú. A skvelá Iva Janžurová k tomu: "Dobrý večer!" - "Večer." (01.01.2005)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Jiří Kroupa zasedá lehce znechucen do lavic večerní průmyslovky pouze z toho důvodu, aby šéfovské místo v prosklené řídící kukani nepřipadlo snaživému idiotovi Hujerovi. Kroupa má ze začátku s prospěchem menší problémy, diktát odhalí jeho drobné mezírky v mateřském jazyce, ale brzy se objevují první radostné vlaštovky (4 z Dusíku a 4- z Rovnováhy na páce). Z tak výrazného zlepšení je jasně patrné, že Kroupa studium hravě zvládne a proto se můžeme věnovat důležitým ponaučením snímku: 1. I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, přestože, když kouří, tak zvrací a když se holí, tak krvácí 2. Nezaměňujte Marečka za Hustolesa, zvlášť když se jmenují Šlajs a Tuček, 3. Přítomnost Mr. Aluminia na výuce je vyloučena. (16.09.2009)

Jedna z nejlepších komedií. Co slovo, to hláška. Co herec, to skvělý herec. Proč se dnes netočí filmy, kde by hráli starší, ale skvělí herci? Proč už se netočí inteligentní komedie pro lidi každého věku, ale jen teenagerovské pitomoosti? Ale nic, tenhle film je z doby, kdy to čeští (českoslovenští) filmaři ještě s komedií uměli. Dnes můžeme jen závidět. (11.09.2006)