Muž, který nebyl

Jakožto neznalec filmů bratří Coenů, kterému prošla rukama nepatrná část jejich filmografie – navíc ty nejméně stěžejní díla – jsem si občas při sledování Muže, který nebyl připadal jako Alenka v říši divů. I když, ty divy Scénář je sice na první pohled obyčejný, „hrabe“ se ve všemožných brakových vodách, ale celek? Naprosto jedinečný. Tolik dějových zvratů, každá situace vždy vyústí do protisměru zavedené logiky Režisér Joel Coen vše navíc vypráví v pomalém retro stylu 40. let „poválečné“ Ameriky, kdy se jako pečlivý průvodce „zastavuje s divákem“ v každé scéně a v pečlivém rozboru mu detailně představuje hrdiny a jejich rozmanité charaktery. Edův popis seznámení se se svou ženou – včetně té „pauzy“ – je brilantní. Za kamerou stojící Roger Deakins pracuje se svým nástrojem á la jeho předchůdci z let 40. a když vám k tomu hraje decentní klavír zalitujete, že v té době nežijete. Ne, litovat nebudete, protože strohý popis Edova života znechutí nejednoho diváka. Že je Billy Bob Thornton výborný herec vím, ale že je ultra geniální, jsem si musel dokázat až tady. S věčně rozžhavenou cigaretou chodí, mluví a koná v tak stylovém provedení, že máte chuť jít a toho chlapa pozvat na sklenku, nad níž byste společně zanadávali na život. Muž, který nebyl je přesně tím filmem, který nulová očekávání proměňuje ve zlato. Víc, víc! (28.06.2005)

Nic proti černobílému zpracování (tomuhle snímku fakt prospělo), ani hercům (Billy Bob Thorton je vynikající), ani proti režii a kameře, a už vůbec ne proti hudbě, ale jako celek to nezapůsobilo :( Sorry - možná to ale bylo tím, že když jsem si předem přečtetl ofic.text distributora (ten původní to byl jeden dlouhý spoiler!), tak už mě nemohlo nic překvapit. Uvidíme napodruhé :) (27.02.2003)

Přiznávám, že všechny ty hrátky s noirovou formou mě naprosto převálcovaly. Samotný příběh o člověku, který je tak bezvýznamný, že vypadá, jako kdyby vůbec neexistoval, je dobře vymyšlený, ale nevím, jestli by, nebýt té výše zmiňované formy, na mě tak zapůsobil. Režie, celé to nasvícení, scéna havárie a Scarlett Johansson. Tyto věci bych vyzdvihl zvlášť. (06.12.2005)

Pro mě překvapivý a zcela odzbrojující film. Souhlasím, že tento snímek Joela a Ethana Coenových není noirem, jelikož "černý film" je vymezen především dobou. Ale líbí se mi užití výrazu - neonoir. Je tedy spíše poctou filmům, které ve 40. a 50. letech minulého století reflektovaly kulturní a politické vlivy ve Spojených státech a staly se díky svému přízračnému stylu spíše novým směrem filmového umění než pouhou reflexí. Podobu můžeme nalézt jak v charakteru a formě, tak ve volbě způsobu technického zpracování. Zápletka je samozřejmě kriminální a snad neprozradím příliš, když řeknu, že se jedná o vraždu. Je zde víc než kdy jindy patrná "špinavost" a zkorumpovanost světa - druhá strana mince. Jakoby zmizela nějaká clona a odhalila divákovi dříve neviděné zkažené jádro společnosti, kde však vždy zbývá nikdy nenaplněná jiskřička naděje. Zobrazované prostředí není nijak ohyzdné, zato z něj však čiší depresivní všednost a osamocenost. Povětšinou je noc nebo šero (kterým působí i mnohé interiéry), kdy vznikají pitvorné stíny a vše, co je za dne jakkoliv krásné, vzbuzuje touto dobou obavy a hrůzu. Ale přes všechnu stylizaci a bezchybnou režii by tento film byl polovičatý bez fantastického projevu Billy Bob Thorntona. Ten odvádí vynikající výkon v roli Eda Cranea, životem otráveného zaměstnance typického amerického holičství. Ed vede jednotvárný život, je často zmítán silnou paranoiou a pomalu nerozeznává realitu od iluzí (létající talíře). V důsledku těchto exotických stavů vědomí jedná často tak, jak by se za běžných okolností pravděpodobně nezachoval. Ed Crane boří dnešní zažitý model o vlastnostech ústředních postav. Je pasivní a odtažitý a přitom ve filmu vynikne. Ani jeho identita není příliš konkretizovaná, což je příznačné názvu filmu. Vlastně sám sebe vnímá velmi méněcenně a ve svých vypravěčských monolozích se o sobě dokonce zmíní jen jako o "přízraku". Jeho život je postupem čím dál nuznější a nevyhnutelně vede k z mého pohledu hlavnímu motivu tohoto filmu - ztrátě kontroly nad svým životem. Nejvyšší mocí je zde totiž osud, jehož bizarním machinacím se pouhý člověk nemůže ubránit. Zvláště, když vlastně vůbec nebyl. (19.02.2006)