Kupé č. 6

Laura je finská študentka,ktorá žije v Moskve s Irinou,akademičkou do ktoréj je zamilovaná.Spoločne si rezervovali výlet,aby videli petroglyfy Kanozero.Ale Irme do toho niečo príde a tak Laura ide sama.Tak kupé namiesto nej musí byť s baníkom Ljomom.Sú velmi rozdielní,karikatury svojich národov.On je drsný,často opity a agresivne nezdvorily,pýta sa či ide do Muranska pracovať ako prostitútka.Ona je rezervovaná,nesúhlasne hladí dole z horného lôžka.Postupne však nachádzaju k sebe cestu.Režiser o filme povedal,že to arktická road movie,ktorá sa odohráva vo vlaku.Čoraz viac sa ukazuje,že Laura sa na tuto cestu vydala len v snahe zapadnúť do života svojej milenky.Pokial ide o Ljohu,pod jeho drsným zovnajškom sa skrýva bolestné poznanie,že Laura môže byť jeho spoločníčkou-v dobrom aj zlom-iba počas trvania tejto cesty.Nádherne a vierohodné su herecke vykony Seidi Haarla a Jurija Borisova.Ćo sa týka širšieho posolstva ústredná téma filmu o prekonávaní inakosti a nachádzaní spoločnej reči naprieč osobnými,kulturnými a geografickými hranicami pôsobí v tychto búrlivých časoch ako balzam na dušu. (11.05.2022)

Nadšené divácké ohlasy a Velká cena z Cannes. Tím se chlubí druhý snímek Juha Kuosmanena, který má na kontě povedený Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Tentokrát si vybral vděčný námět dvou rozdílných lidí, kteří se ocitnou ve stejném (a velmi uzavřeném) prostoru. Finská studentka archeologie jede lůžkovým vlakem za skalními obrazy a v kupé se ocitne společně s věčně opilým ruským rabiátem. Uzavření v klaustrofobním prostoru s roztahovačným Rusem je možná trefným vystižením pocitu mnohých postsovětských republik, jinak se však tato melodramatická jednohubka o žádné velké přesahy nesnaží a vystačí si s líbivým figurkařením, které možná voní člověčinou, ale nic moc zajímavého z něj nevyplyne. (31.08.2021)

Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

Neotřelá romance o postupném sbližování protikladů disponuje skvělými herci a perfektně vytěženým poeticky-realistickým prostředím opotřebených interiérů ruských vlaků (ve kterých to vypadá dost podobně jako ve vlacích Českých drah) a také vynikající prací s kamerou a barevnou paletou. Po doražení do cílové destinace však filmu zásadně spadne řetěz a tokání ústřední dvojice navíc už nezaujme ani zdaleka tolik jako jejich předchozí střety. Především se ale kvůli od začátku budované vzájemné nekompatibilitě obou postav, kdy ona je intelektuální lesbická vysokoškolačka a on je primitivní neotesaný vychlastaný horník (byť s dobrým srdcem), nachází ona romantická zápletka zrovna v jejich případě poněkud za hranou uvěřitelnosti. (27.08.2021)

[KVIFF 2021] Hodně pomalý rozjezd jako Slovenských drah. Působí to v tomhle trochu unaveně. I tak se dostaneme k menším epizodám spádu, a budování vztahu mezi postavami. To je skoro učebnicové už s jinými filmy, kde to funguje. Zde je to takové dost podobné, ale zda uvěřitelné už je asi na každém z nás. Z kupéčka toho nakonec tolik nevidíme, protože dostaneme finální část, které je hodně procházející a tichá, což už moc filmu nepomáhá. Samotné finále je hezký úder, který podtrhne a pobaví, jenže spousty těch věcí okolo už trochu unaví. Obecně vzato však hezký film, který měl co sdělit a mnohdy to řekl skvěle. (30.08.2021)