Klasický sedmdesátkový zvířecí horor aktualizovaný pro jednadvacáté století. Kdyby na konci vylezl zpoza domu pavouk velkej jako celej panelák, minimálně jedna hvězda by přibyla. Jinak upřímně doufám, že se tím, jak překotně se ten miloučký blízkovýchodní pavouk množil a jak rychle zaplavil celý bytový dům podivně kruhovitého tvaru, tvůrci nesnažili sdělit nějaké poselství, respektive nějaké jiné, než že bychom si měli dát pozor na invazní druhy od bolševníku po nutrii. Ale jsem z toho trochu v rozpacích. (Strougy snad promine, že jsem na to nakonec šel sám.)
Naprosto zapadlý snímek Paula Schradera byl druhou adaptací Elmore Leonarda v devadesátém sedmém s Bridget Fondou a nepřekvapivě tou slabší. Výrazně slabší. Nicméně i když nemá potřebné tempo a švih, herci jsou víc než fajn a hlavně na Bridget se dívá moc pěkně. Zajímavostí je i kytarový soundtrack od Dava Grohla. K vidění aktuálně v rámci schraderovské přehlídky na Criterion Channelu.
Nevím proč, ale sebelítostivý a vypočítavý cizopasník jménem Simona Peková (Přišla v noci) mě lákal víc než jiná silná ženská hrdinka: Matylda. Nakonec vyšlo filmové setkání i s touhle matinkou a právě ona doslova naruší život svému synovi, spořádanému rozvedenému exekutorovi. Stejně jako Peková i Regina Rázlová představuje spontánní živelnou ženu, u které se ovšem objevují symptomy Alzheimerovy choroby. Navíc za podivných okolností přišla o byt a systematickému a emočně chladnému synovi Karlovi nezbývá (zatím) nic jiného, než vzít matku k sobě. Nástup nemoci je navíc plíživý, takže některé kroky syn připisuje matčině spontánnosti až ztřeštěnosti, posléze začnou dle očekávání vyplouvat staré rodinné křivdy. I Přišla v noci pracuje se silnou ženskou postavou i s tématem mezigenerační odcizenosti, přičemž vytahuje i další těžké motivy. Pár přehmatů tam určitě bylo: kupříkladu chování zaměstnanců pečovatelského domova, okatě soustavné přešlapy vnuka, parodická návštěva sociální pracovnice i fakt, že některé vedlejší postavy působí poměrně neživotně. Každopádně skoro každé Karlovo řešení či rozhodnutí má dopad i na další členy rodiny a jejich vzájemné vztahy. Zatímco Karel Roden už je pár let vládcem českého filmu, Rázlová dokazuje, že je škoda, že byla roky mimo filmové dění. Právě oni dva jsou hlavním důvodem, proč si tenhle kousek pustit. Celkově krapet schematické, předvídatelné a manipulativní, protože jediná správná cesta postarat se o nemocného příbuzného je přece doma, ale čtyři hvězdy dám rád.
Pokračujeme v sestupné tendenci, Gérard Depardieu je již v nemilosti, takže tu již máme i nového Obelixe. Horší než předchozí díl z Británie to není, ale první dva díly zůstanou pravděpodobně již navždy nedosažitelné. Osobně bych si přál do dalšího dílu, aby adaptoval nějaký další známý příběh místo nového námětu a trošku ubral na příliš připitomělém humoru. Uvidíme, kdo bude případný další díl po Číně koprodukovat, měl jsem tyhle příběhy vždycky rád, tak snad se níž už nepůjde.
Asi tisící adaptace známé knihy, přináší snad něco nového? Možná ne, ovšem čistě audiovizuálně pro nové publikum rozhodně vítaná věc. Pokud nemáte s filmovými adaptacemi Tří mušketýrů ještě zkušenost, je to přístupnější než stará verze s Michaelem Yorkem. A navíc pravděpodobně s tím nejlepším, co může dnes francouzská scéna nabídnout.
Elia Kazan opět jako režisér sociálního dramatu. Proto se tu hodně, často a rychle mluví, velkodušně odpouští a v pravé chvíli se ucukne od důsledků. Méně je někdy více a tady by stačila jedna vyhrocená scéna a řekla by víc než pátý šestý monolog o tom, co by se dělat mohlo, ale nedělá. Sám Gregory Peck přiznal, že jako vyzrálejší herec by roli pana Greena odevzdal mnohem víc, takhle bohužel působí Dohoda i díky němu příliš plakátově.
Co jiného čekat od Vojtěcha Jasného, člověka s velkým srdcem, než čistý poetický film. První, co zaujme po několika vteřinách, je burácivá hudba Svatopluka Havelky, která se pak line celým filmem. Všechny čtyři povídky jsou dějové prostinké, důležitá tam je atmosféra a vizuální prožitek. V první povídce, která je čekáním chlapečka na příchod maminky se zrovna narozenou sestřičkou, kamera kouzlí krásné obrazy s širokými lány, vlající bílá prostěradla na travnatém kopci, to je vizuální rozkoš. V druhé povídce jako hvězda jasná září nádherná Jana Brejchová, největší mladá herecká hvězda své generace a právě ona a krásné výjevy přírody kolem dravé řeky, to se prostě neokouká. Třetí povídka je asi dějově nejambicioznější, v prvním plánu příběh nenaplněné lásky, ale v tom druhém Jasný už zlehka naťukává rozpor mezi zemědělským družstvem a prostou sedlačkou, která má intenzivní pocit, že jí JZD šikanuje. Prostě taková malinká průprava na ´Všechny dobré rodáky´. Ve čtvrté povídce hraje prim stará maminka a smutné psí oči. Tak smutné, že to skoro zavání kýčem, ale krásným. Esenciální Jasný. A jak film začíná zrozením človíčka, tak i končí, kruh života se naplnil.
Prevoz šimpanza Spankyho z Las Vegas, bude pre Jima nevšedným, celoživotným zážitkom. Kúsok za veľkomestom, na jednej z odľahlých púmp, naberie mladíka, aby mu rýchlejšie zbehla cesta. Lenže Bobby nie je len tak obyčajných chlapcom, ktorý zdanlivo budí dojem študenta strednej školy. Nesmierne nevýrazná záležitosť, nie vyslovene podivná, ale tak nejak bez atmosféry, snahy o vyvolanie emócie, navyše z môjho pohľadu obohatená o nesympatické herecké osadenstvo. Snímok je údajne podľa skutočnosti, no a keďže scenár napísal sám život, potom všetko padá na triko "tvorcov", ktorý nevyužili potenciál príbehu.
Začala jsem se učit španělsky, tak jsem si říkala, že se začnu víc koukat na španělsky mluvící filmy, a Ježíšku na křížku, jestli jazyk hrůzy v tomto filmu nebyl velmi univerzální.
Charles Dance je tak hot. Škoda, že nemá ještě víc scén. (I když to trochu vypadá, jako by ho režisér vedl k napodobování Alana Rickmana v Robinu Hoodovi.) A obecně, rovněž škoda, že tam není míň "rodinné zábavy" a toho kluka a víc té absurdnější stránky věci.
Kapesní princátko Mikýř zaujalo už v prvním teaseru, leč tehdy jsem se i přes seksuální interest rozhodla nešpinit své denní bytí nějakym jůtuberem. A tak jsem, stejně jako kdysi one-million-dislikes-pewdiepie, ne/vědomě propásla další éru internetů, která už nebude. Slap my ass and call me Věra Pohlová, protože to si zasloužim.
Sebevědomý vrah provokuje Maigreta a ten mu to oplácí stejnou mincí. Jinak je to hodně starosvětská a pomalu plynoucí kriminálka která pravda občas trochu ztrácí tempo a jak tu někdo trefně podotknul tak vraha zvládnete uhodnout v pohodě už někdy v polovině filmu, ale nakonec tu čtvrtou hvězdu dám za tu závěrečnou půlhodinku ve které se Maigretovi podaří toho psychouše skoro uvařit v jeho vlastní šťávě a už ani ta krycí vražda která tam teda možná byla už trochu navíc ho nezachrání. Body nahoru přidává taky vydařený dobový dabing takže to suma sumárum vidím na 70%
Duna: Cringe na druhou ovládá úžasnou schopnost být pěkně nudná a nepěkně zkratkovitá zároveň. Z pozitivních zážitků tak asi vyčnívá jen zjištění, že ten Bill Skarsgård v roli synovce svého otce nemá zničehonic nějak podivně míň výrazný kukuč, jelikož to vůbec neni on lol.
Nejenom že je pokračování slavné 90s animované série jedním z nejlepších zástupců mutantích adaptací ze stránek komiksu na obrazovky (a je jedno, zda adaptací videoherních, televizních nebo filmových), X-Men 97 je zároveň jeden z absolutně nejlepších počinů širšího Marvel vesmíru minimálně za posledních 5 let. Nepočítaje posledního hraného Spider-Mana, který fungoval hlavně díky parádnímu fanservisu, má vlastně tento fenomenální počin v zmíněném období, obzvlášť v rámci MCU, jediného konkurenta - další animák, druhého Spider-Mana od Lorda a Millera. A to je už opravdu něco. Moje pocity z celé série jinak víceméně přesně vystihuje komentář k páté epizodě. Ano, některé epizody byly silnější, některé trochu slabší, ale kvalita kolísala jen velmi málo a celkový dojem zůstal po celou dobu opravdu extrémně pozitivní. Snad bude podobně skvělá i druhá série. 9,5/10 PS: Jedna výraznější kaňka by se ale přece jen našla. A tou je rozhodnutí Marvel Studios ukončit spolupráci s BeauDeMayem. Možná si za to částečně opravdu může sám, nicméně v kontextu všech špatných rozhodnutí, které v rámci MCU v posledních letech hlavouni dělají, je něco takového opravdu z hlediska PR (nemluvě o kvalitách projektů) další hřebíček do rakve.
De facto arénovka. Zápasy, zápasy a zápasy. Zasáhne do nich jak Gage, tak Walker a v závěru se ukáže, kdo porazí dosud neporaženého Hammera. U Trivettea jako dozorce ve věznici pobaví hláška, že máma dělá v přepadovce.
Strašné. Až na Alexandru Daddario, pretože to je asi jediná žena, ktorej by som sa vydržal pozerať do očí dve hodiny. Jej výkon bol príšerný ale tie oči...2/10
// Osmdesátkový Hunger Games s Arnoldem, včetně nějaké výstřednosti. Dokázal bych si to představit ještě úchylnější, zároveň jsem asi rád, že neznám předlohu, protože tohle moc kingovky nepřipomínalo. 5/10
TheRaven–Havěť(2023)
Klasický sedmdesátkový zvířecí horor aktualizovaný pro jednadvacáté století. Kdyby na konci vylezl zpoza domu pavouk velkej jako celej panelák, minimálně jedna hvězda by přibyla. Jinak upřímně doufám, že se tím, jak překotně se ten miloučký blízkovýchodní pavouk množil a jak rychle zaplavil celý bytový dům podivně kruhovitého tvaru, tvůrci nesnažili sdělit nějaké poselství, respektive nějaké jiné, než že bychom si měli dát pozor na invazní druhy od bolševníku po nutrii. Ale jsem z toho trochu v rozpacích. (Strougy snad promine, že jsem na to nakonec šel sám.)
EdaS–Touch(1997)
Naprosto zapadlý snímek Paula Schradera byl druhou adaptací Elmore Leonarda v devadesátém sedmém s Bridget Fondou a nepřekvapivě tou slabší. Výrazně slabší. Nicméně i když nemá potřebné tempo a švih, herci jsou víc než fajn a hlavně na Bridget se dívá moc pěkně. Zajímavostí je i kytarový soundtrack od Dava Grohla. K vidění aktuálně v rámci schraderovské přehlídky na Criterion Channelu.
castor–Tancuj Matyldo(2023)
Nevím proč, ale sebelítostivý a vypočítavý cizopasník jménem Simona Peková (Přišla v noci) mě lákal víc než jiná silná ženská hrdinka: Matylda. Nakonec vyšlo filmové setkání i s touhle matinkou a právě ona doslova naruší život svému synovi, spořádanému rozvedenému exekutorovi. Stejně jako Peková i Regina Rázlová představuje spontánní živelnou ženu, u které se ovšem objevují symptomy Alzheimerovy choroby. Navíc za podivných okolností přišla o byt a systematickému a emočně chladnému synovi Karlovi nezbývá (zatím) nic jiného, než vzít matku k sobě. Nástup nemoci je navíc plíživý, takže některé kroky syn připisuje matčině spontánnosti až ztřeštěnosti, posléze začnou dle očekávání vyplouvat staré rodinné křivdy. I Přišla v noci pracuje se silnou ženskou postavou i s tématem mezigenerační odcizenosti, přičemž vytahuje i další těžké motivy. Pár přehmatů tam určitě bylo: kupříkladu chování zaměstnanců pečovatelského domova, okatě soustavné přešlapy vnuka, parodická návštěva sociální pracovnice i fakt, že některé vedlejší postavy působí poměrně neživotně. Každopádně skoro každé Karlovo řešení či rozhodnutí má dopad i na další členy rodiny a jejich vzájemné vztahy. Zatímco Karel Roden už je pár let vládcem českého filmu, Rázlová dokazuje, že je škoda, že byla roky mimo filmové dění. Právě oni dva jsou hlavním důvodem, proč si tenhle kousek pustit. Celkově krapet schematické, předvídatelné a manipulativní, protože jediná správná cesta postarat se o nemocného příbuzného je přece doma, ale čtyři hvězdy dám rád.
Spiker01–Asterix a Obelix: Říše středu(2023)
Pokračujeme v sestupné tendenci, Gérard Depardieu je již v nemilosti, takže tu již máme i nového Obelixe. Horší než předchozí díl z Británie to není, ale první dva díly zůstanou pravděpodobně již navždy nedosažitelné. Osobně bych si přál do dalšího dílu, aby adaptoval nějaký další známý příběh místo nového námětu a trošku ubral na příliš připitomělém humoru. Uvidíme, kdo bude případný další díl po Číně koprodukovat, měl jsem tyhle příběhy vždycky rád, tak snad se níž už nepůjde.
Spiker01–Tři mušketýři: D'Artagnan(2023)
Asi tisící adaptace známé knihy, přináší snad něco nového? Možná ne, ovšem čistě audiovizuálně pro nové publikum rozhodně vítaná věc. Pokud nemáte s filmovými adaptacemi Tří mušketýrů ještě zkušenost, je to přístupnější než stará verze s Michaelem Yorkem. A navíc pravděpodobně s tím nejlepším, co může dnes francouzská scéna nabídnout.
novoten–Džentlemanská dohoda(1947)
Elia Kazan opět jako režisér sociálního dramatu. Proto se tu hodně, často a rychle mluví, velkodušně odpouští a v pravé chvíli se ucukne od důsledků. Méně je někdy více a tady by stačila jedna vyhrocená scéna a řekla by víc než pátý šestý monolog o tom, co by se dělat mohlo, ale nedělá. Sám Gregory Peck přiznal, že jako vyzrálejší herec by roli pana Greena odevzdal mnohem víc, takhle bohužel působí Dohoda i díky němu příliš plakátově.
Lima–Touha(1958)
Co jiného čekat od Vojtěcha Jasného, člověka s velkým srdcem, než čistý poetický film. První, co zaujme po několika vteřinách, je burácivá hudba Svatopluka Havelky, která se pak line celým filmem. Všechny čtyři povídky jsou dějové prostinké, důležitá tam je atmosféra a vizuální prožitek. V první povídce, která je čekáním chlapečka na příchod maminky se zrovna narozenou sestřičkou, kamera kouzlí krásné obrazy s širokými lány, vlající bílá prostěradla na travnatém kopci, to je vizuální rozkoš. V druhé povídce jako hvězda jasná září nádherná Jana Brejchová, největší mladá herecká hvězda své generace a právě ona a krásné výjevy přírody kolem dravé řeky, to se prostě neokouká. Třetí povídka je asi dějově nejambicioznější, v prvním plánu příběh nenaplněné lásky, ale v tom druhém Jasný už zlehka naťukává rozpor mezi zemědělským družstvem a prostou sedlačkou, která má intenzivní pocit, že jí JZD šikanuje. Prostě taková malinká průprava na ´Všechny dobré rodáky´. Ve čtvrté povídce hraje prim stará maminka a smutné psí oči. Tak smutné, že to skoro zavání kýčem, ale krásným. Esenciální Jasný. A jak film začíná zrozením človíčka, tak i končí, kruh života se naplnil.
*CARNIFEX*–He Went That Way(2023)
Prevoz šimpanza Spankyho z Las Vegas, bude pre Jima nevšedným, celoživotným zážitkom. Kúsok za veľkomestom, na jednej z odľahlých púmp, naberie mladíka, aby mu rýchlejšie zbehla cesta. Lenže Bobby nie je len tak obyčajných chlapcom, ktorý zdanlivo budí dojem študenta strednej školy. Nesmierne nevýrazná záležitosť, nie vyslovene podivná, ale tak nejak bez atmosféry, snahy o vyvolanie emócie, navyše z môjho pohľadu obohatená o nesympatické herecké osadenstvo. Snímok je údajne podľa skutočnosti, no a keďže scenár napísal sám život, potom všetko padá na triko "tvorcov", ktorý nevyužili potenciál príbehu.
Morien–Zlo si umí počkat(2023)
Začala jsem se učit španělsky, tak jsem si říkala, že se začnu víc koukat na španělsky mluvící filmy, a Ježíšku na křížku, jestli jazyk hrůzy v tomto filmu nebyl velmi univerzální.
Morien–Poslední akční hrdina(1993)
Charles Dance je tak hot. Škoda, že nemá ještě víc scén. (I když to trochu vypadá, jako by ho režisér vedl k napodobování Alana Rickmana v Robinu Hoodovi.) A obecně, rovněž škoda, že tam není míň "rodinné zábavy" a toho kluka a víc té absurdnější stránky věci.
hirnlego–Mikýřova úžasná pouť internetem(2020)
Kapesní princátko Mikýř zaujalo už v prvním teaseru, leč tehdy jsem se i přes seksuální interest rozhodla nešpinit své denní bytí nějakym jůtuberem. A tak jsem, stejně jako kdysi one-million-dislikes-pewdiepie, ne/vědomě propásla další éru internetů, která už nebude. Slap my ass and call me Věra Pohlová, protože to si zasloužim.
Wacoslav1–Maigret klade past(1958)
Sebevědomý vrah provokuje Maigreta a ten mu to oplácí stejnou mincí. Jinak je to hodně starosvětská a pomalu plynoucí kriminálka která pravda občas trochu ztrácí tempo a jak tu někdo trefně podotknul tak vraha zvládnete uhodnout v pohodě už někdy v polovině filmu, ale nakonec tu čtvrtou hvězdu dám za tu závěrečnou půlhodinku ve které se Maigretovi podaří toho psychouše skoro uvařit v jeho vlastní šťávě a už ani ta krycí vražda která tam teda možná byla už trochu navíc ho nezachrání. Body nahoru přidává taky vydařený dobový dabing takže to suma sumárum vidím na 70%
hirnlego–Duna: Část druhá(2024)
Duna: Cringe na druhou ovládá úžasnou schopnost být pěkně nudná a nepěkně zkratkovitá zároveň. Z pozitivních zážitků tak asi vyčnívá jen zjištění, že ten Bill Skarsgård v roli synovce svého otce nemá zničehonic nějak podivně míň výrazný kukuč, jelikož to vůbec neni on lol.
TheDarKnig–X-Men '97(2024)
Nejenom že je pokračování slavné 90s animované série jedním z nejlepších zástupců mutantích adaptací ze stránek komiksu na obrazovky (a je jedno, zda adaptací videoherních, televizních nebo filmových), X-Men 97 je zároveň jeden z absolutně nejlepších počinů širšího Marvel vesmíru minimálně za posledních 5 let. Nepočítaje posledního hraného Spider-Mana, který fungoval hlavně díky parádnímu fanservisu, má vlastně tento fenomenální počin v zmíněném období, obzvlášť v rámci MCU, jediného konkurenta - další animák, druhého Spider-Mana od Lorda a Millera. A to je už opravdu něco. Moje pocity z celé série jinak víceméně přesně vystihuje komentář k páté epizodě. Ano, některé epizody byly silnější, některé trochu slabší, ale kvalita kolísala jen velmi málo a celkový dojem zůstal po celou dobu opravdu extrémně pozitivní. Snad bude podobně skvělá i druhá série. 9,5/10 PS: Jedna výraznější kaňka by se ale přece jen našla. A tou je rozhodnutí Marvel Studios ukončit spolupráci s BeauDeMayem. Možná si za to částečně opravdu může sám, nicméně v kontextu všech špatných rozhodnutí, které v rámci MCU v posledních letech hlavouni dělají, je něco takového opravdu z hlediska PR (nemluvě o kvalitách projektů) další hřebíček do rakve.
cheyene–Walker, Texas Ranger - Bojuj, nebo zemři(1999)
De facto arénovka. Zápasy, zápasy a zápasy. Zasáhne do nich jak Gage, tak Walker a v závěru se ukáže, kdo porazí dosud neporaženého Hammera. U Trivettea jako dozorce ve věznici pobaví hláška, že máma dělá v přepadovce.
cheyene–Walker, Texas Ranger - Chopit se příležitosti(1999)
Tato epizoda má velmi emotivní začátek a Norris zde svoji úlohu sehrál skvěle: Walker sedí v C. D. baru s Alex
cheyene–Walker, Texas Ranger - Otázka víry(1999)
Vánoční epizoda, tudíž v ní nesmí chybět křesťanské poselství, citace z Bible a smíření.
dO_od–Philadelphia(1993)
// Nebudu lhát, ten film mě měl od úvodní písně. :) Zatraceně silné soudní drama a za mě asi nejlepší Hanks.
Marius–Pobřežní hlídka(2017)
Strašné. Až na Alexandru Daddario, pretože to je asi jediná žena, ktorej by som sa vydržal pozerať do očí dve hodiny. Jej výkon bol príšerný ale tie oči...2/10
dO_od–Běžící muž(1987)
// Osmdesátkový Hunger Games s Arnoldem, včetně nějaké výstřednosti. Dokázal bych si to představit ještě úchylnější, zároveň jsem asi rád, že neznám předlohu, protože tohle moc kingovky nepřipomínalo. 5/10
Reklama