Bídníci

Bídníci - Les Misérables - Jean Valjean - Victor Hugo - Galeje - Vězení - Práce - Útěky - Soudy - Ukradenej chléb... To všechno mě napadne pod slovem Bídníci. A jinak mě film docela hodně bavil, sice sem se toho nejdřiv bál si to pustit, ale pak sem se pro to rozhodl :). Za mě čistý, krásný 4****. (12.05.2013)

Velmi špatné, jak po scénaristické a výpravné stránce, tak co se týče výběru herců. Koukám, že francouzi jsou na tom s kvalitními herci stejně špatně jako my, pokud obsazují pořád ty samé tváře. Už Depardieu jako Monte Christo byl docela na hraně, ale tam to alespoň vykompenzovala výprava a jeho herecký talent, ale jako Valjeana bych si ho skutečně nepředstavovala a Malkovich mě teda taky nijak zvlášť neohromil. Tím, že vypadal jako zoombie sice působil odpudivě, ale na Javertovi mě spíše vadila jeho povaha. Jediný slušný herecký výkon tak předvedl Clavier. Celkově však tahle minisérie postrádala jakýkoli náznak atmosféry Hugovy předlohy a rozhodně nesplnil má očekávání, bohužel, bohužel. (06.05.2010)

Bídníci jsou jedním z nejpřitažlivějších příběhů, tedy alespoň pro mě osobně, co znám. Miluju například i českou muzikálovou verzi. Každopádně tohle je velmi slabá verze. První, co na čtyřdílné minisérii rozhodně zaujme je temnost. Vše se odehrává v šedivém hávu, kdy filmaři nejspíš chtěli ještě více zdůraznit děsivost doby. Špína, bída a hlad, to byla tehdejší Paříž, tedy žádné romantické ideály. Gérard Depardier, Christian Clavier a John Malkovich jsou velmi kvalitní herci, ale za mě chyběla větší dramatičnost a propracovanost charakterů. S lepší kamerou, zabírající detaily, s hodnotnějšími dialogy, by tato verze Bídníků získala napětí, které též velmi chybí. Napětí, kdy pohledy říkají víc než mluvené slovo. Verzi z roku padesát osm s Jeanem Gabinem, i když už je to hodně dlouho, co jsem ji viděl, je rozhodně výše. (22.02.2021)

Dobré chvilky, ale strašlivé čtvrthodinky. U prvního dílu jsem byla poměrně nadšená, leč kvalita zemřela zároveň s Fantinou. Od druhého dílu to od úvodních titulků jelo s kvalitou dolů jak namydlenej blesk. Natáčelo se to u nás, potěšilo pár českých tváří. Ve čtvrtém dílu je několik ojedinělých dojemných okamžiků, které v mých očích převálcovala Valjeanova věta: "Miluji Cosettu, ale ne jako otec." Hugo by se asi velmi divil. Asi by svůj popel nasypal Mariovi do kafe za to, co tam předvedl. Druhá hvězda je za to, že jsem tehdy odolala a místo účasti v komparzu šla na zkoušku. Jsem hrdá a šťastná, že jsem se na tom nepodílela. (31.12.2013)

Příběh propuštěného galejníka je sám o sobě tak dobrý, že jej v podstatě asi zkazit nelze a první díl byl velmi nadějný, líbil se mi.. Pak jsem ale postupně nabyla pocitu, že se začínám nudit, všechno mi bylo detailně vysvětlováno, opakováno, zdůrazňováno, až to na mě začalo působit dojmem, že mám být jako divačka ÚB. Poslední díl se mi stal utrpením, bylo to příšerně dlouhé, no a Gérard Depardieu ze mě žádné emoce nevydoloval.. Co bych ráda pochválila je výběr hereček, ať už malé či velké Cosette nebo Fantine, zamlouval se mi i značně sympatický Gavroche a co musím zmínit je herecká kreace Johna Malkoviche, jeho Javert je v tom černém kabátě téměř démonický a z jeho soustředěného pohledu doopravdy mrazí.. (30.11.2020)