Životy těch druhých

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu" v zásade vieme ale dopodrobna ju rozoberať nebudeme, pretože vopchať komplet napáchané zlo do pár riadkov ani zďaleka nejde a predsa len, tých podpásoviek bolo neúrekom. Kde však pochybil Florian Henckel von Donnersmarck z NSR? Ak niekde, tak jedine pri zvolení "oscarového" konca, ktorý mierne zaváňa nepotrebným zavďačovaním sa, no musím na jeden nádych dodať, že ani toto manko nepovažujem za závažné, keďže ho vnímam (aj) ako potrebnú súčasť bravúrne napísaného scenára odkrývajúceho špinavé monitorovanie a manipuláciu "nepriateľov štátu" tajnou políciou STASI. Expozícia je úžasná=rozhodujúca, má na svedomí sprostredkovanie spôsobeného utrpenia, tiesne, nervozity a to za užitia maximálne vychytaného obsadenia pôsobiaceho v ozaj vyladenej mizanscéne. Teraz k dobrákovi Wieslerovi. Samozrejme že jeho behaviorálny (zámerne nepíšem osobnostný) obrat o 360 stupňov je "kapku" podozrivý a keď už si mám domyslieť ako asi uvažovali vtedajší stranícky agenti, tak sa bez váhania radšej prikloním k CVčku Antonína z "Pout", ale-nalejme si čistého vína-to iba mne vyhrkla slza pri ozrejmení, o kom vlastne "Sonáta o dobrom človeku" je? Určite nie, ono totiž nielen ja som toho názoru, že postupná zmena zmýšľania prichádza primárne z vnútra-nie z vonka, že sa tieto jednotlivé impulzy premeny môžu týkať (opäť) postupne vypestovaného hodnotového rebríčka-nie nemennej povahy a že proste-smejte sa tomu koľko chcete-"nádej zomiera posledná", HGW XX/7 je toho krásne mýtickým dôkazom. "Und über uns im schönen Sommerhimmel. War eine Wolke, die ich lange sah. Sie war sehr weiß und ungeheuer oben. Und als ich aufsah, war sie nimmer da." (19.09.2011)

Chlapík, co pracuje v továrně na výrobu strachu - ve Východoněmecké tajné policii Stasi začne při své práci, sledování nepřátel socialismu používat své vlastní svědomí. Vlastní svědomí však není vítanou lidskou vlastností v totalitních systémech a tak jsem jen tiše koukal na neuvěřitelné drama několika lidí v atmosféře plné strachu a úzkosti, v systému který likviduje osobnost člověka dříve než se vůbec stačí projevit a říkal jsem si, jak je vůbec možné, že tak strašný systém má pořád tolik zastánců ? Hořká, ale skvěle udělaná pilulka z doby nedávno minulé mě doslova rozebrala na kusy. (23.07.2007)

BAFTA Awards - 1: Najlepsi cudzojazycny film + 3 nominacie: Najlepsi film / Rezia / Herec v hl. ulohe - Ulrich Mühe / Scenar ________ Jeden zo smutnych pribehov z komunistickych cias byvaleho Vychodneho Nemecka konkretne z roku 1984. Zo zaciatku trosku zdlhave, ale po chvili ma zaujalo odpocuvanie a sledovanie dramatika tajnou policiou Stasi, ktory chcel tajne zverejnit pravdu v zapadonemeckom casopise Spiegel o nedemokratickom systeme vo Vychodnom Nemecku napriklad o pocte sebevrahov z prenasledovania nelutostnym rezimom. Myslim si, ze toto je vynikajuca ukazka komunistickeho systemu prenasledovania ludi a Oscara za najlepsi cudzojazycny film si podla mna zasluzil. _______ Martina Gedeck - (Christa-Maria Sieland) +++ Ulrich Mühe - (Kapitán Gerd Wiesler) +++ Sebastian Koch - (Georg Dreyman) +++ Ulrich Tukur - (Podplukovník Anton Grubitz) +++ Thomas Thieme - (Minister Bruno Hempf) +++ Hans-Uwe Bauer - (Paul Hauser) +++ (17.12.2008)

Výborný film, ktorý ma však napriek téme nepohltil natoľko, aby som prepadol takzvanému citovému "vydieraniu". Niet pochýb o tom, že to vo vtedajšej dobe, nikto z odporcov režimu, nemal ľahké. No nato aby som išiel s hodnotením vyššie, by mi muselo byť ponúknuté viac z dramatu, ako bolo prezentované. Je mi ľúto, no zrejme má snímok nezasiahol tak, ako iného užívateľa. (12.03.2015)

Dost se mi to líbilo. Jak po technické stránce (výborná kamera, hudba), tak po obsahové (silný příběh). Jediný problém filmu pro mě (i pro ostatní uživatele soudě dle jejich reakcí) bude kromě krapet natáhlého konce (to "věnování" mi nevadí) nevyrovnaná postava Wieslera. Jeho diskutabilní chování a proměny. Jenže já v tom neviděl nějaké super probuzení svědomí či záchvat lidskosti, morálky, cti nebo já nevím čeho, jako hlavního hybatele bych tu označil lásku (pokud to není moc silné slovo) ke Christě. Ta přece spustila protichůdné jednání jinak své práci oddaného chlapa (co ostatně jiného než ženská). To, že se to vyvinulo a dopadlo krapet jinak než on sám chtěl, byla prostě smutná ironie. Vlastně docela hořký paradox, včetně těch díků od nepravé osoby. Silné 4*; nevím sice, jestli tenhle film má přímo na Oscara, ale když ho dám do srovnání s Faunovým labyrintem a Volverem, tj. filmy, které byly uvedeny jako jeho protikandidáti v tomto roce (cituju zajímavosti), tak bych ho určitě přiklepl Životům. A jeden vtip na závěr (i když to co přišlo po něm bylo krapet z černějšího soudku): "Honecker, soudruh generální tajemník se dívá na slunce a říká: Dobré ráno milé Slunce. A Slunce odpoví: Dobré ráno milý Erichu. V poledne se Erich znovu podívá ven a říká: Dobrý den milé Slunce. A Slunce říká: Dobrý den milý Erichu. Večer po práci přijde Honecker zase k oknu a říká: Dobrý večer milé Slunce. Ale Slunce mu neodpovídá. Tak říká znova: Dobrý večer, milé Slunce. Co se děje? A Slunce mu odpoví: Teď mi už polib prdel, jsem na západě." (24.08.2011)