Nové recenze - Všichni uživatelé

Jako je umění včas přijít, je i umění včas odejít. A to, jak vidno, výše jmenovaní nedokázali. Či nechtěli. Víc k tomuto přehnaně jímavému pořadu netřeba dodávat.

Tomu říkám upgrade. Zatím co je jednička opravdu skrz na skrz amatérská a jediné co stálo za řeč byl Klaun Art a na očividně malý rozpočet dobře vypadající gore, tak zde je znát, že se rozpočet rozšířil a tím pádem to dostalo i nějaký příběh, větší množství lokalit a přibyl ještě víc komicky brutální gore. Jako jednohubka dobré, délka trochu přestřelená, mohlo to být tak o půl hoďky kratší, ale jinak opravdu obdivuhodný posun v kvalitě. Jsem na trojku i celkem zvědavá. + Clown Café mi bude znít v hlavě ještě nějakou dobu. :D

Film je rozdělen na 5 kapitol: 1. kapitola (25 minut ) *** feministická agitka s jednou namachrovanou fuchtlí vedle druhé (a debilním zakončením). 2 část(35 minut) tohle jsem tak nějak od furiosy čekal 3 část (20 minut)  super skvělá jízda (až ný ty debilní pohledy pipky)4.čast (40 minut) opět super až na ten útěk (s jednou rukou na motorce) a alibistický záběr na Maxe a jeho speciál.  5. kapitola (15 minut) *** sice se dočkáme “Cranky Black”, ale jinak nudné až debilní… jak ji sakra vůbec ta mechanická ruka funguje?

Instantní deprese, kde se na vás sychravo, šedo, hnusno a bezútěšno valí z každého záběru. Navíc podporováno depresivní, sychravou, šedou, hnusnou a bezútěšnou hudbou Trenta Reznora. David Fincher se oklepal z trapáckých třetích Vetřelců a natočil druhý třetí nejlepší film neskutečně našlapaných devadesátek. Všechny ty další kopie (8 mm a podobných) se tomu nemůžou vůbec rovnat a závistivě čumí s kilometrovým odstupem. Ani ten Pitt tu nevysírá, naopak hraje jak o život. Ostatně jako celý herecký ansámbl.

Je to takové jednodušší bez větších ambicí, ale příjemně jsem se bavil, tak ty 4 hvězdy dám. Na film jsem se začal dívat až od scény, kdy se nastoupí do vlaku a vlastně mě to tak bavilo mnohem víc, protože člověk si musel víc věcí domyslet a nebylo to tak přízemní. Pustit si to až od 10. minuty tedy určitě doporučuji všem.

Předtitulková scéna poprvé přináší ne příběh ze Starého zákona, ale ukazuje apoštola Jana, jak sepisuje své evangelium a neví, jak má začít. Pak už jdeme za Ježíšem, jak putuje Sýrií, udivuje místní lidi a obrací je na víru. Setkává se s Melechem, který kdysi zranil a okradl nevinného člověka a při jízdě na jeho koni spadl a zranil si těžce nohu. A díky Ježíšovi nejen že je mu odpuštěno, ale také se uzdraví. A pak už se učedníci začnou mezi sebou handrkovat, čí plán Ježíš splní. Samozřejmě že nakonec je to vše jinak, Ježíš Jana s Jakubem pokárá, ale zároveň jim ukáže správný způsob jak využít jejich horkokrevnost. Dobrý díl jako každý jiný, je tu i docela dost humoru, prostě super.

Je to sranda, ale nemôžem sa ubrániť pocitu, že toto je "len druhý Office", v novom prostredí, ale vlastne so starými, mierne premixovanými postavičkami. Prišlo mi to "iba" veľmi dobré, skutočne  zaujímavé postavy, ktoré ťahajú zábavu sú tu len tri (Amy, Azis a Nick a ešte občas Chris Pratt niečo predviedol - viac sa mi páčil v prvých dvoch sériách, ale zvyšok postáv bol celkovo skôr do počtu). Človek sa kvalitne zasmeje, no na Office to v mojich očiach nemá. A podobne ako v Office, aj tu mi prišli posledné dve série už tak trochu vyprchané, bez náboja. Ale prvých 5 sérii veľmi fajn!

"I've looked into the eye of this island, and what I saw... was beautiful."

Je to příjemná a pohodová podívaná na kterou se dá koukat.

Dokument na Ceske televizi se mi zdal srozumitelny. Ale videl jsem o Kuciakove pripadu i jine. Nejvice me vlastne zaujala prace na lodi jako ochranka proti somalskym piratum u africkych brehu s puskou s dalekohledem. Levne a ucinne.

Brutální, surový, zároveň tak civilní a realistický laděný snímek. To je Občanská válka v režisérském podání Alexe Garlanda. Válečný konflikt uvnitř USA nahlížený očima novinářů, fotoreportérů. Zkušená, mnohými válkami protřelá a obohacená, zároveň odtažitá a chladná Lee, její stejně ostřílený kolega Joe, jejich starý dobrý přítel z New Yorku Times Sammy a mladá, zapálená, teprve začínající fotografka Jessie, se vydávají na strastiplnou pouť do hlavního města Washingtonu DC, skrz tu nejtužší válečnou zónu, která v celé zemi panuje, aby zde udělali rozhovor s prezidentem USA. Taková je ústřední zápletka snímku, jenž si nebere servítky. A je to nervy drásající road-movie, kterou společně s hlavními postavami zažíváme. Už od začátku sledujeme, že nebezpečí může přijít kdykoliv a to odkudkoliv, s přibývajícími kilometry, kdy se hrdinové blíží vytouženými cíli, se riziko útoku ještě násobí. V ruku v ruce s napětím jde vynikající hudba, jejíž skladby ostře přecházejí do jiných zvukových tonů - střelby, výbuchů, vůbec válečné vřavy na bojišti, což způsobuje velmi intenzivní prožitek. Navíc pokud máte ve filmu tak skvělé obsazení jako v tomto případě, zejména Kirsten Dust, kterou jsem už dlouho neviděl v kvalitním snímku, je radost, resp. neklid ze sledování obrovský. A to ani nevidíte nějaké delší váleční akční pasáže, jelikož snímek se opravdu zaměřuje na jednotlivé postavy a jejich samotnou novinářskou činnost, což nebývá úplně zvykem, ale je to jen dobře. Teprve až v závěru, při obsazování Bílého domu, přijde na řadu pořádná akce. To ale nic nemění na tom, že se jedná o skvělé drama vypovídající o válce očima novinářů.

Zběsilá cesta byla před devíti lety nečekaná akční šlupka, až jsem si ani nebyl jistý, jestli stojím o nějaké její pokračování. George Miller na to ovšem šel lišácky, a místo pokračování se vrátil do minulosti. Furiosa byla v podstatě hlavní postavou už minule, takže to byla jasná volba. A nejlepší na tom je, že její film je natolik výrazně jiný, že snad ani nemá cenu výsledky srovnávat. Takže u mne George Miller znovu zvítězil hlavně díky tomu, že se neopakoval (lepší čtyři hvězdičky).

Zopár krát som sa zasmial, haha, inak nič

Velice bizarní, ale zábavná záležitost, která se jen tak nevidí. John Cusack jako nepříliš úspěšný loutkář Craig, který si hráním nevydělá. Aby uživil sebe a svouzvláštní manželku Lotte v podání Cameron Diaz, jenž miluje zvířata tak moc, že svého šimpanzevychová jako syna a řeší jeho psychologické problémy, musí Craig vzít místo účetního ve firměkteré šéfuje 105letý muž a sídlí v 7 a půl patře výškové budovy s nízkým stropem. Hned po nástupu do nové práce se navíc Craig zamiluje do pohledné Maxine, kterou se snažízískat. Ta ho však odmítá až do doby, kdy Craig nalezne průchod do těla Johna Malkoviche a svěří se jí s tímto nevšedním zážitkem. Od začátku mě film udivoval, ale vcházením lidí do populárního herce a následnými scénami s tím spojenými, mě ještě více ohromil. Něco takového jsem určitě nečekal. Těžko popsatelný a uchopitelný snímek, který spojuje několik žánrů do jednoho roztodivného celku. Paradoxně to ale všechno docela dobře funguje.

Neodmyslitelná krajina Íslandu mě hned na začátku přiměla dýchat zase znovu její vzduch a říct si, nejedenkrát, jestli se tam nemám vrátit a zemřít... poslední íslandský film tenhle aspekt dost postrádal (SPOILERs ALERT+). Těžko zařadit 'Á Ferð með Mömmu' do kolonky jako komedii, snad jako jen velmi černou, existenciální, ale to je něco, co k téhle zemi patří. Jon žije sám s matkou a pletou svetry, aby si vydělali na nejnutnější věci, přítelkyně od něj dávno utekla, otec po smrti. Pes Brežněv (lol na jméno, ale toho psa jsem si zamiloval už během chvíle, když trucoval, že nepojede). A tak když se jednoho dne zamlklý Jon střetává s faktem, mrtvou matkou, která ještě před smrtí jasně dala najevo, kde chce být pohřbena, náš hrdina se vydává na klasický road movie, aby ji tam dopravil a pohřbil... střetává se s lidmi, kterým na rovinu vždy řekne, že matka v jeho autě je mrtvá a každý nad tím jen pobaveně mávne rukou, nicméně Jon s ni vede dialogy celý film a chvílemi je těžké říct, co je realita a co část jeho imaginace (celý segment okolo mimů/klaunů/performerů, kteří ale jsou na fotce, přesto si jednu z performerek zaměňuje za svojí přítelkyní). Asi nejpoutavější je scéna opravování auta s nevyléčitelně nemocným Francouzem kde každý muž vede svůj vlastní monolog ve vlastním jazyku, ale i přesto dojdou jakéhosi spojení, ke konci, v tom, že opraví auto (připomnělo mi to Carverovu Katedrálu). Francouz se toulá krajinou stejně jako Jon a není to poprvé, co na sebe narazili. Jon se přibližuje k cíli ve starém křápu-autě, pes Brežněv je ponechán u staršího páru, pak se ale později ve filmu vrací, hned dvakrát... stejně jako se zjevují vidiny jeho zmizelé přítelkyně... když ji pak chce vyhledat v Selfossu (což je btw jedno z největších měst jižního Íslandu, kde jsem si párkrát byl nakoupit, ale z filmu ho tam člověk nevidí), narazí na její dceru a dozví se, že její matka žije v Austrálii a následně pak zjistí, že žena, která mu otevřela je jeho dcera. Což je něco, co před Jonem jeho matka zamlčovala (dopis). Během celé cesty Jon fotografuje. Je to spíše těžké, ale ne až stylem Bély Tarra, jako spíše stylem existenciální černé komedie. Když Jon dojede do cíle, zapálí auto i s matkou, přičemž je pak obviněn z její vraždy, protože nikdo neví, že nebyla naživu. Jon se neodvolá a nastoupí výkon trestu, nakonec učí vězně, jak plést svetry (ten s tím prostředníkem byl stylovej). Jon dostane od správy věznice nabídku, že by si ho tam rádi nechali, že by se mu vedlo dobře, díky jeho vlivu na ostatní vězně. A tak má Jon zřízenou laboratoř na vyvolávání fotek a končí film s tím, že dává sbohem přes plot i svému věrnému Brežněvovi, kterého adoptovala skupina dětí. Meditativní film, se spoustou skvělých momentů, ale taky trošku delší stopáží, ačkoliv nemůžu říct, že stylem, kde bych si řekl, že by se měl snímek zkrátit. O Hilmaru Oddssonovi slyším poprvé, pro něj je tohle teprve čtvrtý celovečerní snímek za bezmála půl století... je to filmař, který asi opravdu natočí, jen když se dopracuje k něčemu zajímavému, co by chtěl říct.

Tento televizní pořad se příliš nepovedl, spíše ho do výuky nedoporučuji.

Nevím, kolik inspirace čerpali tvůrci seriálu The First Responders 2, ale tato série mi přišla dějově blízká. Kriminální případy, kromě těch, které se týkaly Doktora K, byly v této sérii nic moc. Výměna Stelly za Sally byl ten nejhorší nápad. Otravnější postavu, která shodou okolností taky mluví napůl anglicky a obléká se výstředně, tam vybrat nemohli. Celkem mi tam chyběl Lieutenant Cha, ale co už. Prosekutor Do Ji Han mi v první sérii přišel nesympatický, nicméně ve druhé sérii jsem si jej oblíbila. Postava, která v této sérii zářila, tentokrát nebyl Baek Beom, ale Jang Cheol. Řekla bych, že herec No Min Woo je velmi podceněn jako herec. Hereckým výkonem náročné role, kdy postava trpí určitou diagnózou, na mě zapůsobil rozhodně víc než např. známý Song Joong Ki. A abych nezapomněla. Och, ty jeho dlouhé vlasy. Dlouho jsem neviděla muže, kterému by až tak slušely. Budu se těšit na 3. sérii, která doufám, že bude uskutečněna a kromě Sally doufám, že obsazení bude stejné.

Nápad udělat z francouzského psychologického dramatu z roku 1958 americkou romantickou komedii mi sice přišel přinejlepším podivný, ale kupodivu se to celkem podařilo. Všechny výtky by směřovaly ke scénáři, ale výsledek je romantický i vtipný a herecká sestava v čele s trojicí Streisandová, Bridges a Bacallová je výborná. Příjemný závan starých časů.

Trilógia Planéty opíc s Andym Serkisom opantala milióny divákov dych-berúcou počítačovou grafikou, stvárnením opičích manierov a dejom o vzostupe inteligentných ľudoopov. Po siedmich rokoch prišlo pokračovanie s titulom Kráľovstvo planéty opíc, aby mohlo vyrozprávať ďalšiu etapu opíc na planéte Zem.  Najnovší diel sa odohráva tri storočia po Cézarovej smrti, ktorý sa už stal legendou medzi opicami. Niektoré ho uctievajú ako hrdinu, iné už naňho zabudli. Do druhej skupiny spadá mladý šimpanz Noa (Owen Teague) s cieľom zachrániť svoj klan. Počas výpravy spozná odlišné kultúry opíc, súčasne spochybní všetko, čo vedel o okolitom svete.  Dej sledujúci dobrodružnú odyseu mladého hrdinu nie je žiadnym ternom. Čo však zapôsobí vo filme je samotný svet, ktorý znázorňuje ako opice si žijú kmeňovým spôsobom života a ako si uctievajú minulosť. Tento world-building funguje na báze 145 minútovej stopy, ale bohužiaľ spomaľuje tempo snímky a kým príde riadna akčná sekvencia, prejde dobrá polhodina.  Herecké výkony opičích postáv žiaria. Owen Teague sa postupne premieňa z nesmelého šimpanza na rozhodujúceho hrdinu, Peter Macon v roli učenca-orangutana pobaví divákov svojou múdrosťou a  Proximus Cézar (Kevin Durand), opičí kráľ bažiaci po ľudskej technológií, dáva zo seba maximum hoci sa objaví v troch až štyroch scénach. Na druhej strane barikády, nevyspytateľná ľudská dievčina Mae – alias herečka z fantasy série Zaklínač – núka konfrontačné argumenty voči ľudoopom.  Bol by hriech nespomenúť počítačové triky, ktoré sa riadne vyšvihli oproti minulým dielom. Každý jeden chlp, každý jeden pohyb, každý výraz mimiky vás doslova ohromia.  Zvyšok technickej stránky si udržiava úroveň – hudba dodáva snímke živočíšnosť zatiaľ čo kulisy zalesnených budov a opičích pevností pri pobreží mora vás vtiahnu do deja.  Kráľovstvo planéty opíc zbytočne naťahuje dĺžku snímky, no darí sa mu predstaviť divákom živý svet a predostrieť dilemy, ktoré budú rozhodovať o budúcnosti opíc. Keď prirátame do toho imerznú počítačovú mágiu, uveriteľné herecké repertoáre ľudoopov a okulahodiacu scenériu,  Kráľovstvo sa nielen prezentuje ako skvelý kinozážitok, ale aj buduje základy pre potencionálne pokračovania. Ak ste si užili trilógiu od Serkisa, dajte Kráľovstvu šancu.    Príbeh, hudba: 7/10, Herecké výkony: 8/10, Počítačové triky, zobrazenie opičej kultúry: 10/10, Kulisy: 9/10, Celkovo: 8,5/10.

Toto že stálo len 15 melónov? Toto prekonalo v technickom spracovaní aj niekdajší District 9 (neriešim samozrejme film ako celok, len CGI). Japonci ukázali, kde je ich sila. Technické spracovanie za tie peniaze bolo doslova a do písmena fenomenálne a neuveriteľné. Zraniteľnosť a zároveň aj nesmrteľnosť Godzilly spracovaná taktiež fantasticky. Dramatická hlavná dejová linka nebola možno hodná Oscara, ale určite bola spracovaná viac než len dobre. Väčšinou pozerám japonské a čínske filmy v originálnom znení, tu som si počkal na dabing a musím povedať, že bol taktiež na extrémne vysokej úrovni. Konečne chápem, prečo bol minulý rok taký rozruch okolo tohoto minifilmíku, ktorého rozpočet bol na úrovni jednej časti novodobých filmových hollywoodskych seriálov a ako po technickej stránke práve s prihliadnutím na rozpočet nielenže deklasovala, ale dokonca totálne rozbila takmer celú Marvel produkciu za posledné štyri roky (Marvel mám rád, takže ťažko to priznávam, ale taký je môj dojem po zrovnaní, kedy každý Marvel film v poslednej štvorročnici stál 200+ mega a výsledky ani zďaleka tomu nezodpovedali). Godzilla Minus One je síce japonský film, ale je natočený "svetovo" a pre široké publikum, preto aj to nasadenie vo svete resp. hlavne v USA. Toto by fakt mohlo nakopnúť tvorcov k trošku inému zmýšľaniu pri narábaní s financiami pri svojich monumentálnych blockbusteroch. U mňa za 4 a pol hviezdy, na absolutórium to nemá z dôvodu americkej Godzilly z 2014teho, prípadne jej pokračovania, ale fakt že sa to hrabalo na ich úroveň, len v inej dobe a inej krajine.