Pán času

Může mi někdo vysvětlit, proč jsem se tomu tak dlouho a tak usilovně vyhýbala?!? Aha, už vím - protože "Doctor Who" je droga (beze srandy), a když do toho jednou spadnete, tak už vás žádný doktor nezachrání. Jen ten Doctor.;-) 1. série: 80%. To pravé, ironické kouzlo Christophera Ecclestona jsem objevila až po druhém zhlédnutí, ale ani tak v mých očích nedokáže překonat svého mladšího nástupce. Úvodní epizoda slabší, hned s druhým dílem však přichází typický "DW", tzn. vyvážený mix akce, humoru, smutných momentů a otázek, které člověka nejednou nutí k zamyšlení. Od druhé poloviny série jeden díl lepší než druhý (také díky Jackovi), takže ještě štěstí, že se devátý Doctor příliš nezdržel, protože jinak by bylo loučení s ním o poznání těžší. 2. série: 95%. Po vánočním speciálu jsem byla přesvědčená, že si na ukřičeného a značně roztěkaného Tennanta nezvyknu, ale stačil první díl druhé, naprosto úžasné a všemožnými emocemi nabité série (mimochodem "Nová Země" je jeden z nejvtipnějších a zároveň nejsmutnějších a nejdojemnějších doctorovských dílů vůbec) a bylo to - našla jsem SVÉHO Doctora. 3. série: 80%. Změna Doctorovy společnice se na mém vztahu ke třetí sérii podepsala více, než bych čekala, a i přes těch několik opravdu výjimečných dílů ("Zácpa", "Ani mrk!" aj.), ji musím nazvat nejslabší tennantovskou sérií. Martha Jonesová, silná, sebevědomá žena, která přesně ví, co chce, a která se neustále snaží předčit Rose (nehledě na její opětovné snahy "sbalit" více méně frigidního Doctora), mi nikdy nepřirostla k srdci, a její rychlý odchod jsem tudíž jedině uvítala. 4. série: 95%. Stále se nemohu rozhodnout, zda mám raději Rose nebo Donnu, ale jisté je, že Donna je jedinou společnicí, která kdy dokázala Doctora srovnat. Oproti předešlým "I love you" tendencím je navíc tento čistě kamarádský (místy až sestro-bratrský) vztah příjemnou změnou, a o to více pak člověka zasáhne jeho konec. Střídavě komické a vážné pojetí jednotlivých epizod graduje do pěti famózních speciálů a nejsmutnějšího, nejdojemnějšího a nejdepresivnějšího odchodu celé seriálové historie. Pokud jsem u některého z předchozích dílů "DW" brečela, tak u druhé části "Konce času" jsem ŘVALA (můj nejdelší a nejintenzivnější seriálový záchvat breku v životě). 5. série: 65%. Tohle pako plivající jídlo, že má být nový Doctor? A tahle namyšlená čůza, oblékající se jako prostitutka, má být jeho nová společnice? No, thanks... Trvalo ROK, než jsem se odhodlala pustit si znovu "Jedenáctou hodinu" a ani napodruhé jsem nezaznamenala žádné zlepšení - jedině snad toho jedenáctého Doctora. Série jako taková je koukatelná, krom tří světlejších výjimek ("Čas andělů" - mrazivé nadšení, "Vincent a Doktor" - dojetí & smutek, "Pandorika se otevírá" - překvapení) ale neobsahuje nic, co by mě nějakým způsobem citově zasáhlo. 6. série: 60%. Russellův "Doctor" je definitivně mrtev. Od zmateného úvodu s astronautem, přes velké odhalení River Song (které mi s odstupem času přestalo vadit stejně jako River sama), po závěrečné splynutí časových linií, mi bylo úplně jedno, co se v seriálu odehrává a čím si postavy procházejí. 7. série: 65%. První polovina prapodivně nekonzistentní (blíží se dlooouho odsouvaný odchod madam Pond a jejího na krátkém vodítku uvázaného manžela, takže proč si je ještě neužít v několika zbytečných, vzájemně na sebe nenavazujících, epizodách, že?), prostředek více než nadějný (slušní "Andělé dobývají Manhattan", výteční "Sněhuláci"), zbytek však, i přes výměnu společnice, de facto okamžitě sklouzává do stejně nudných, nezajímavých a současně přeplácaných vod jako předchozí Moffatovské série (viz. celý koncept "nemožné dívky"). 8. série: X%. Chystám se. Oblíbené postavy: desátý Doctor (♥), kapitán Jack Harkness (♥), Rose Tyler, Donna Noble, devátý Doctor, Vládce, Lady Cassandra, River Song. (31.01.2013) (méně) (více)

"Je to jen noční můra, neboj se. Každý má noční můry. Dokonce i příšery je mají." "O čem mají příšery noční můry?" "O mně." Po čtyřech sériích. Výborný sci-fi seriál pro mládež o Doktorovi - posledním žijícím zástupci Pánů času, nejmocnější rasy ve vesmíru. Doktor je tajemný, vtipný, lehce potrhlý, ale nesmírně charismatický génius, který dokáže cestovat napříč vesmírem, časem a paralelními světy. Všude, kde se objeví, přichází smrt a zkáza. Ale Doktor není jejím nositelem. Je zachráncem. Většinou. Zná minulost i přítomnost, ale nemění historii - pouze ji napravuje. Dokáže být nekompromisní a zdánlivě krutý. Ale věřte, že ve skutečnosti byste v širém vesmíru druhého takového dobráka těžko hledali. Doktor je sám. Jediný svého druhu. Má ovšem velkou slabost pro jiný druh, který velmi obdivuje. Lidi. Zvláště pak ženy. A protože se cítí osamělý, občas některou z pozemšťanek přijme jako společnici, aby ho jednu či dvě série provázela na cestách za dobrodružstvím. K cestování používá Tardis (dokonalou kosmickou loď a stroj času v jednom). Ta je poháněna mocnou živoucí energií - časovým vírem. Tardis využívá důmyslná krycí maskování dle místa a času, kde se zrovna nachází. Při jedné Doktorově návštěvě v Anglii 60. let se však zasekla v podobě telefonní budky, a tato podoba jí už zůstane... Seriál je napínavý, humorný i dramatický, trochu infantilní, a chvílemi jednoduše geniální. Má svá silná i slabší místa. Ovšem díky naprosto svéráznému pojetí, jehož součástí je švihle samozřejmé mísení moderních a prastarých sci-fi prvků, je kvalitativně až nezvykle vyrovnaný. Přesto si tu divák jistě najde epizody, které vyzdvihne nad jiné (viz dodatek Nejlepší díly)... Díky tomu, že Doktor cestuje vesmírem, časem a jinými dimenzemi, nabízí seriál nepřeberné množství námětů a dobrodružství. Objevují se v něm reálné historické postavy (Charles Dickens, Madame de Pompadour, William Shakespeare, Agatha Christie), zlí i hodní mimozemšťané, roboti a monstra. Jsou tu také strašidla a nadpřirozené bytosti (např. duchové, vlkodlaci nebo čarodějnice). Jejich původ je ale vždy vědecky vysvětlen. Spolu s Doktorem se stanete svědky zániku Slunce, stvoření Země či zkázy Pompejí. Ocitnete se na palubě Titanicu i na francouzském královském dvoře. Najdou se díly vyloženě komediální, nebo naopak dojemné. Nejednou je pak nabídnut zajímavý paradox a vtipná asociace. Např. když Doktor přijíždí jako princ na bílém koni spasit krásku z 18. století, či když se černošský dozorce chystá radostně zplynovat zotročené Židy. Ehh, pardon. Chtěl jsem říct Oody... Finále každé sezóny je monumentálně osudové; neobejde se bez tragických momentů a tomu přiměřené dávky patosu. Seriál bych nejvíce doporučil divákům ve věku 10 až 15 let (imho ideální publikum), a všem fanouškům science fiction obzvlášť. Chlapci a děvčata, je to bomba! No a Doktor, ten týpek, co dokáže obelstít i samu Smrt, je prostě... úžasný. PS: Téměř nikdy se neuchyluji k tzv. objektivnímu hodnocení. V případě Doctora Who ale rád učiním výjimku. Ten seriál si rozhodně zaslouží pořádnou propagaci a ještě více fanoušků, než zatím má. (A že zrovna na csfd jich není málo - všiml jsem si, že modrá telefonní budka, případně Doktor sám, se na ikonkách uživatelů objevují čím dál častěji.) A řeknu vám, být o třicet a více let mladší, věřím, že těch mých pět hvězdiček by nakonec bylo ryze subjektivních. [Dodatek: Nejlepší díly.] Osobně bych rád jmenoval alespoň jednoho zástupce ze všech čtyř sérií, které jsem zatím zhlédl. Z první řady bych vybral epizodu The Empy Child (Prázdné dítě), z druhé dvojdíl The Impossible Planet (Nemožná planeta) a The Satan Pit (Satanova jáma), z třetí pak Blink (Mrknutí oka). Nevím, zda to, že všechny tři příběhy pracují s poměrně výraznými horrorovými motivy, je v mém případě jenom náhoda. V každém případě bývají právě tyto epizody často favorizovány, či alespoň zmiňovány mnoha fanoušky a komentátory. Příběhy o dítěti s plynovou maskou, klepajícím za nocí na dveře domů, a o strašidelných sochách andělů, před kterými není radno mrkat, jsou myslím velmi originální. Satanský dvojdíl mi tak trochu připomněl Carpenterovu pecku Prince of Darkness, zasazenou do vesmírných kulis. Na tom, že jde o skvěle mrazivý, ba nervydrásající zážitek, to ale nic nemění... Nakonec jsem si nechal epizodu Midnight (Planeta Půlnoc), jež je mým favoritem v čtvrté sérii, a kterou zároveň považuji za kvalitativně asi nejlepší díl z prvních šedesáti. Tato komorní epizoda (s jak jinak než opět horrorovým nádechem) obstojí snad jako jediná zcela samostatně, bez hlubších diváckých znalostí problematiky seriálu. I když je Doctor Who určen především dětem a mládeži, právě Midnight bych jakožto působivou psychozáležitost (která by jistě dobře posloužila coby námět pro divadelní hru) bez obav doporučil i zcela dospělému a náročnému publiku. (06.06.2013) (méně) (více)