Modré světlo

Krásný film... Leni Riefenstahl a její pocta přírodě, navíc se všeříkajícím závěrem... který se žel potvrzuje dnes a denně. Příběhově Modré světlo nemůže nepřipomínat naši Divou Báru, je to podobné téma, i když jinak natočené. Modré světlo vznikalo v době počátků zvukového filmu, i proto je dialogů méně, přesto film rozhodně nenudí. Je tomu tak především díky síle příběhu, výborným hercům (jak Leni Riefenstahl, tak Mathias Wieman hrají výborně) a práci s kamerou. Ta předvádí úchvatné krajinářské záběry, ale nejen ty stojí za to, je tu i spousta detailů, čí záběry děje ve vesnici. Místa natáčení jsou pečlivě vybrána, vůbec vesnice a její okolí je nádherná... nutí vzpomínat na doby dávno minulé, neprožité. I když to Junta v těchto dobách neměla lehké, ostatně, jako naše Bára a téměř všichni lidé, co nejdou s davem... Hledat v tomto filmu otisky budoucího směřování Leny, mi přijde směšné... potom by se dalo hledat i v mnoha jiných, starších i novějších filmech a vlastně nejen ve filmech, ale například i v knihách... 80% (08.09.2016)

Leni Riefenstahl mala v nemej ére skúsenosti s horskými filmami a v Modrom svetle zúročila svoje skúsenosti. Atraktívnym sposobom vytvorila zaujímavé dielo s nádhernými zábermi na talianske dolomity ( tam sa film nakrúcal ), ku ktorým pridala mystický príbeh z podhorskej zapadnutej dedinky. Vizuálne dokonalé scény dotvárajú baladicky ladený príbeh zaostalej dievčiny Junty, ktorú dedina odsudzuje a vytesňuje zo spoločnosti. Režisérka si sama zahrala Juntu, postave dala rozlet a živočíšnosť. Tento debut vo veľkom filme sa Leni Riefenstahl vydaril, škoda, že okrem ešte jedného filmu nepokračovala v hranej tvorbe. Je všeobecne známe, že po Modrom svetle sa venovala dokumentárnej tvorbe pre Hitlera. (20.10.2017)

Úchvatně nasnímané exteriéry, opravdová obrazová báseň o mýtu čisté přírody či o ztraceném ráji. Už jen pro tohle by stálo za to, tenhle film vidět. Ale přitažlivost tohoto snímku pro našince jistě vyvěrá i z toho, že hrdinka je modelována dle vzoru vznešeného vyděděnce (ušlechtilého divocha), který našinec nasál už s četbou Foglarových románů, který ten model samozřejmě nevymyslel, přejal jej (jistě nevědomky) ze starší romanticko-dobrodružné literatury. Ve foglarovkách je často hrdina, který je okolím nechápán ba vysmíván, a který naopak svým okolím pohrdá, maje jej za přízemní a toužíc po něčem vyšším, uniká do „čisté“ přírody, která je projekčním plátnem jeho snů. Chata v Jezerní kotlině, nejlepší Foglarův román, je toho takřka vzorovým příkladem. Zde je to vlastně podobné - jen s ženskou variantou hrdiny. A jsou tu jisté nějaké rozdíly vyvolané tím, že film je určen dospělým, nikoliv nezletilé mládeži. Vzhledem k pozdějšímu osudu režisérky jsou už zde nalézány paralely s nacistickou ideologií, ale v tomto filmu to asi ještě není tak jednoznačné. Jistě nacizmus využíval mnohé z duchovního odkazu romantismu, ale stejně tak to dělaly imperialistické ideologie evropských koloniálních velmocí. Kolik jen vzniklo populárních dobrodružných romantických knih a filmů, které jsou implicitně rasistické a které obhajují kolonialismus. Ani Rudyard Kipling toho nezůstal ušetřen a ohlas tohoto najdeme i románech Julia Verna. To ale neznamená, že ta romantická schémata jsou sama o sobě protonacistická. Důkazem budiž již vzpomenutý Foglar, který romantická klišé neužívá k obhajobě rasy, víry, ideologie či impéria, ale k tomu aby čtenáře přiměl k vnitřní i vnější proměně. (21.07.2014)

Modré světlo je lyrickým zakončením éry tzv. “horských filmů”, v nichž étos přírody stál často v protikladu s lidskou přítomností. Debut Leni Riefenstahl velmi inklinuje k romantickým mýtům a de facto je prostou pohádkou, ve které rozčarování nad ztrátou zázračné průrvy v Mount Cristallo vede k destrukci hlavní hrdinky. Mimo jiné již zde lze vypozorovat nenápadné směřování k národněsocialistickým idelálům - kultivaci mýtů a uctívání přírody... (13.11.2010)

stereolab: Ale Modré světlo patří mezi TOP zvukového výmarského filmu a že Leni Riefenstahlová byla součástní mnoha němých filmů je snad také dostatečně známé... čili proč spekulovat o tom, jestli se nechala inspirovat? Ona sama byla vrcholnou ženskou představitelkou horských filmů, které žánrově neopustila ani ve zvukovém filmu. Díky jejich úspěchu pak mohla sama Modré světlo produkovat, protože byla finančně nezávislá. Ano, měla své nabídky do Hollywoodu, Joe von Sternberg dokonce uvažoval o jejím obsazení jako protikladu nové Marlene... ale jak vyplynulo z mnoha zkušeností, nedalo se v první letech zvukového filmu hovořit o jasné volbě pro Evropany právě mezi Hollywoodem a Babelsbergem. Sama Marlene v prvních letech doslova trpěla odloučením, ztrátou kořenů a zcela jiným způsobem práce. Konečně zvukový film pohřbil nadnárodnost a tehdy se naopak hodně lidí vracelo zpět. Jak se krátce na to změnila politická situace je věc jiná a nikdo nebyl vševědoucí. (03.04.2009)