Allen vs. Farrow

Hůř už to asi natočit nešlo. Kdyby byli všichni lidé racionální bytosti, které nepodléhají snadno emocím a dokáží posuzovat relativní argumenty v logickém kontextu, takovéto dokumenty by neměly šanci. Pokud někdo smrtelně vážně tvrdí, že mocné celebrity manipulují svými fans, protože ukazují pouze své světlé stránky a je pak obtížné si představit, že by byly schopny něčeho nekalého, a zároveň postaví celou věc v tendenci předvést svoji hrdinku jako empatickou mučednici bez hříchu, která rozdává lásku až do roztrhání těla a při tom stojí proti zlým egoistickým manipulátorům, tak k tomu je asi potřeba opravdu koňské dávky sebezapření a/nebo zaslepenosti. A nemůže jít o dobrou věc jen proto, že se tvůrci snaží zastávat obětí a obžalovat predátory, protože to by předpokládalo, že status obětí a predátorů je ve všech ohledech dopředu známý – což apriorně nemůže být, protože se to dokument snaží teprve dokázat. Pure evil. Kdybych chtěl být opravdu zlý, tak prohlásím, že se teď nebudu moci dívat na některé starší filmy Woodyho Allena, protože by se mi při pohledu na Miu Farrow otvírala kudla v kapse, ale naštěstí zlý nejsem – věřím v dobro a pravdu – takže se budu dál dívat bez vnitřní cenzury. (Přesto, nebo právě proto, že nejsem obdivovatelem ani jednoho z nich.) Co se týče formy, jedná se z 90% o morální kýč. Co se týče přesahů a zobecnění, jedná se až příliš často o spojování nesouvisejících kontextů (pedofilie a preferování mladých žen) a o nesprávné logické vyvozování (v minulosti soudy často nespravedlivě rozhodovaly ve prospěch mužů; zde je spor mezi mužem a ženou; pravda musí být na straně ženy). A tak dál, a tak podobně. Kdyby titíž tvůrci chtěli, mohou analogickými prostředky a postupy udělat zrůdu z Miy Farrow (tyranská matka a mstivá manipulátorka), z Ronana Farrow (egoistický kariérista skrývající se za masku altruisty) a pravděpodobně ze spousty dalších aktérů. (16.03.2021)

Ano, snaží se to v nás vzbudit emoce. Který film taky ne. Ano, dokument vyznívá celkem jednoznačně. Jenomže to, že tak vyznívá, není chyba tvůrců, ani chyba Miy nebo Dylan, ale je to chyba Woodyho Allena. On měl možnost se vyjádřit, měl možnost do dokumentu vstoupit. Jenomže to odmítl, asi se bál, že by výsledek neměl pod kontrolou. To, co z něho v dokumentu máme možnost vidět i slyšet, dává celkem jasnou informaci o tom, jak to tenkrát bylo. A to i když odhlédnu od srdceryvných vyjádření, tklivé hudby a smutných pohledů. Beru v potaz jen fakta, co kdo řekl u soudu, co kdo řekl v nahrávaných telefonních rozhovorech, to, co je v oficiálním spisu prokurátora, to na čem se shodla většina svědků, to, kdo měl rozpory ve vyjádřeních i to, co se objevuje na dobových videích (ačkoliv si jsem vědom, že lze vše sestříhat tak, aby něco nějak vypadalo). Všechno to vede k vině Woodyho Allena, i když to samozřejmě nemůžeme vědět jistě. Jsem celoživotním lehkým fanouškem Woodyho Allena. Miluju jeho styl, humor, myšlenky v jeho filmech a mnohokrát jsem nad jeho názory slastně pokýval hlavou, zároveň se ale extrémním způsobem opakuje, kvantita zvítězila nad kvalitou, jeho filmy samotné často nejsou tak dobré, jak by mohly být a závěr kariéry už je jen smutným dozvukem jeho dřívější tvorby. Přesto mi byl Woody vždycky strašně sympatický a měl jsem ho rád. Tenhle dokument mě ale donutil na něj změnit názor a nejde jen o to, co pravděpodobně dělal, ale i to, jakým způsobem se následně choval. To, že je tenhle klíčový dokument (fakt, že Woody Allen je vlastně prapůvodním případem, kvůli kterému se rozjelo hnutí Mee Too, pro mě byl dost šok), tak špatně hodnocený, vlastně dokonale vysvětluje čtvrtý díl. Strašná spousta lidí prostě striktně odmítne to, že by jejich hrdina něco takového mohl dělat a změnit názor je pro naše mozky extrémně těžké. Nevylučuji, že se nepodívám někdy na nějaký film Woodyho Allena a že se mi bude líbit (stejně jako si klidně poslechnu Michaela Jacksona), ale jako člověk je Woody Allen bohužel s velkou pravděpodobností odporný sráč, alespoň ve chvílích, kdy mu jde o vlastní krk a prospěch. (12.03.2022)

Allen nikoho nelízal a ty pozice taky nesouhlasí. Hysterie kolem dokumentu je úsměvná. Nepřestává mě fascinovat, kolik lidí má problém pochopit, že i mezi úspěšnými umělci se nachází perverzní jedinci. Máslo na hlavě mají však oba povedení rodičové. Allen je úchyl, kterému začne hučet v klacku, jakmile má v dohledu mladé maso. Farrow má zase mesiášský komplex, a kdyby mohla, tak adoptuje všechny volné děti z Afriky i Asie. Přes velkou snahu tvůrců dokument není ve své výpovědi silný. Lynčování Jacksona mělo o dost větší tah na branku a člověk si to mrazení v zádech fakt užil. (24.03.2021)

Allen v Farrow je sice lepší než příšerné Leaving Neverland,ale pokud jde o přínos a výpovědní hodnotu,jsou na tom zhruba stejně.Oba dokumenty útočí na ty nejzákladnější emoce (tady nejvíc ve třetím díle) a samozřejmě že prznění dětí není v pořádku,ale tahle Farrow two woman show nepřekládá nic proč bych se měl přikolnit na jejich stranu a nezůstat někde uprostřed.Samozřejmě,že to můžu repsektovat jako jednostrannou výpověd a věřím,že Farrow family (většina) a tvůrci opravdu věří že to celé je pravda a Woody je největší hajzl pod sluncem,ale osobně bych od čtyřdílného dokumentu,který se navíc jmenuje tak jak se jmenuje,očekával komplexnější podívanou.Úplný závěr sem měl celkem problém dokoukat protože v rámci všech těch afér posledních let mám problém s herci - pokrytci a závěr jich byl plný.Jakkoliv bylo jasné,že je tam jen proto aby ukázal jak velká jména se postavila na stranu Dylan a najednou jim je všem líto,že kdy točili s Allenem...40% (16.03.2021)

Respektuju to jako jednostrannou výpověď o tom, co tvůrci věří, že je pravda. Není to přesvědčivý soubor důkazů, ale taky nutno podotknout, že není povinností filmařů chovat se jako před soudem, není jejich povinností předstírat objektivitu a není jejich povinností dávat prostor oběma stranám. Vlastně bych považoval za horší, kdyby cokoliv z toho dělali z pocitu nějaké povinnosti. Samozřejmě by neměli říkat lži, ale jak to mám já posoudit, že jo? Obě strany jsou schopné předat narativ znějící jako pravda, s tím se nedá nic dělat, a já nakonec můžu věřit hlavně intuici. Nejsem ve věcech morálky nějaký hodně velký relativista - nemám problém většinou říct, co považuju za správné a co za špatné. Ale je jasné, že tady nikdy nebudu mít informace k tomu, abych si mohl udělat názor, jehož ukotveností v realitě si můžu být jistý. Můžu vždycky jen někomu věřit... A doufat, že lidi a instituce, co jsou tomu blíž a můžou s tím něco dělat, to udělají. Je to vlastně hrozná situace, protože na jednu stranu chce člověk říct: "Co po mně chcete? Co s tím mám jako dělat, když nemám žádnou možnost opravdu to posoudit?" Jenže jestli jsou ta obvinění pravdivá, tak je adekvátní snažit se za každou cenu upoutat pozornost a vzbudit zájem veřejnosti. Allen vs. Farrow je každopádně velký krok kupředu oproti Leaving Neverland, protože se tu v té jednostranné výpovědi daří nalézt nějaký přesah, smysl a kontext. Čtyři hvězdy jsou možná maličko moc, ale zatím je dám. Tenhle přístup má samozřejmě svoje limity, jako každý přístup, ale taky má svoje pozitiva a má svou autenticitu - autenticitu názoru, který nepředstírá, že není názor. (15.03.2021)