Oppenheimer

Před třemi lety jsem se nadlouho rozloučil s kiny Nolanovým Tenetem (který u mne propadl) a teď se do kina vracím symbolicky zase s Nolanem, který mne přivítal svým vzkazem určeným přímo pro diváky pražského IMAXu a já se naučil mít rád bombu... Oppenheimer není nejlepší film, který jsem kdy viděl. Není to asi ani nejlepší Nolanův film. Ale je to film zatraceně dobrý a i díky svému vyznění zatraceně potřebný. Náš národní hrdina Švejk je autorem výroku "i kdyby padla nějaká ta facka", ale spousta dnešních lídrů chce být také národními hrdiny a chová se způsobem "i kdyby padla nějaká ta atomovka": Důležité je zachránit si tvář, zejména co se týče čtyřpísmenné organizace, která není zvyklá prohrávat a je schopná otočit na pětníku svá mnohá předešlá prohlášení, co bylo dříve špatně je dnes dobře podle toho, kdo to dělá. Takže přes všechny vrstvy filmu vyjadřující se k osobní zodpovědnosti za vlastní činy v osobní i vědecké rovině, k politickým rozhodnutím z minula, k přátelství a důvěře, politickým ambicím a tak dále, je v Oppenheimerovi obsaženo i jasné stanovisko k současnosti a je tedy velmi aktuální. Aneb "Řetězovou reakci jsme stejně spustili," jak je ve filmu řečeno. Z filmařského hlediska je třeba chválit vynikající řemeslo, kdy několik časových linií je pointováno zároveň velmi podobným způsobem jako v Dunkirku, dialogy jsou skvělé, kamera dechberoucí, gradace zejména v klíčové scéně testu Trinity je přímo učebnicový příklad, jak stupňovat napětí. Přesto nemyslím, že je IMAX zcela nezbytný pro ocenění všech kvalit filmu, zejména ne ze druhé řady, což bylo jedno z mála míst, kde byla volná místa před týdnem, kdy jsem rezervoval vstupenky :) Taktéž bych se připojil k těm několika lidem, kteří mají drobné výhrady stran až přílišného nadužití hudby, občas by to skutečně chtělo více pracovat s tichem. Ale to jsou drobnosti. Na závěr chci vyzdvihnout to, co je na filmu ze všech jeho aspektů a momentů pro mne nejlepší, a to scéna Oppenheimerova projevu po úspěšném (jak zvláštní slovo v dané souvislosti) shození bomb na Japonsko. To je emocionální štěpení na prvočinitele. Na závěr nezbývá než spolu s Werichem říci "přijde na to, jaká hlava té energii velí." (23.07.2023)

„A TEĎ JSEM SMRT. NIČITEL SVĚTŮ…“ Začíná to jako životopis, pokračuje to jako životopis a končí to jako životopis. Co jako byste na tom chtěli vidět třeba v IMAXU nechápu. Halda dialogů (třeba) o kvantové elektrodynamice či teorii mezonových částic (možná ne tak úplně, ale jako sorry…) přes Projekt Manhattan až po tu (další haldu) z éry mccarthismu a vyšetřovací komisi. Má to samo i světlý stránky (jestli se vám náhodou tyhle zdají jakože tmavý). Parádní obsazení. Parádní filmařinu – protože třeba ty věci okolo bomby, výstavba Los Alamos a i to v podstatě soudní drama, mě bavili. Určitě i díky práci se zvukem. Ale … není to film pro každýho. Kamarádka z kina odešla 20 minut před koncem (kurva proč? Když jsi vydržela tu nudu na začátku…dyť ten závěr je přece nejlepší!). Kamarád má rád dokumenty, tomu se to líbilo. Já mám rád Nolana, politiku a všechno možný… a přesto fláknu 3*. Tohle mělo bejt aspoň o půl hoďky kratší. (Takže problém tohohle životopisu je, že vlastně přesnej…) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) K sepsání scénáře posloužila kniha z roku 2005 „American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer“, kterou napsali Kai Bird a historik Martin J. Sherwin. Ten na ní pracoval 25 let. 2.). Jde o první film, který Nolan nenatočil s Warner Bros. Studio Univerasal Pictures  souhlasilo s Nolanovými podmínkami, které zahrnovaly produkční rozpočet ve výši 100 milionů $, stejný marketingový rozpočet, 90–120 dní promítání v kinech, dvacet procent hrubého z každého dolaru a třítýdenní období před a po uvedení filmu, ve kterém Universal nemohl vydat další nový film. 3.) Thx za titule „?????“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.07.2023)

Nolan se s Oppenheimerem po letech konečně vrátil na svůj obvyklý standart. Jen kvůli Oscarům musel upozadit akci a efekty, což jeho úplně nejlepší filmy vždy zdobilo. Akademici se však mohli dojímat nad hereckými výkony a nekonečnými dialogy. To obyčejný divák určitě ocení intenzivní hudbu a inovativní kameru. Göransson a Hoytema jsou prostě jinde. (24.03.2024)

V mnoha ohledech přesně takový film, jaký jsem čekal, v mnoha ohledech ještě o něco lepší. Christopher Nolan tentokrát zpracoval rozporuplné téma naprosto precizně nejen jako režisér, ale i jako scenárista, protože je sice pravda, že v Oppenheimerovi "se pořád mluví", ale všechny ty mono- a dialogy jsou napsané tak, že se v nich neutopíte. Ano, možná vás jejich tíha někdy na chvilku stáhne pod hladinu, ale ne na dlouho, protože každá taková scéna končí jasně srozumitelnou pointou, na níž zase stojí scéna následující. Chaos (jakkoliv sympaticky bezohledný) jménem Tenet, který trestá i pár vteřin nepozornosti, se neopakuje. To vše s neskutečně skvělým obsazením, jemuž vévodí trio Murphy, Damon a Downey Jr., v chytrém podání dvou rozdílných pohledů na tutéž věc, které se protnou v závěru s mrazivou myšlenkou, jež ve mně dlouho doznívala. (21.07.2023)