Pouta

Po opravdu dlouhé době (od Ševčíkova Normalu) mi při sledování českého filmu nedělalo problémy zapomenout, že se dívám na český film a nehodnotit jej tak s jistou shovívavostí. Ondřej Malý hraje svého zmagořeného estébáka naprosto fenomenálně, úplně jsem cítil, jak to v té postavě vnitřně vře. Jako celek jsou však Pouta mírně rozháraná, do 100% zážitku něco chybělo. Z mé strany přesto velká spokojenost. (09.01.2011)

Já, jakožto člověk režimem nepolíbený, jsem se v tomhle zvláštním filmu prostě nenašel. Celé mi to přišlo zbytečně zdlouhavé a místy velmi nudné. Prakticky kdykoliv nebyl na scéně Ondřej Malý přemáhala mě chuť to vypnout. Všechny výkony, až na dvě výjímky mi přišly maximálně amatérské. Příšerné obsazení, některé postavy mi ve svých rolích maximálně vadily. Kamera a hudba se tvářily skoro jako by se jednalo o velkofilm. Nejsem však proti udělení lva, neboť rok 2010 ( a nejen tento rok ) byl u nás filmově velmi chudý a tento film je tomu důkazem. Od odpadu film dělil pouze skvělý výkon hlavní postavy. Slabé * *. (14.05.2011)

V první řadě musim ocenit, že v ČR zase natočil někdo taky něco jinýho než hořkou komedii. Největšim překvapenim je pro mě ovšem Ondřej Malý. Do teď jsem ho vůbec neznal a tady zřejmě přišla jeho první velká filmová role a on celej film "ukrad" pro sebe. Naopak ostatní herci mi přišli tak nevýrazný, že se mi dokonce pletli mezi sebou. Jinak film je sám o sobě celkem nuda. První hodinu se tam skoro nic neděje, konec je pak nějakej úplně zhulenej... 2 hvězdičky za film + 1 navíc za Ondřeje Malýho. (24.04.2011)

K filmu Životy těch druhých jsem téměř před třemi lety napsal: "...proč podobný film zřejmě nikdy nevznikne u nás, byť by se námět v naší nedávné minulosti jistě našel? Proč nám o normalizaci stačí Pelíšky a Pupenda a ještě se poplácáváme po ramenech, jaké to máme hezké a vtipné filmy...?" S uspokojením mohu konstatovat, že tento výrok pozbyl platnosti. Chápu se obřadně zmizíku a vyřčená slova odsuzuji k věčnému zániku. Pouta jsou velmi.. velmi dobrým filmem, který je tak dlouho očekávanou reflexivní sondou do husákovských časů. Filmem velkého stylu a podnětné hloubky. Se zmíněným německým snímkem mají Pouta hodně společného, až na to, že v tomto případě je mnohem větší důraz kladen na agresivitu jedince, než celého systému. Bahnitost doby je sice cítit, z většiny záběrů (akce Asanace), avšak ledovost Antonínova srdce je invariantem, nezávislým na společenském uspořádání - to pouze může ovlivnit výši škod, takovým individuem napáchaných... Jsem z filmu docela vykolejen a ještě si o něm chvíli popřemýšlím. A nevylučuju zároveň, že brzy kvuli němu opět navštívím biograf. Do té doby je tento komentář spíš jen prvním náčrtem... (zatím 4 a 1/2*) (30.01.2010)

Radim Špaček je mi nesympatický od doby, kdy v TV vyjadřoval svůj názor na Otakara Vávru a hovořil, že si myslí, že je to "přeceňovaný režisér, který snad to jediné, co dokázal nejlépe natočit a čím se vlastně proslavil, je Kladivo na čarodějnice." Každopádně uznávám, že jakkoli mi může být osobnost nějakého tvůrce nesympatická či nepříjemná, tak jejich filmy jsou často naprosto precizní, vysoce profesionální a na jejich zpracování či výkonech hereckého obsazení jde vidět zapálený a rázný přístup a cílevědomé řízení. Taková přesně jsou Pouta. Pan režisér obsadil většinu neznámých herců a myslím, že udělal výborně. Kromě excelujícího Ondřeje Malého, který je "menší" kopií Karla Rodena, mě nejvíce zaujala krásná zrzka v podání Kristíny Farkašové. Na současnou českou tvorbu rozhodně snímek, který svým zpracováním, tématikou, obsáhlým příběhem i psychologickou hloubkou rozhodně vyčnívá a zaslouží si diváckou pozornost. Do Pout byla vynaložena velká snaha a jde to poznat. Jsou pevná, nezlomná, a také dokážou člověka přivést až na kraj... (18.11.2011)