Nové recenze - TOP uživatelé

Neuvěřitelně utahaný film s kolísavou atmosférou a minimálním napětím. Začátek jakoby vypadnul z Halloweenu včetně carpenterovské hudby a sliboval strašidelný slasher, což se nakonec nestalo. Willy jako malý kluk zabije milence své matky, Lacey, mladší sestra, celé hrůze přihlíží. Po 20 letech se vrací duch zabitého zpět a prostřednictvím zrcadla začne vraždit. Nejlepší jsou tak mordy - v koupelně, líbací scéna v autě nebo mordování v kuchyni. Ke spokojenosti je to pro mne tentokrát žalostně málo a k vyššímu hodnocení mě nepřiměje ani vypůjčený dům z Amityville, ani skvělý obraz restaurované kopie. Zklamání...

Tak si to teda poďme pekne, prehľadne zhrnúť, priatelia. Pôvodný "Vreskot" (Scream) z roku 1996 bol svižný, svieži teenagerský slasher horror. Stalo sa z neho kultové dielo. Po celosvetovom úspechu bola hneď o rok do kín uvedená druhá časť, ktorá však ani zďaleka nemala silu svojho predchodcu. V roku 2000 bol natočený "Vreskot 3" a poviem vám, že to bola poriadna blbosť. Možno aj preto trvalo jedenásť rokov pokiaľ sa vyprodukovala štvorka. Bohužiaľ to bola skoro taká istá katastrofa ako diel číslo tri. Zároveň je to posledný film, čo natočil americký režisér Wes Craven. Prešlo ďalších jedenásť rokov, keď sa objavil piaty "Vreskot", ktorý mal premiéru v roku 2022, sedem rokov po Cravenovej smrti. Autorská dvojica Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett sa to pokúsila trocha rozhýbať, snažili sa chytiť druhý dych. Podarilo sa im to? Tak trocha áno. Rozhýbali to a rozdýchali to do takej miery, že tejto časti dám tri hviezdičky a určite sa čoskoro vrhnem aj na "Vreskot 6". ***

Krimi z evropského prostředí, typu Refnových Pusherů, akorát s mladšími gangstery, gay vztahem hlavních mužských postav a sestrou jednoho z nich, která filmem provádí. Provázání filmu s RPG hrou, která pro ní a bráchu znamená alternativní život, je překvapivě koncepční a dodává mu osobitý rozměr a drive. Vyzbrojená hrdinka ve hře je alter egem sestry a dokresluje její reálné citové stavy. Časté prostřihávání hry s dramatickým děním filmu je taky paralelou na vnímání reality očima teenagerů, kteří si plně neuvědomují závažnost kriminálního jednání (výroba a prodej drog). Z obsahu filmu je cítit mladou tvůrčí ruku scénáristky a režisérky Caroline Poggi, vedle které o to více vyniká její tvořivost a cit pro neobvykle uchopené vyprávění. [Cannes FF]

Vlkodlačí téma nočních proměn ve vraždící zvíře, tentokrát v býka. Vážně. A ani nemusí být úplněk. Jako horor to i přes spoustu nočních scén a lehce krvavé mordy vůbec nefunguje. Jde o drama se zvláštní “zvířecí energií”, odehrávající se na venkově v prostředí býčích závodů a chovu býků, se kterými najde protagonistka mentální spojení. Vyprávění nechybí lehký umělecký dotek a příběh nabízí i překvapení s odůvodněním, proč k proměnám v býka dochází. Ale silný filmový zážitek nečekejte, je to spíše jen taková kuriozitka. **1/2 [Cannes FF]

Gangsterka jinak a dobře! Hlavní postavou je teenagerka a motivem její vztah k otci, hlavě mafiánského gangu. V tichém venkovském prostředí z jejího pohledu vnímaná situace ohrožení gangu a tedy její jediné rodiny. Se smutným podtónem blížícího se nevyhnutelného, paralelně s poznáváním postav, které přes kriminální zaměření své blízké milují stejně jako každý jiný člověk. Slušně muziky za málo peněz, v prosluněné korsické atmosféře ostrovního království pro sebe sama. Úděl dědictví, kterému se nejde vyhnout. [Cannes FF]

Krabi sice nejsou pro monster horor tak atraktivní jako třeba pavouci, ale jisté kouzlo mají. Škoda, že povětšinou se řeší vztahy postav a problémy s emigranty. Krabi valící se v hordách jsou fajn, ale mají málo prostoru. Navíc útoky nejsou nic drastického, gore nula a více se hraje jen na atmosféru. Každopádně hemžení klepetnatců nevypadá špatně, účtování v přívěsu je rychlé. Až poslední čtvrtina se přehoupne do poctivého monster hororu, když se objeví krab velikosti domu. Model je velmi pěkně udělaný a na svoji dobu i solidně ovládaný. Krab by při útoku jistě neřval jako Godzilla, na druhou stranu napětí se tím zvyšuje. A konečně dojde i na nějaké to krvavé drceníčko, kterého mohlo být více. A kdyby ty malé potvory v přímých záběrech ohlodávaly své oběti až na kost, to by byla pak jiná. Pochválit musím skvělý obraz restaurované kopie.

Závěrečný pelmel se skutečnými kaskadéry stihne film položit do ještě dalšího odstínu. Za takovými kousky je opravdu pár boulí, přinejmenším. Každopádně jsem se skvěle bavila a dokonale vypnula, což se nestává, většinou musím dělat víc věcí najednou. Ryan a Emily tvořili pár k sežrání a taky soundtrack byl přesně podle mého rockového gusta. Jo, a ještě pejsek, který vždycky přesně věděl, kdy a kam má kousnout. 4*.

Nezapomenutelná knížka Jiřího Trnky a stejně zdařilé televizní zpracování Břetislava Pojara. Obojí jsou naprosto zásadní díla mého dětství. P.S. Souhlasím s oficiálním textem distributora - hororové prvky v sobě tajemná ZAHRADA rozhodně ukrývá.

Kdysi jsem se u Věřte-nevěřte snažil uhodnout, který z tajemných příběhů se mohl stát a který si vymysleli scénáristé. Později už jsem toto dilema neřešil a tento zábavný mysteriózní seriál si užíval plnými doušky. Některé (ať už skutečné či smyšlené, o to nejde) epizody totiž byly opravdu skvělé, mrazivé, děsivé. Plus přidejme legendární znělku, dvojici elegantních moderátorů Jonathan Frakes/James Brolin a je o zábavu postaráno. Seriál mého dospívání, takže o hodnocení není nejmenších pochyb. Chtěl bych ho někdy zase vidět.

O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče náš hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko.

Amorální, eticky zcela pomýlený blábol o tom, že naše Pravda je tak velká, že v jejím jménu můžeme lhát a překrucovat. Můžeme, už se to stalo v historii x-krát a většinou z toho byly režimy podobné tomu, které Svatá tak usilovně odsuzuje a proklíná. Tohle mizerné, chatrně vystavěné a veskrze manipulativní drama už snad tak nějak uzavírá období, kdy český film ve snaze reflektovat nedávnou historii dospěl do fáze, kterou bych pracovně nazval "etickou inkontinencí". Respekt jen před tím, jak Bohdalová pořád dokáže válcovat o generace mladší herečky, kterým ale čestně podráží nohy i způsob, jakým jsou tezovitě napsané. Tenhle příběh by si zasloužil vyprávět líp.

Trvalo to tři roky, než emoce opadly. V mezičase jsem dokoukala celou Supergirl a Supermana a Lois. Ale teď jsem docela zvědavá na to, jak se seriálu podařilo navázat s novou Batwoman v podání Javicie Leslie. Problém (anebo výhoda, záleží, jak se to vezme), je skutečnost, že nová nositelka kostýmu s maskou, Ryan Wilder, je postava zcela nová. Vytvořená na klíč situaci v seriálu, ve kterém odmítla pokračovat hlavní představitelka Ruby Rose. Ruby Rose předčasně uzavřela svou DC kariéru kvůli zranění páteře, což se jí nelze divit a budiž jí přáno do budoucna pokračovat v práci za mnohem bezpečnějších podmínek. Tvůrci tedy dostali do rukou situaci, ve které měli zůstat na svých místech všechny vedlejší postavy a novou hrdinkou se měla stát holka, která měla ve všem v životě smůlu. Ryan Wilder má hodně škraloupů, falešné obvinění, odsezené měsíce ve vězení, dětství prožité po dětských domovech a několik traumat. Z toho se už dá poskládat motivace k páchání dobra, navíc, pokud holka ovládá bojová umění. Takže seriál i ve své 2. sérii kupodivu šlape, pořád je dost temný oproti jiným seriálům ze světa DC na CW, ale to rozhodně není mínus. Alenka má zajímavou novou vedlejší linku a jediné hlavní zklamání vlastně je, že Ryan Wilder prakticky neexistuje v komiksech (pár panelů s touto postavou najdeme jen v Batgirl 50/2020, DC Essential Graphic Novels 2021, Batman: Urban Legends 5/2021, DC Pride 2021, Earth-Prime 2023... jediný ucelený příběh dostala v minisérii v rámci Earth-Prime 2022, což není moc). Ale ona samotná Batwoman jako sólový titul nevychází od roku 2018, takže tady vlastně není co řešit. Prostě zazářila v éře The New 52 a pak splynula s ostatními v Bat universu.

„Jak by vám bylo, kdybych vám lhala? Ne moc dobře, že ne? Tome?“ - „Co mám říct?!“ - „Chci, abys věděl, že tvoje chování není fér vůči ostatním. Pravidla platí pro všechny. Chápeš to? Chápeš to, Tome?“ Jestli má mít cenu tenhle film sledovat a brát ho vážně, divák musí akceptovat fungování školy tak, jak nám ho tvůrci představili. U tohohle snímku totiž vůbec není problém divákova emoční nezaujatost, nezájem o děj či nepochopení hlavní hrdinky Carly, právě naopak, o tyhle zjevné klady se může dílo zcela opřít. Nedostatek autenticity nevidím ani v chování dětí (jakkoliv by se o něm dalo místy minimálně diskutovat). Ne, problém je v chování zaměstnanců školy. Scéna s peněženkami, konfrontace s nahrávkou, tolerance vůči chování obviněné a jejího syna, podpora učitelky…přišlo mi, že uvěřitelnost jednání postav má stále vážnější trhliny. Což je škoda, protože houstnoucí atmosféra, zvyšující se tlak na Carlu i divákův nepříjemný pocit za ni, to vše funguje. Takhle (i díky mdlému závěru) musím dát jen slabší 4*, což je škoda, film mě totiž dlouho bavil.

Zbrusu nové zpracování Tří mušketýrů jsem si dal jen proto, že se ke mně dostal první díl a že jsem (přiznávám) někde četl, jak ďábelsky svůdná tady Eva Green zase pro jednou je. Pravda, ona to má holt v sobě. Zbytek pokulhává. Příběhové linky tolik nevyniknou, tempo nestrhne. Postav s různými motivy je opět dost, přitom samotných mušketýrů si vlastně moc neužijeme. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé. Platí to, co minule, tedy že je to (po technické stránce) znovu výborně natočené a s velmi dobrou výpravou, znovu protkané dramatickými zápletkami a lidskými osudy, ale stejně jako napoprvé jsem se do toho neponořil tak, jak bych chtěl nebo jak by si tvůrci asi přáli. Prostě fajn historické dobrodružství, ovšem bez emocí, sympatií nebo vícero vyloženě zapamatovatelných momentů.

„Chci dělat jen s lidma, co mají odvahu.“ - „To jsem já!“ - „Tak se do toho dáme.“ A že se do toho pustili pořádně…Mnou dosud viděné Boeovy snímky Rekonstrukce a Složka 64 byly natolik odlišné, že jsem netušil, do čeho jdu v případě tohoto filmu. Nakonec jsem se dočkal dočista klasického životopisného díla, které sice vybočuje hlavními hrdiny, ne však způsobem natočení. O ústředních postavách jsem dopředu nevěděl vůbec nic, takže mi nezbývalo než věřit úvodnímu lehce podvratnému prohlášení tvůrců filmu podle skutečných událostí. A taky neskutečných. A že některé věci se zdály být skoro až neuvěřitelné (Morgensovy daňové machinace stejně jako Simonovy sexuální výstřelky). Tak či onak, obchodní partnerství a nerovný, přesto výhodný vztah těch 2 byl do jisté míry fascinující. Tedy, dokud nenarazil na jisté problémy…Film drží nad vodou především duo hlavních protagonistů, oba byli výborní. A jestliže chválím, musím zmínit i práci maskérů, zvlášť Nicolas Bro je tu k nepoznání. Za mě to bude čistý průměr.

Rodney Alcala je nesmierne atraktívny, mladý muž, pričom je tak trochu zarážajúce, že sa zrovna takýto typ, potrebuje zviditeľňovať v jednej z televíznych zoznamiek, aby spoznal ideálnu partnerku k svojej osobe, keď sa navyše venuje foteniu krásnych žien. Lenže Alcala nie je tak celkom fotografom, ktorý hľadá novú modelku svetovej úrovne. Alcala je totiž sadistický, sériový vrah so sklonmi k pedofílii, o ktorom sa predpokladá, že by mohol mať na svedomí viac, ako 130 ľudských životov. Presne ten druh dokumentu, ktorý ma dostáva do vývrtky. Totálne obsahové minimum v podobe prezentácie autentického materiálu, neustále sa dookola opakujú tie isté fotky, osoby sa len striedajú v tliachaní, občas nejaká inscenačné scéna, no skrátka grc. V konkurencii kvalitných, ale aj vyslovene priemerných “True crime” dokumentov, je tento asi na takej vysokej úrovni, ako mentálna výbava Jara Naďa. Absolútne neodporúčam, nemám totiž prečo, nakoľko toto je z pohľadu dramaturgie či réžie, čistá ostuda, a to obzvlášť, keď sa jedná o tak “významnú”, negatívnu postavu z histórie kriminalistiky.

Jeden z nejzdařilejších dílů seriálu je šťastný v tom, že se jeho tvůrcům podařilo posunout ztvárnění osmašedesátnického tématu do nadčasové polohy. Soudní scény měly úroveň nejlepších děl Pražského jara (Ošklivá slečna) a přesně vystižená byla i atmosféra osmašedesátnické vesnice: právě na konci šedesátých let začal československý venkov ožívat a potravinová bezpečnost růst. Vynikající herecké výkony Brabcův, Obermaierové, výborně postižená mravní obojetnost tak typická pro určitý druh komunistů - zdaleka ne pro všechny - dává celku mimořádnou působivost. K těmto jménům je nutné přidat i nejmladšího Štěpánka, Nedbala, neselhávajícího ráže, kvalitního Sklenčku a řadu dalších. K pochopení takto pojaté látky jsou ovšem dnes nejen pro mladší generace dostatečné historické vědomosti. A právě v tom může být kámen úrazu.

Michal Hogenauer má velký talent a dokáže za málo peněz natočit velmi dobře fungující a hutnou atmosféru. Osobně bych byl rád, kdyby se to všechno na konci trochu polopatičtěji vysvětlilo, ale chápu, že jiní to mají radši takhle.

1. série - 60% - První díl mě nadchnul. Ironicky shazuje svoje hlavní hrdiny, opatrně dávkuje strach z neznámého a dává pocit něčeho nového. A pak se děj posune do klasických vyprávěcích postupů, forma se uzamkne v nekonečném přidávání dalších a dalších gramodeskových hitů a k radosti zůstává snad jen ta Lucy. Zbylé postavy často rozčilují nebo přímo vadí, tajemství se vysvětlují průhledným nebo očekávaným způsobem a popravdě na mě Fallout funguje víc jako love story nebo rodinné drama, případně jako western. Sci-fi stránku, společenskou kritiku, protiválečnou hrdost nebo odhalování stínů minulosti jsem na konci bral jen jako nutné zlo, což je u postapokalyptického výletu na pováženou. Originální ale je, takže budu na pokračování opatrně zvědav. Jen bych si hrozně přál, aby se ustálila nálada. Kombinace těžkopádných vtipů, politické satiry, paranoidního thrilleru a akční arkády, kde se fatální zranění občas dá léčit lektvarem a občas zase ne, mě ze sedadla vyhazovala skoro pořád.

Jen George Miller točí filmy jako George Miller a Furiosa je příjemným návratem do pustiny, který předchází Zběsilé cestě. Na své výtvarnosti, adrenalinovosti, skvěle zpracované akci to skoro nic neztrací. Dementus a další nové aspekty světa jsou příjemným přídavkem pustiny. Ikdyž větší umělost a sázení na efekty jde znát i nesedí do zasazení post-apo pustiny, tak je to režijně i nápaditě využito na maximum. Líbí se mi, že si jde Furiosa svou cestou s rozmáchlejším dějem a hlubším budováním. Ovšem i přes větší dějovost a ukecanost nabízí Furiosa slabší příběh, s menší úderností a se světem, který dává menší smysl než jak tomu bylo u Zběsilé cesty. Jako přímočarý akční post-apo nářez to funguje dobře, ale postrádá to poetiku i hloubku předchozího díla. Bohužel než aby to přidávalo symbioticky silnější kontext Zběsilé cestě, tak jí to naopak paraziticky zhoršuje a okrádá.