sedm.1

Atlas je zde zkrátka jen dalším ukázkovým příkladem zcela nesmyslně a přehnaně kritizované podívané, s hromadou mnoha uživateli naprosto zbytečně dehonestujících komentářů, většinou samozřejmě pocházejících z řad klubových a festivalových diváků, kteří se odmítají filmem bavit a chtějí od tohoto média jen umění,umění a umění. To ovšem Atlas očekávaně nenabízí, a proto ty drsné hejty, které jsou možná oprávněné, nicméně zároveň zcela nemístné. Atlas je totiž film, který je točený z důvodu cílového diváka pobavit a oslovit ho způsobem, který se opravdu neztotožňuje s potřebami intelektuálů a erudovaných filmových kritiků. Toť asi tedy k té všeobecně hloupé kritice a nyní již k filmu samotnému. Ano, Atlas skutečně nenabízí nic převratného, kvalitního, či v jakémkoliv ohledu výjimečného, na druhou stranu ale v ohledech, který by měl od takovéhoto typu filmu potencionální divák očekávat, tak v těch funguje více než spolehlivě, zábavně a přesvědčivě. Zápletku tak lze označit za opravdu svižnou a nenudící, jednotlivé tuctové postavy pak působí sympatickým způsobem, i když o věrohodnosti prdelaté Jennifer Lopez v ústřední roli by se nejspíš diskutovat dalo, ale že by vyloženě filmu ublížila, tak to ne, atmosféra a vizuální podoba filmu též vypadá dost slušně, no a co se týče toho nejdůležitějšího, tedy akce a efektů, tak je tedy poznat, že využití CGI tu sehrálo dominantní roli, nicméně alespoň pro mě rozhodně ne rušivou, navíc je důležité i zmínit, že vše po této stránce působí poměrně přehledně a dynamicky, a akce je vážně hodně a v závěru se to celé rozjede do vážně slušného inferna, které mě upřímně sakra bavilo. Abych ale zas jen nechválil, tak časté pokusy o emoce se zcela minuly s účinkem, no a pár vyloženě do očí bijících nelogičností se tu bohužel též vyskytuje, ovšem za mě ani jedno z těchto nepopiratelných negativ nemělo stejně nějaký zásadní vliv na můj výsledný dojem, který označím za velice uspokojivý. Atlas je prostě zábavná, efektní jízda, co sice příliš rozumu nepobrala, nicméně svůj cíl alespoň pro mě splnila na jedničku.

Solidní nálož, co nekompromisně rozhodí dost diváckých dušiček. Jako takhle, vyjadřovat se k tomu islámskýmu sajrajtu se tu vážně nebudu, protože to by mě nejspíš zavřeli, každopádně jsem rád za každý takovýto příspěvek, který poměrně otevřeně poukazuje na působení těchto vymatlaných mozků, a to nejen na jejich území, ale i v zahraničí, a je to tedy ve všech ohledech docela síla, i když zároveň každý ví, že je to jenom miniaturní zlomek reality, která je ještě mnohem, mnohem horší a děsivější. Důležité zde každopádně je, že se tu tvůrcům opravdu hodně povedla zápletka, kterou si dovolím označit za vyloženě strhující, a i když je sice poměrně přímočará, tak díky šikovnosti filmařů je zpracována velmi poutavým způsobem, který diváka chytí a nepustí, navíc má skutečně svižný spád, disponuje i hromadou vážně funkčního napětí, a v mnoha scénách i neskutečně silnými emocemi, dále nabízí velmi výrazné postavy, které jsou zároveň ale i skvěle a hlavně přesvědčivě zahrané a v závěru pak přijde i docela kurevsky silný šok, který jen podtrhuje celou tu šílenost kolem řádění té špíny. Jinak za parádně výrazné a působivé musím označit i atmosféru a vizuál, a akce je tu pak natolik intenzivní a věrohodná, že mi pokaždé pořádně přejel mráz po zádech, no prostě vůbec nic příjemného. A tak vlastně jediné, co musím tomuto snímku opravdu vytknout, jsou pro mě krapet nepochopitelné a zbytečné vložené taneční scény, jejichž smysl a důvod jsem naprosto nepochopil, a dost mi narušovaly jinak vážně silný filmový zážitek, který mě rozhodně nenechal chladným.

Kmotr III je parádním zakončením jedné z nejslavnějších filmových trilogií vůbec, i když i zde musím konstatovat stejně jako u druhého dílu, že laťka kvality prvního Kmotra byla nastavena tak vysoko, že se už ani jedno pokračování k němu ani nepřiblížilo, což ovšem nic nemění na faktu, že se opět jedná o strhující podívanou, patřící do zlatého fondu kinematografie. Stejně jako u druhého dílu mám nicméně i k tomuto pokračování pár výtek, které bych tu rád zmínil a mezi ty nejzásadnější rozhodně patří méně působivá atmosféra, což nejspíš ale zapříčinila změna prostředí, kdy se děj přesunul z New Yorku do Itálie a už to prostě není v tomto ohledu úplně ono. Trochu mě pak ještě nemile překvapila nevýraznost postavy Vincenta Manciniho, jenž tu byla jednak docela upozaděna a jednak i obsazení nevhodně vysmátým Andy Garciou mi nepřišlo úplně trefné, no a třetí negativum shledávám v tom, že už zde není tolik času věnováno fungování mafie jako takové, respektive vůbec rodině Corleonů a naopak se do popředí dostalo politikaření, církev apod.. Každopádně nic z toho ale není natolik zásadní, aby mi to znemožnilo si Kmotra 3 užít na plno, a proto musím zdůraznit i jeho pozitiva, kterých je mnohem víc a kvůli kterým je ten film tak boží, no a zde musím samozřejmě na prvním místě zmínit naprosto strhující spád, bavila mě i hodně výrazná zápletka, za opravdu parádní tu musím označit napětí, které především v závěru graduje na maximum, o jednotlivých postavách a jejich hereckých představitelích pak nemá smysl snad ani diskutovat, to je jeden velký luxus a co se týče dramatických scén a emocí, tak i ty patří k naprostému vrcholu. Tudíž i toto třetí pokračování je zkrátka dech beroucím filmovým zážitkem, který se řadí mezi snímky, který by měl vidět opravdu každý příznivec filmu a víc k tomu asi nemá cenu dodávat, je to prostě klenot a klasika.

Ano, je to sice taková ptákovinka, nicméně ptákovinka natolik zábavná, že jsem byl nakonec ve výsledku až nečekaně spokojen. Každopádně celý tento film je zpracován ve všech ohledech hodně odlehčeným způsobem, takže i když ústřední zápletka má téměř až krimi/thrillerový podklad, tak ho nelze brát vůbec vážně, jelikož se tu především většina postav chová jako pořádný trubky, a to především ty z řad záporáků, naštěstí nikdy ale nesklouznou k nějakým trapnostem, takže se ta jejich přitroublost dá tolerovat, jinak se to celé odehrává v poměrně dost svižném tempu, akce je pak sice pomálu, ovšem když se dostane ke slovu, tak působí až překvapivě dobře a samotná zápletka sice nepřináší nic výrazného, zajímavého, či překvapivého, na druhou stranu ale rozhodně nenudí a prostě působí jako fajn jednohubka. A co se týče obsazení, tak tomu očekávaně kraluje Nicolas ,,Dalibor Janda´´ Cage, i když je pravda, že se mohl odvázat tedy rozhodně mnohem víc, výrazněji tu pak ještě působí vulgární Jackie Earle Haley, no a na opačných pólech zábavnosti proti nim stojí otřesná hnuska Ashley Greene a už fakt přestárlý Ron Perlman, který by to herectví už měl opravdu pověsit na hřebík. Tudíž abych to shrnul, za nějakou zásadní pozornost tato podívaná tedy vážně dvakrát úplně nestojí, komu ale nevadí nenáročná blbůstka a chce se prostě jen odlehčeně pobavit, tak s The Retirement Plan též chybu neudělá.

Prosím, nesrovnávat s Mrtvým sněhem Tommy Wirkola, to je totiž oproti téhle, s prominutím sračce, úplně jiný level. Na této podívané je totiž zábavný, respektive spíš lákavý, tak akorát maximálně název, ovšem samotný obsah nemohu označit jinak, než jako opravdu debilní a lacinou ptákovinu, kde nefunguje absolutně vůbec nic. Každopádně ten opravdu nejstupidnějším prvkem tu představují veškeré přítomné rádoby vtipné scény, kterými se to tu rozhodli tvůrci prošpikovat doslova skrz naskrz a já k nim nemohu podotknout nic jiného, než že se jen jedna za druhou trumfují svou trapností, blbostí a naprostou nefunkčností. Stejně tak lze charakterizovat i jednotlivé postavy, které mě svou tupostí nehorázně iritovaly, atmosféra vysokohorského prostředí tu pak není naprosto nijak využita a co mě opravdu nečekaně nepříjemně překvapilo, byla celková lacinost celého snímku, kdy jsem sice neočekával nic převratného, ovšem tohle si dovolím označit za až doslova amatérskou produkci, financovanou snad jen z kapes nadšeneckých tvůrců, kteří si splnili sen díky nějaké brigádce. No a co se týče toho hlavního, tedy hororových prvků, efektů a krvavosti, tak i v tomto ohledu to je spíš smutná, než zábavná podívaná, kdy toho v tomto směru film nabízí sice dost, nicméně v kvalitě též jen těžko únosné. Já mám zkrátka podobné splatter komedie rád, ovšem konkrétně tohle mě v žádném ohledu vůbec nezaujalo, nebavilo a za mě je to prostě tak pitomé, že si to snad nezaslouží ani jakoukoliv obhajobu.

Jediné, co této podívané nemůžu rozhodně upřít, je opravdu výrazná potemnělá atmosféra, ovšem to je skutečně to jediné, co mě zde vážně zaujalo, jinak je to ale fakt špatný, a to především díky zápletce, respektive obsahu, jelikož to co se zde odehrává, se mi ani výrazem zápletka nechce označovat, jelikož to je jen jeden obří paskvil, kde si tvůrci dělají naprosto co chtějí a nějaká smysluplnost je jim naprosto ukradená. Jako myslet si totiž, že bude cokoliv fungovat tak, že prostě tam hodím něco úplně bez jakéhokoliv vysvětlení, označím to za Zlo a budu si pak dělat s dějem a s postavami co mě zrovna napadne, tak to fakt nebaštím, nehledě na to, že to bylo celé doslova neuvěřitelně líné, nezajímavé a navíc i s nevídaně mdlýma figurkama, co se tam prostě jen poflakují a chovají se opravdu hodně nelogicky, a to pak ani nemluvě o obsazení vážně nesympatickými ksichty, na čele s Marin Ireland. Z hororových prvků se tu jinak objevuje jak napětí, tak pár krvavějších efektů, nicméně ani jedno není zpracováno tak, aby celou tu podívanou nějak zásadně oživili, a co se týče prostředí, tak to mi přišlo naprosto nevyužité, prostě domek s ohradníkem pro kozy, no. Ne, tohle mi vážně nesedlo, nebavilo mě to, a jak jsem hned v úvodu zmiňoval, atmosféra tu je sice skutečně výrazná, ale tím to hasne, vše ostatní má ode mě jasný palec dolu.

Omlouvám se, za mě se ale jedná spíš o mizerně investovaný Čas těch tupců, kteří ho obětují sledování tohoto snímku. Pro mě se totiž jedná o ukázkový film s přízviskem Nezáživný. Je tedy pravda, že jsem se ze začátku dost obával, že vzhledem k ne úplné orientaci ve světě financí, burzy a investování všeobecně, se v tom budu nepěkně topit, což se naštěstí ale až tak nevyplnilo, jelikož tvůrci celou tu událost podali minimálně tak, aby se alespoň v ústřední myšlence a principu vyznal každý, což určitě lze připočíst k dobru, na druhou stranu celý ten příběh ovšem není zpracovaný ani trochu způsobem, aby dokázal v jakémkoliv ohledu zaujmout. Neoslovila mě zápletka, která se odehrává sice v doslova zběsilém tempu, nicméně krom hromady faktů již nic dalšího nenabízí, nefungují zde ani trochu dramatické a ani emoční momenty, stejně tak jako nějaké vyhrocení, respektive pointa v závěru filmu, která šla též úplně mimo mě, dále mě nebavily ani jednotlivé totálně nesympatické postavy, které mi vesměs přišly nezajímavé a nevýrazné, a to i díky sice hvězdnému, ale ne příliš trefně vybranému castingu, chybělo mi tu ale i napětí, atmosféra, či nějaký celkově poutavější styl, no prostě já si nemůžu pomoct, ale ten film mě skutečně vůbec nezaujal a neoslovil snad v žádném ohledu, takže za mě se tak jedná opravdu jen o chladnou rekonstrukci možná pro někoho úchvatné události ze světa financí, pro běžného konzumenta jde ovšem jen o sled nepoutavých informací, slov a gest.

Obrovské filmové překvapení, nabízející velice silný emotivní zážitek, ze kterého jsem byl naprosto paf a neskutečně mě celý ten krásný, zároveň ale velmi smutný příběh oslovil a sedl. Chválit na tomto snímku toho tedy hodlám spousty, respektive úplně všechno, nicméně jako první musím zmínit ústřední postavu hrdinky, o které musím konstatovat jen jedno jediné, a to že jsem už dlouho žádné postavě tak nedržel palce, jako právě jí, stejně tak jako mi žádná filmová hrdinka nebyla tak sympatická, jako právě tato, k čemuž samozřejmě nemalou měrou pak přispělo i její obsazení půvabnou a hlavně talentovanou okatou Daisy Edgar-Jones, které jsem uvěřil každý její pohled, každé gesto, prostě si mě omotala kolem prstu a ať už to s její postavou bylo ve finále jakkoliv, tak prostě za mě z její strany to byla jedna obrovská paráda. Když už jsem jinak u těch postav, tak skvělé a výrazné byli i všechny ostatní postavy, stejně tak jako jejich herečtí představitelé, no a určitě musím vyzdvihnout i přítomnou nevídanou chemii mezi Daisy Edgar-Jones a Taylor John Smithem, kteří tu vytvořily úžasný milostný pár. Dalším zásadním pozitivem tu je pak strhující zápletka, odehrávající se ve dvou časových rovinách, a upřímně obě dvě mě naprosto semlely, i když každá svým způsobem, kdy ta retrospektivní byla neskutečně silná po emotivní stránce, zatímco ta z přítomnosti ze soudního procesu mě pro změnu zas ohromila svou napínavostí a poutavostí. Jinak skvělá je i velmi výrazná atmosféra a velice mě zaujalo i prostředí, ve kterém se film odehrával. Kde zpívají raci je zkrátka ve všech ohledech dech beroucí podívaná, která mě nadchla, která mě emotivně semlela a která si nic jiného, než plný počet * nezaslouží!

Mé maximální nadšení z geniálního prvního Kmotra bylo bohužel tímto pokračováním jemně zchlazeno, a i když i druhého Kmotra tedy považuji za skutečně výjimečný a silný filmový zážitek, který se též právem zapsal zlatým písmem do světových dějin kinematografie, tak já s ním mám jeden opravdu zásadní problém, který mi dost negativně narušil a hlavně ovlivnil výsledný dojem, a tím je prakticky celá dějová linie kolem mladého Vita Coerleona, v sice výtečném podání Roberta de Nira, ale příběhově jsou veškeré tyto návraty do minulosti až nečekaně mdlé a především z mého pohledu v podstatě i téměř nic neříkající, jelikož od této retrospektivy jsem očekával popsání cesty dona Vita k moci, jenže tím se to téměř nezabývá a je tu tak vidět jen pár epizodních zážitků z jeho mladí, ovšem nejde o nic výrazného, podstatného a hlavně záživného. Naštěstí ta druhá dějová linie kolem Michaela Corleona v reálném čase je ale úplně jiný level a vlastně jen pokračuje v nastoleném trendu z prvního dílu, v podobně vysoké kvalitě, v dech beroucím zpracování fungování mafiánské rodiny, plné napětí, intrik a nepředvídatelného vývoje, odehrávající se ve strhujícím tempu, s úžasnou atmosférou, parádní výpravou a samozřejmě na čele s výbornými postavami, očekávaně na čele s mladým donem Michaelem, v geniálním podání Al Pacina, který tu navíc na sebe svým výkonem strhává právem naprosto veškerou pozornost. Dvě časově rozdílné dějové linie mám ve filmech zkrátka sice opravdu rád, ovšem jen tehdy, pokud obě dosahují stejné kvality ve všech ohledech, což se zde ale bohužel neděje, proto tu mé nadšení funguje jen z části a proto nemohu hodnotit maximálním počtem *, nicméně znovu opakuji, i Kmotr II je snímkem, který by měl vidět každý příznivec filmu, jelikož má rozhodně co nabídnout a čím doslova oslnit.

Nemám hudební sluch a ani neposlouchám hudbu, kterou se prezentovala právě ústřední hrdinka tohoto snímku, ani jedno ale nic nemění na faktu, že naprosto bezpochyby považuji Whitney Huston za zpěvačku s největším hlasem všech dob, a právě o to víc mě mrzí, že její životopisný film dopadl takto vyloženě mizerně, ba co víc, já si dokonce dovolím až tvrdit, že se možná jedná o jeden z nejslabším životopisných filmů vůbec, a to prostě zabolí. Tady je totiž špatně snad úplně všechno, nejhorší nicméně je ovšem to, že celý tento snímek nemá absolutně žádnou vypovídající hodnotu, že se z něj divák nedozví ale lautr vůbec nic, o nikom, o ničem, prostě to jen působí jako totálně zpackaný sled jakýchsi událostí ze života jedné celebrity, bez toho, aniž bych se o ní cokoliv blíže dozvěděl, o jejích pohnutkách, o její povaze, o jejích pocitech, a to vlastně platí i pro všechny ostatní, o vztahu s vydavatelem, s rodiči, s partnery, po nepříjemných věcech ze zpěvaččina života se tu pak navíc jen zlehoulinka pohupskává, s cílem hlavně neublížit, nepošpinit, a především, a to mě naštvalo ze všeho nejvíc, tu naprosto, ale jako že fakt naprosto nefungují emoce, kterými byl život Whitney Huston doslova prošpikovaný skrz naskrz, jenže tady se to o ně ani neotřelo, takže celé je to jen totálně chladně odvyprávěná rychloexkurze, ze které si publikum neodnese nic, kromě informace, že se jednalo o skutečně OBROVSKÝ hudební hlas, ale to ví většina i bez této bídnépodívané. No a abych tu svou nespokojenost vyčerpal do poslední výtky, tak ani obsazení ústřední herečky nebylo podle mě tou nejvhodnější volbou, chyběla jí jak krása, tak charisma a k reálné Whitney se nepřiblížila ani na kilometry. Ne, tohle prostě není opravdu ani trochu povedený životopisný film a já ho dokonce považuji až za nedůstojný vzhledem k jménu, kterého se týká.